„Letos se přihlásilo 112 mladých pěvců z 18 zemí.“

„Znalost repertoáru mi pomáhá při kontrole, zda skladby, které soutěžící nahlásili do jednotlivých kol, odpovídají jejich hlasovému oboru a vypsaným podmínkám.“

„Spojení nádherného oduševnělého Kvapilova textu s vroucností Dvořákovy hudby mě dodnes dojímá a nemá podle mého názoru v operní literatuře obdoby.“

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech patří k nejvýznamnějším pěveckým kláním ve střední Evropě. Soutěž byla založená roku 1966 a dlouhodobě podporuje objevování nových pěveckých talentů i jejich první profesní kroky. Mezi jejími laureáty jsou takové osobnosti jako Gabriela Beňačková, Magdaléna Hajóssyová, Edita Gruberová, Dagmar Pecková, Eva Urbanová, René Pape, Peter Mikuláš, Jana Sýkorová, Kateřina Kněžíková, Adam Plachetka a další. Letošní ročník začíná 7. listopadu. Před zahájením jsme požádali o rozhovor novou ředitelku soutěže Karolinu Hromádkovou.

Jaké to je ocitnout se po tolika letech „na druhé straně“ – nikoli jako interpretka, ale jako organizátorka a vizionářka soutěže?

Na „druhé straně“ jsem se neocitla náhle.  Od roku 1995 organizuji festival Operní týden, který jsme spolu s manželem založili v jeho rodišti, krásném městě Kutná Hora. V prvních ročnících jsem i zpívala, ale postupně se stávala organizační práce náročnější, já jsem se musela věnovat jiným činnostem a nezbýval čas pečovat o svůj hlas a cvičit.  Přestože soutěž sleduji řadu let, nebylo jednoduché naskočit do rozjetého vlaku. Můj manžel, dirigent František Drs dlouhé roky spolupracoval s Mezinárodním pěveckým centrem Antonína Dvořáka. Připravoval se soutěžícími jejich vystoupení ve finálovém kole s Karlovarským symfonickým orchestrem a následně finále i Koncert laureátů dirigoval. Manžela jsem vždy doprovázela, a měla jsem tak možnost proniknou blíž do organizace soutěže a někdy i být nápomocná. Můj skvělý tým mě zasvětil do detailů, které jsem neznala. Doufejme, že to nyní zvládneme na výbornou…   

Soutěž Antonína Dvořáka má dlouhou tradici a výborné jméno. Kde vidíte její největší hodnotu a jak ji chcete rozšířit?

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka má skutečně vysoký kredit a zájem mladých pěvců soutěžit v Karlových Varech je velký. Letos se přihlásilo 112 mladých pěvců z 18 zemí. Soutěž je výjimečná tím, že má čtyři kategorie. Ti nejmladší v kategorii Operní naděje (do dvaceti let) soutěží s kratším programem. Obě další kategorie Junior (do čtyřiadvaceti let) a Opera (do pětatřiceti let) mají náročnější soutěžní program z různých slohových období i povinné skladby. Závěrečné finálové kolo probíhá za doprovodu orchestru. To nebývá u jiných soutěží běžné. Pro většinu soutěžících v mladších kategoriích je to první setkání s dirigentem a orchestrem ve velkém symfonickém obsazení. Čtvrtá kategorie je Píseň, která má rovněž svoje repertoárová pravidla.

K otázce případného rozšíření soutěže bych ráda zmínila, že se mi podařilo rozšířit počet zvláštních cen. Letos budou uděleny poprvé Cena Petera Dvorského, Varhanní Vysočina, Cena Jihočeského divadla. Obnovila jsem spolupráci s agenturou Nachtigall Artists, která rovněž udělí cenu. Rozšířila bych ráda i počet partnerů, kteří nám pomáhají finančními vstupy, něco se podařilo už letos, něco se doufám podaří příští rok. Nicméně rozšiřování nebo nějaké zásadní změny ve struktuře soutěže zatím nejsou na programu dne.  Myslím, že je dostatečně velký úkol pro celý tým zvládnout letošní soutěžní maraton a připravit na příští rok jubilejní 60. ročník.

Zkušenost aktivní zpěvačky je jistě velkou výhodou. Jak ji využíváte při vedení soutěže a při práci s mladými pěvci?

Jako ředitelka soutěže v přímém pracovním styku s mladými pěvci nejsem. Zkušenost získanou během doby mojí aktivní pěvecké činnosti mohu využít při případné konzultaci o repertoáru nebo výběru a doporučení některé árie či písně pro konkrétní hlasový obor. Znalost operního i písňového repertoáru mi pomáhá při kontrole, zda skladby, které soutěžící nahlásili do jednotlivých kol, odpovídají jejich hlasovému oboru a vypsaným podmínkám. Několikrát jsem letos například odpovídala na dotazy zahraničních soutěžících, kteří nemají takový přehled o české písňové a operní literatuře.

Mnozí mladí pěvci mi říkali, že největší přínos soutěže nespočívá jen v samotném klání, ale v setkávání, výměně zkušeností a inspiraci, kterou si odnášejí od ostatních, přičemž mnozí zmiňovali, že pro ně nebylo důležité jen soutěžit, ale i to ve Varech být. Plánujete tuto neformální, ale nesmírně cennou rovinu soutěže nějak dále rozvíjet – třeba prostřednictvím organizovaných setkání nebo vzdělávacích platforem?

Těší mě, že „souboj pěvců v Karlových Varech“ je jejich účastníky takto vnímán. Určitě bych ráda pokračovala v linii mého předchůdce organizováním Mistrovských pěveckých kurzů, které by měly být jakousi přípravou na vlastní soutěž. Jistě by bylo zajímavé neformální setkání mladých pěvců, ale o formě a způsobu realizace jsem nepřemýšlela. Není to tak jednoduché a určitě by to bylo i finančně náročné.  

Mnozí soutěžící si posteskli, že jejich školy sice povětšinou hradí účast, ale neposkytují žádnou další – ani finanční, ani časovou – podporu. Často se od nich očekává, že hned po soutěži zasednou zpět do lavic, přestože právě zkušenosti, které získávají během soutěže, jsou pro ně mnohdy cennější než celé týdny výuky teorie. Uvažujete o tom, jak školy více zapojit nebo motivovat k větší vstřícnosti?

Účast v soutěži a případné dobré umístění ve finále je určitě vybočením z běžného studentského života. Návrat zpět do školy je ale nutná realita. Chce-li se někdo vyhoupnout výš nad běžný průměr, jenom hlas nestačí. Musí být vybaven i teoretickými znalostmi. Soutěžícím, kteří postoupí do druhého a třetího kola, hradíme ubytování. Víc není vzhledem k našim finančním možnostem reálné. 

Co mimo skvělého hlasu tedy umělec potřebuje, aby prorazil ve dnešním světě opery?

Výborně zvládnutou hlasovou techniku, píli, inteligenci, a to i hudební, jazykovou vybavenost, dobré nervy a štěstí.

Jaká je – mimo nedostatku peněz – hlavní výzva při organizování soutěže?

Docílit součinnosti všech subjektů, které se na soutěži podílejí.

Jak je to s podporou soutěže od soukromých donátorů?

Soutěž podporuje menšími částkami řada soukromých osob. Většinou hradí některou z hlavních cen, které pak nesou jejich jméno. Významnou podporu nám prokazuje Ing. Antonín Dvořák IV., pravnuk skladatele.

Vy sama jste na jevišti ztvárnila desítky rolí – je některá, ke které se často vracíte, nebo která vás formovala nejvíc?

Zpívala jsem řadu významných rolí a je těžké vybrat jednu. Charakter mého hlasu a hlasová technika mi umožnily zpívat v počátku mé kariéry role oboru lyricko-koloraturního sopránu. V průběhu let můj hlas vyzrával a mohla jsem zpívat i role mladodramatické. Měla jsem vždy ráda postavy, ve kterých byl kladen důraz i na hereckou stránku, zmínila bych třeba Smetanovu Karolinu, Janáčkovu Bystroušku či Juliette Bohuslava Martinů, nebo které měly vývojový oblouk jako je Gounodova Markéta, Massenetova Manon, Stravinského Anne Trulove (Život prostopášníka), Pucciniho Madame Butterfly a další. Absolutní štěstí jsem na jevišti prožívala, když se mi splnil sen a mohla jsem zpívat Dvořákovu Rusalku. Spojení nádherného oduševnělého Kvapilova textu s vroucností Dvořákovy hudby mě dodnes dojímá a nemá podle mého názoru v operní literatuře obdoby.

Když se ohlédnete za svou pěveckou dráhou – existuje nějaká rada, kterou byste tehdy sama sobě dala?

Udělal to za mě tehdejší šéf opery v Plzni dr. Karel Vašata. Na moji otázku, proč nemohu zpívat Mimi, když jsem zvládla Butterfly (když jsem ji zpívala poprvé, bylo mi třiadvacet let), mi odpověděl: Právě proto, že jste zpívala tak velmi mladá tuto náročnou roli, musíte svůj hlas nechat odpočinout, odlehčit ho. Tehdy se mi to moc nelíbilo, ale po čase jsem mu dala za pravdu. Slyšela jsem mnoho hezkých hlasů, které sice rychle zazářily, ale pak zase rychle zmizely. Svoji radu bych spíše směřovala na nastupující pěveckou generaci – nechtějte zpívat příliš brzy a příliš často dramatické role, a už vůbec ne na velkých scénách.

Jak vnímáte dnešní pěvecký svět? Je pro mladé talenty otevřenější, nebo naopak tvrdší než dřív?

Záleží na tom, z které strany se na to díváte. Dnes mají mladí, pokud jsou výborní, více možností. Mohou studovat a uplatňovat se v zahraničí daleko více než moje generace. Mají snadný přístup k nejrůznějším nahrávkám vynikajících interpretů z celého světa, v nichž mohou hledat inspiraci a učit se z nich, mají možnost navštěvovat zahraniční scény za studentské vstupné. V divadlech je ale složitější získat uplatnění nebo angažmá. Mladí tak nemají jistotu stálého příjmu. Všechno má svůj rub i líc.

Představte si, že tento rozhovor budou číst mladí zpěváci a zpěvačky ze ZUŠ. Jak byste jim jednoduše popsala, co všechno je potřeba udělat, aby se mohli soutěže zúčastnit?

Měli by si najít pedagoga zpěvu, který odhadne jejich schopnosti. Usoudí-li že mají talent a hlasové dispozice, musí se učit zpívat. Je to běh na dlouhou trať.

Představte si, že byste se mohla sejít s Antonínem Dvořákem na sklenku vína či v jeho případě spíše piva. O čem byste se s ním chtěla pobavit?

O vláčcích, které měl rád a často je pozoroval. Co by asi řekl těm dnešním…

A nakonec – co vás na této nové životní etapě nejvíc těší?

Objevování mladých talentů, sledování jejich úspěchů na umělecké dráze. Vidět, jak se z nesmělých mladých pěvců stávají umělecké osobnosti, které dobývají jeviště operních domů nejen u nás.

foto: archiv Karoliny Hromádkové, Divadla J. K. Tyla v Plzni, Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka a festivalu Operní týden Kutná Hora (Petr Hejcman)