„Chcete-li svůj nástroj ovládat naplno, je podle mě důležité učit se nové a dosud neznámé hudební jazyky.“

„Čím více lidí si vytvoří krásné vzpomínky na hudbu, tím větší máme naději, že kultura bude v dobré kondici i v budoucnu.“

„Pokud posluchači nevědí, zda poslouchají starou, nebo novou hudbu, pak jsme na správné cestě.“

Mnichovská rodačka Katharina Bäuml studovala hru na moderní a barokní hoboj a historické plátkové nástroje. Jejím zvláštním zájmem je dechová hudba patnáctého až sedmnáctého století, kterou provozuje se svoji téměř dvacetiletou Capellou de la Torre; ta se etablovala jako nejvýznamnější německý soubor zaměřený na renesanční hudbu a chystá se i na letošní Letní slavnosti staré hudby. Neobyčejně aktivní, energická a šarmantní umělkyně v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zasvěceně hovoří o improvizačně svěžím přístupu ke staré hudbě, jejím propojováním se soudobou tvorbou i podpoře mladých talentů.

V červenci se společně se svým souborem Capella de la Torre vracíte po letech do České republiky. Ve středu 24. července vystoupíte v Praze na festivalu Letní slavnosti staré hudby společně se sopranistkou Hanou Blažíkovou. Bude to vaše první spolupráce, nebo už máte společné zkušenosti?

Velmi se těšíme na společné vystoupení s Hanou Blažíkovou v Praze. Poprvé jsme se s Hanou setkali s Capellou de la Torre při projektu s chlapeckým sborem Windsbach, jednalo se o hudbu Johanna Stadena. Všichni na to máme velmi hezké vzpomínky. 

S jakým projektem do Prahy přijedete?

V Praze uvedeme program Tempus Mirabilium, který se zabývá sny a vizemi v době renesance a dnes. Vždycky mi přijde zajímavé, že ačkoli se doba a okolnosti mění, pocity lidí zůstávají stejné. Pomocí hudby můžeme stavět most z minulosti do současnosti, samozřejmě vždy společně s hudebníky na jevišti a diváky.

Specializací vašeho souboru je renesanční hudba provozovaná na historické nástroje. Přesto vám nejde o akademickou přesnost, která může hraničit až se strnulostí, ale svým příznivcům nabízíte svěží pohled a plnokrevnou hudbu. Řeklo by se, že vaše pojetí je blízké jazzu… jaký je váš pohled na interpretaci staré hudby?

S Capellou de la Torre jsme již téměř dvacet let přesvědčeni, že nechceme prezentovat renesanční hudbu jako v muzeu – nikdo z nás dnes nemá stejné uši jako lidé v raném novověku. Spíše musíme být schopni oslovit dnešní lidi přímo a přesvědčit naše publikum. To na jedné straně znamená pečlivou práci s muzikology a prameny z období raného novověku a oddanost naprosto bezchybnému technickému a interpretačnímu zvládnutí našich nástrojů. Zároveň si pak můžeme dovolit určitou volnost například při improvizaci. Samozřejmě i zde je třeba znát a mít nastudovanou praxi improvizace z období renesance, ale při koncertování se pak určitá svoboda přidává, pokud odpovídá charakteru a výrazu jednotlivých hudebních děl.

Uplatňujete tento pohled univerzálně, nebo je to otázkou pouze vhodného vybraného repertoáru?

Interpretace samozřejmě vždy závisí na konkrétním repertoáru. Například v polyfonní skladbě Josquina Despreze nebo Michaela Praetoria není prostor pro velkou improvizaci. Mým hlavním zájmem je umožnit, aby se zvuk rozvíjel co nejbarevněji a nejživěji. To také znamená, že můžeme hrát na dechové nástroje tak, aby podporovaly a vyjadřovaly zpívaný text, ale v žádném případě nezastínily zpěváky. O této praxi společného nebo střídavého používání nástrojů a hlasů toho víme z pramenů hodně, ale musíme ji pokaždé znovu objevovat a přizpůsobovat v závislosti na akustice nebo jiném kontextu.

Jak se rodí vaše projekty? Jste sama dramaturgyní a připravujete nové programy na základě vlastní badatelské činnosti, prací s prameny a původními texty, anebo v tomto ohledu s někým spolupracujete?

Vždy pro mě bylo velmi důležité získávat co nejvíce znalostí vlastním výzkumem a prací s prameny a původními texty. Stále se ráda učím novým věcem. V závislosti na aktuálním projektu však rádi spolupracujeme i s hudebními vědci nebo zástupci jiných oborů či umění. V loňském roce to byl například projekt ve Staatsbibliothek Preußischer Kulturbesitz v Berlíně, kde jsme ke spolupráci přizvali kartografa. Nebo akce, při níž jsme spojili renesanční hudbu, rytiny Albrechta Dürera a videoart.

Vámi založená Capella de la Torre oslaví v příštím roce své dvacetiny. Jak se soubor, který je dnes považovaný za světově přední v oblasti renesanční hudby a je ověnčený řadou prestižních cen, za tu dobu vyvinul?

Jsem velmi ráda, že s kolegy z Capelly de la Torre spolupracujeme již tolik let. Dalo by se říci, že díky koncertům a společným zkušenostem se vyvinul i specifický zvuk souboru. V posledních letech jsme se trochu rozšířili, například o hudbu Claudia Monteverdiho, a těší mě, že můžeme přivítat ještě více skvělých pěvců a instrumentalistů.

A s jakou vizí v obecné rovině co do repertoáru či obsazení hledíte do budoucna? Máte v tomto ohledu nějaké doposud nesplněné sny?

Jedním z mých snů by bylo solidní vzdělání v oblasti raně novověké hudby, které by bylo ještě těsněji propojeno s programem hudebních a uměleckých vysokých škol. V současné době jsme stále svědky škrtů a úspor na vysokých školách a ústavy staré hudby se zavírají, protože prý není dostatečná poptávka. Jsem pevně přesvědčena, že o kouzlu hudby můžeme přesvědčit mnoho skvělých mladých lidí, zejména pokud budeme otevřeni novým nápadům a vizím.

Ano, snažíte se cílit i na mladé publikum, což jednoznačně zapadá i do vašich snah o čerstvý pohled na starou hudbu. Jakým způsobem to děláte? A s jakými výsledky?

V Capella de la Torre klademe od počátku velký důraz na vzdělávání. Nejde jen o to, abychom vychovávali profesionální hudebníky, ale musíme na vše myslet i z pohledu posluchačů: čím více lidí si jako interpreti nebo posluchači vytvoří krásné vzpomínky na hudbu, tím větší máme naději, že kultura bude v dobré kondici i v budoucnu.

Myslím, že obzvlášť pěkným aktuálním projektem s mladými hudebníky je mládežnický soubor Jugendensemble Alte Musik, který jsme letos založili společně s Berlínskou zemskou hudební radou a který na podzim vyrazí na své první koncertní turné. V minulých týdnech jsme již měli to potěšení setkat se na konkurzech s velkým počtem mladých lidí, jež nyní začínáme seznamovat s hudbou renesance. Moc se na turné těším.

Vrátíme-li se k vám, vystudovala jste moderní hoboj, následně i barokní a historické dechové plátkové nástroje v Basileji. Proč jste se rozhodla věnovat se primárně staré hudbě? Čím vás oslovila?

Zvuk moderního a barokního hoboje mě stále velmi fascinuje. K šalmajím jsem nejspíš zpočátku přišla čistě ze zvědavosti. I proto, že se často setkáte s názvem nástroje; existuje v této oblasti mnoho pramenů. Na druhou stranu stále chybí umělci, kteří by na šalmaj hráli profesionálně. Kladla jsem si otázku, jakou hudbu poslouchali v mládí například Johann Sebastian Bach nebo Georg Friedrich Händel a na jaké nástroje se tato hudba hrála. V této souvislosti mě okamžitě napadá šalmaj, ale hned na začátku jsem se musela zamyslet nad tím, jak k tomuto nástroji přistupovat profesionálně a úspěšně v dnešní hudební branži. Tak před více než devatenácti lety vznikla Capella de la Torre, z čehož mám velkou radost.

Tedy po studiích jste hned založila vlastní ansámbl…

Založení vlastního souboru samozřejmě vyžaduje odvahu. Když jsme Capellu de la Torre zakládali, existovaly prognózy, které předpovídaly poměrně krátkou dobu existence souboru. O to větší radost mám z toho, že už tolik let společně úspěšně vystupujeme na jevišti a dokážeme znovu a znovu ohromovat naše publikum. Letos vyjde naše pětatřicátá nahrávka a těším se na projekty, které v budoucnu zrealizujeme.

Věnujete se také uvádění soudobé hudby na historické nástroje. To je docela zvláštní kombinace…

Pokud chcete svůj nástroj ovládat naplno, je podle mě důležité učit se nové a dosud neznámé hudební jazyky. Je neuvěřitelně vzrušující objevovat zvuky vlastního nástroje u současných skladatelů, které jste předtím neznali. Ve spolupráci s kolegyní Margit Kern v duu Mixtura zkoumáme, jak se akordeon a šalmaj mohou setkávat stále novými způsoby. Naše projekty vždy zahrnují cestování v čase, protože kombinujeme nové skladby zkomponované pro nás se starou hudbou upravenou pro naše nástroje. Pokud posluchači už nevědí, zda poslouchají starou nebo novou hudbu, ale mohou se jednoduše naladit na celistvý zvukový zážitek, pak jsme na správné cestě.

Současně jste ředitelkou několika festivalů a koncertních řad (Musica Ahuse, Renaissancemusik an Elbe und Weser, Sounding Collections), jak toto všechno zvládáte…? Dáváte těmto festivalům vizi a směr, nebo se podílíte do detailu i na vlastní produkci těchto akcí?

Pro mě je důležité být aktivní nejen na jevišti, ale také vytvářet prostor, který umožňuje hudbu vnímat a prožívat. Naštěstí mám skvělé kolegy, kteří mi pomáhají s organizační prací a produkcí. Jde o společný základ, který může hudba vytvářet znovu a znovu v různých kontextech: pokud se nám podaří takto stále přenášet naše kořeny a evropský kulturní poklad do současnosti, je to snad dobrý začátek.

Uvádíte, že důležitá je také komunikace hudby v různých kontextech a pro různorodé cílové skupiny. Co si pod tím můžeme představit?

Heterogenní cílové skupiny znamenají, že komunikace hudby nezná věková ani sociální omezení. Myšlenka „live long learning“, kdy můžeme podporovat různé generace ve sdílení a výměně zkušeností, mi přijde velmi fascinující.

Podíváme-li se do budoucnosti, co zajímavého vás čeká kromě červencového návratu do Čech?

V příštím roce nás čeká zmíněné dvacáté výročí Capelly de la Torre, ke kterému máme naplánováno několik nových projektů. Patří mezi ně spousta hudby, kterou napsaly ženy, například opera La liberazione di Ruggiero dall’isola d’Alcina od Francesky Caccini. Těším se však také na koncerty, které budou následovat ještě v tomto roce, včetně vystoupení v Utrechtu s hudbou Franzisca de la Torreho nebo program s texty a hudbou Claudia Monteverdiho.

A máte vůbec čas na rodinu, letní dovolenou, běžný život…? Naplňuje vám jej také něco jiného než hudba?

Je pravda, že mě hudba naplňuje a zaměstnává, a za nic na světě bych o ni nechtěla přijít. Ale na naší profesi je skvělé, že člověk stále přichází do kontaktu s novými lidmi a poznává nová místa. Takže co může být lepšího než například Monteverdi u moře? (úsměv)

……………………

Před třemi lety zaujala Katharina Bäuml s Capellou de la Torre svým plnokrevným výkonem i publikum festivalu Lípa Musica, což portál KlasikaPlus.cz reflektoval ZDE. Na festivalu Letní slavnosti staré hudby se představí ve středu 24. července od půl osmé večer v kostele sv. Šimona a Judy ve skladbách Michaela Praetoria, Heinricha Schütze, Adama Kriegera, Constantina Christiana Dedekinda, Johanna Hermanna Scheina, Johanna Crügera a dalších. Sólistkou bude sopranistka Hana Blažíková, Capella de la Torre vedená Katharinou Bäuml vystoupí v obsazení Hildegard Wippermann (altový pumort), Annette Hils (dulcian), Yosuke Kurihara (renesanční trombon), Johannes Vogt (loutna), Peter Bauer (perkuse) a Martina Fiedler (varhanní pozitiv).

Foto: Capella de la Torre / Anna-Kristina Bauer