KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Když Anna Paulová s Jiřím Lukešem tančí english

„Akordeon s klarinetem jsou dva hlasy hovořící o tomtéž, každý jen maličko jiným způsobem. V barvě zvuku jde o sourozence.“

„Interpreti k natáčení přistoupili po několika letech koncertní spolupráce.“

„Lukešovy Bagately zasahují odvážně nejdál. Právě ony definitivně posunují nahrávku z populárního titulu k projektu, sympaticky ukotvenému v soudobé hudbě.“

Klarinetistka Anna Paulová si připomíná deset let od vítězství v soutěži Pražského jara. Zraje, skvěle hraje a přichází s čím dál osobitějšími projekty. Pro CD Musica Danzante se spojila s akordeonistou Jiřím Lukešem. Nahrávka však zdaleka není jen sestavou líbivých aranžmá tanečních skladbiček. Když spolu ti dva tančí, snadno se pro potřebný kontrast dostanou i do docela soudobého zvuku a dokonce do zádumčivějších poloh.

V pražském Sále Martinů vznikl v Roce české hudby 2024 snímek, na kterém spolupracovali klarinetistka Anna Paulová a akordeonista Jiří Lukeš. Obsahuje bezmála sedmdesát minut docela současně znějící hudby, ať už jde o nová aranžmá Bachových, Bartókových a Messiaenových skladeb, nebo o původní tvorbu autorů narozených ve dvacátém století. Nejde o projekt, který by spadl z čistého nebe – oba interpreti k natáčení přistoupili po několika letech koncertní spolupráce. A za aranžemi stojí Jiří Lukeš, který je psal pro sebe. V Bagatelách pro klarinet a akordeon, které jsou novinkou, vystupuje navíc jako autor, který se nesnaží o pouhé tradičně znějící souzvuky, ale nachází v kombinaci obou v něčem příbuzných nástrojů zvuky docela inovativní.

Klarinet, jednoplátkový dechový nástroj, se tvořením tónu de facto v něčem podobá varhanním jazýčkovým píšťalám. A právě tam je spojnice s harmoniem i s akordeonem, v nichž se podobně rozechvívají jazýčky, ať už jsou kovové, nebo jiné. Klarinet s akordeonem se pro tuto příbuznost zvukově podobají a pojí úzce, až velmi snadno, překvapivě dobře, hodně zajímavě.  

V případě Ástora Piazzolly se natočený repertoár dotýká tanga, ve kterém v autentické podobě figuruje bandoneon, nástroj typově příbuzný akordeonu. Zvuk klarinetu sem zapadá s naprostou samozřejmostí. Pokud by interpreti dospěli až někam ke klezmeru, bylo by to obdobné. Ale i bez klezmeru platí, že akordeon s klarinetem jsou v každém případě ideálně se pojící dvojice, dva hlasy, které oba – obrazně řečeno – hovoří o tomtéž, každý jen maličko jiným způsobem. Samozřejmě s tím rozdílem, že akordeon je nástroj vícehlasý, hrající akordicky nebo polyfonně. Ale v barvě zvuku jde o sourozence.

Béla Bartók

Paulová s Lukešem se pustili na výlet do různých zákoutí hudby, inspirovaná napříč staletími tancem. V případě Johanna Sebastiana Bacha sice kupodivu nezvolili některou ze suit se stylizovanými dobovými tanci, ale v aranžmá zní Triová sonáta Es dur původně určená pro varhany. A tak je zde v jejich podání zajímavé sledovat především plastické řešení polyfonní faktury. Ale například u Bély Bartóka vybrali Rumunské tance, šest výrazných, melodicky, harmonicky i agogicky velmi charakteristicky posazených mistrovských miniatur. Taneční je i Novitango Ástora Piazzolly nebo Semionovova Bulharská suita a pak trojice skladeb na samém vrcholu CD: Sholem-alekhem, rov Feidman od maďarského klarinetisty a skladatele Bély Kováče, Tango pour Claude, které napsal jazzový akordeonista Richard Galliano navazující v něčem na Piazzollu, a Galliano en Santiago, ohlas na Gallianův koncert, který zkomponoval Gorka Hermosa.

Bagately pro klarinet a akordeon Jiřího Lukeše, který působí nejen jako interpret, ale také jako komponista, vznikly z potřeby doplnit dramaturgii CD o skutečně současné dílo. Zasahují zvukově i strukturou odvážně nejdál a právě ony definitivně posunují nahrávku z populárního titulu k projektu, sympaticky ukotvenému v soudobé hudbě.

Anna Paulová během poslechu vystřídá řadu způsobů hry a ukáže množství zvukových fines, které zcela jistě neuplatňuje, když hraje Mozartův Koncert A dur. Prokazuje svrchovanost v ovládání nástroje, která nespočívá jen v technice a neomylnosti, případně v krásném měkkém tónu, ale dotýká se mnohem širšího spektra interpretačních prostředků. Akordeon, který jich má také hodně, k tomu jako zvukový partner vybízí. A Jiří Lukeš za jejím mimořádným uměním, tónovou kulturou, vynalézavostí a přizpůsobivostí různým stylům a požadavkům nezůstává pozadu.     

Protiváhou ke všem zmíněným, různě znějícím, zdaleka ne jen rychlým, ale přece jen docela konkrétně tvarovaným dílům jsou na CD dvě kompozice. První a poslední. Archaicky uklidňující Dorian Emotion od finského skladatele Petriho Makkonena a závěrečné aranžmá Messiaenovy zasněné Vocalise-Etudy, moderní hudby beze slov.  

———-

Musica Danzante

Petri Makkonen (1967) – Dorian Emotion
Béla Bartók (1881-1945) – Román népi tancók
Johann Sebastian Bach (1685-1750) – Sonáta Es dur BWV 525
Ástor Piazzolla (1921-1992) – Ave Maria. Novitango
Viatcheslav Anatoliewitsch Semionov (1946) – Bulgarian Suite
Jiří Lukeš (1985) – Bagatelles for Clarinet and Accordion
Béla Kováč (1937-2021) – Sholem-alekhem, rov Feidman!
Richard Galliano (1950) /arr. Jiří Lukeš – Tango pour Claude
Gorka Hermosa (1976) – Galliano en Santiago
Olivier Messiaen (1908-1992) – Vocalise-Étude

Anna Paulová – klarinet, Jiří Lukeš – akordeon
69:38
CD 2024, Arcodiva UP0252

Foto: Petra Hajská a FB Anny Paulové a Jiřího Lukeše

Petr Veber

Novinář, hudební kritik

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů a rozhlasových pořadů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispíval do odborných českých hudebních měsíčníků i do deníků a dalších časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, do Hudebních rozhledů a Harmonie a publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem a spolumajitelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz a aktivním dennodenním spoluautorem jeho obsahu.



Příspěvky od Petr Veber



Více z této rubriky