„Uvedené Reichovo dílo je mezním produktem hudebně kompozičního umění.“

„Smysl Glassovy skladby nespočívá v melodických liniích, ani v harmonických strukturách. Podkladem hudebního vjemu jsou zde minimalistické figurace.“

„Důmyslně za tím účelem zapojují instrumentální a moderní elektroakustické prostředky a ono specifické, značně předimenzované vnímání času.“

Klang Systematiek je nový hudební soubor, který se nyní na pražské umělecké scéně představuje svojí první koncertní sezónou. Její zahajovací koncert se uskutečnil v pátek 26. září v Centru současného umění DOX. Vystoupili na něm instrumentalisté v mezinárodním složení pod vedením uměleckého vedoucího souboru Garetha Davise.  

Na programu večera byly jen dvě skladby, asi dvacetiminutová Pendulum Music Steva Reicha z roku 1968 a více než hodinu trvající Music with Changing Parts od Philipa Glasse z roku 1970.

Uvedené Reichovo dílo je mezním produktem hudebně kompozičního umění, v tradiční terminologii má snad nejblíže ke kategorii konkrétní hudba. Tvůrčí vklad autora zde spočívá v tom, že inscenuje snímání stabilního zvukového signálu houpajícím se mikrofonem, z nějž získaná a zesílená zpětnovazebná modulace je reprodukována do auditoria. Reich zde na místo vlastní tvořivosti tedy de facto spouští fyzikální mechanismus. Performeři souboru Klang Systematiek rozpohybovali současně nad reproduktory hned čtyři mikrofony, takže se k posluchačům dostal jakýsi zvukově kompaktní čtyřhlas. Forma této Reichovy skladby se vyvíjí v souladu se zákonem kyvadlového pohybu a jeho retardace třením od velkých rozkmitů, které původně vytvářely cyklické zvukové útvary, až po závěrečný statický kontinuální zvuk. Dynamický a témbrový průběh skladby byl výtvorem, respektive se stal kreativním výkonem zvukové režie, která, za pomocí kvalitní zvukové aparatury, odvedla jemnou a kultivovanou práci. K podmanivému, až tajuplnému vyznění performance přispělo decentní světelné aranžmá.

Následující Glassova kompozice je tradičnímu hudebnímu myšlení o kousek blíž. Zejména proto, že je napsána pro standardní hudební nástroje a je z tonálního hlediska velmi jednoduchá, intelektuálně nenáročná. Jen potud ono přiblížení se k tradičnímu hudebnímu myšlení, jinak i zde nalézáme mnoho odlišností od běžného koncertního standardu. Smysl této Glassovy skladby nespočívá v melodických liniích, ani v harmonických strukturách. Podkladem hudebního vjemu jsou zde minimalistické figurace dvou klávesových nástrojů a bicích. I když se zde hráči figurací ve své roli doplňují a střídají, vzhledem k enormní délce skladby jsou postaveni před fyzicky mimořádně náročný výkon. 

Zcela odlišná role je zde přidělena ostatním nástrojům. Na ztvárnění Glassovy exemplárně minimalizované, instrumentačně ne zcela přesně definované partitury soubor Klang Systematiek zvolil kromě kláves a bicích ještě dvě různé nástrojové skupiny. Jedna je tvořena smyčci: dvojicí housle a violoncello, druhá dvojicí flétny (alterované flétnou basovou) a basklarinetu. Všechny party jsou přesně, přehledně a pečlivě vypsány, žádný z nich není nikterak interpretačně náročný, nezvykle vysoké nároky jsou ale kladeny na výdrž a přesnost souhry.

Minimalizace, a dlužno poznamenat, že i simplifikace, se v Glassově konceptu týká zejména melodicko-harmonické složky. Skladatel její absenci kompenzuje pobídkou interpretům, aby se o to víc soustředili na zvukovou barevnost což členové souboru v plné míře činí, ostatně mají to i ve svém názvu. Důmyslně za tím účelem mobilizují instrumentální a moderní elektroakustické prostředky a ono specifické, značně předimenzované vnímání času.

Pro hudební produkci neobvyklého typu byla zvolena rovněž neobvyklá prostora se specifickými vlastnostmi. Hala Centra současného umění DOX má vysoký strop, což umožnilo pro realizaci kyvadlového efektu Reichovy Pendulum music použít dostatečně dlouhá ramena čtyř kyvadel. Hala je velmi dobře akusticky izolována, není zde prakticky žádný zvukový odraz, slyšíme tedy jen přímé akustické zdroje, jimiž jsou kvalitní reproduktory. 

Obdobným způsobem zdejší prostředí příznivě vyhovuje i vizuální stránce produkce. Je zde možné navodit absolutní tmu, rušenou pouze nezbytnou světelnou bezpečnostní a evakuační signalizací. Světelná designérka Barbora Jágrová tedy měla značně usnadněnu práci při realizaci svých decentních kreací. Pro koncert bylo specificky uzpůsobeno vybavení haly. Proti necelý metr vyvýšenému prostornému pódiu byla na protilehlé straně haly umístěna všechna elektrická, elektronická i ovládací zařízení, a nebylo jich málo. Čtyřem kyvadlům byl vyčleněn centrální prostor, obklopený polštáři a textilními lehátky, což nabídlo nejen pohodlné spočinutí pro většinu meditujících posluchačů, ale i dodatečné akustické utlumení. Pro zbytek publika byly u stěn umístěny řady sedadel, která umožňovala dostatečný přehled po veškerém dění v sále. 

Soubor Klang Systematiek není na současné pražské novátorské scéně jediným. Uvedl se originálním způsobem, dramaturgicky a organizačně pečlivě připraven, hlavní však je to, že na svém vystoupení v Centru současného umění DOX podal perfektní interpretační výkon.  

Účinkující umělci:

Gareth Davis – basový klarinet, umělecký vedoucí souboru,

Michal Nejtek, Miroslav Beinhauer – klávesy, 

Daniel Havel – flétny (příčná, basová),

Jan Michálek – housle, 

Paul Sola Masafrets – violoncello,

Martin Švec – bicí nástroje (výhradně jde jen o jeden nástroj marimbového typu)

Podpůrnou skupinu souboru tvoří tým ve složení:

Mikuláš Mrva – live processing, Jan Středa – sound engineering, Jan Nunčič – audience set design, Barbora Jágrová – light design, Rutger Zuydervelt – visual identity, Liuba Plavska – graphic design, Patrik Herman – pre-production, Barbora Schejbalová – production support

Foto: Olga Džulajová