„Novák byl romantik – jako turista šplhal po vrcholcích hor, mořský živel se pokusil poznat zápasem s vlnami.“

„Na pozici pozdního romantika setrvával záměrně a vědomě.“

„Byl autorem usilujícím o výraznou individualizaci každého díla.“

Když před pětasedmdesáti lety, 18. července 1949, zemřel ve Skutči skladatel Vítězslav Novák, skončila v české hudbě definitivně velká epocha pozdního romantismu. Podobně je vnímán pro německou hudbu odchod Richarda Strausse, jehož život se uzavřel 8. září téhož roku.

Vítězslav Novák, rodák z Kamenice nad Lipou na Vysočině, Dvořákův žák, je spolu s Josefem Sukem vůdčí postavou české hudební moderny, tedy prvních let dvacátého století. Jeho raná tvorba vycházela z doznívajícího romantismu, ale brzy ho ovlivnila lidová hudba. Roku 1896 navštívil Velké Karlovice na Valašsku, do kraje se zamiloval a celých deset let se nechal okouzlovat tamní přírodou i písněmi. Podobně si zanedlouho oblíbil slovenské hory a lidové umění.

Inspirován moravským a slovenským folklorem vnesl Novák do tuzemského komponování zvláštnosti a půvaby rytmiky i harmonicky bohaté melodiky východní lidové hudby. Vliv na něj měly i tehdejší moderní nové umělecké směry, jako byly symbolismus nebo impresionismus, zůstal však orientován především na domácí zdroje a projevy. Vrcholné tvůrčí období spadá do prvních dvou dekád 20. století a týká se symfonických, klavírních i komorních děl. Folklorní orientace se odráží v Písničkách na slova lidové poezie moravské, ve Slovenských zpěvech, v několika vokálně-instrumentálních baladách, v klavírním cyklu Můj máj, ve Smyčcovém kvartetu G dur, ouvertuře Maryša a ve Slovácké suitě, která nejprve vznikla v klavírní podobě a o několik let později v dnes mnohem populárnější symfonické verzi.

Lásku k rodnému kraji vyjádřil v orchestrální Jihočeské suitě. Sonáta eroica se hlásí k jánošíkovské tradici a hudební báseň V Tatrách líčí mistrovským koloristním uměním velebnou a ohromující krásu slovenských hor, včetně bouře a závěrečného díkuvzdání za souznění člověka s přírodou.

Novák byl romantik – jako turista šplhal po vrcholcích hor, mořský živel se pokusil poznat zápasem s vlnami, což se odrazilo v kantátě Bouře, mořské fantazii pro velký orchestr, sólové hlasy a sbor využívající básně Svatopluka Čecha k sugestivnímu vyjádření paralely mezi zběsilostí a lidskou vášní. V orchestrální skladbě O věčné touze s námětem o labuti a jejím letu přes moře, vzatým od Andersena, vyzpíval nekonečnou touhu po lásce. V básni Toman a lesní panna podle Čelakovského balady zachytil naopak smrtící vášnivou lásku. Jedinečná je pak jeho rozměrná klavírní hudební báseň Pan, nazvaná podle řeckého boha přírody; je intimní zpovědí, reflexí hlubokého vztahu k přírodě a ženě.

Po šedesátce shrnul jako opravdový básník tónů své bolesti i touhy v Podzimní symfonii. Druhé nejvýznamnější tvůrčí vzepětí Vítězslava Nováka přišlo pak v době nacistické okupace, která v něm probudila silný, umělecky transformovaný vzdor.

Na pozici pozdního romantika setrvával záměrně a vědomě. Stal se tak jakousi osovou či středovou osobností, spojnicí mezi klasikem Dvořákem, nenapodobitelným Janáčkem a později uznaným Bohuslavem Martinů. Vychoval také množství žáků, mezi nimiž výraznou skupinu tvoří slovenští skladatelé, především Eugen Suchoň a Ján Cikker. Díky jeho vlivu, díky tomu, že jim pomohl objevit pro jejich nové tvůrčí cesty jejich vlastní folklór, vytvořili zakladatelskou epochu novodobé umělecké hudby malého národa, existujícího uprostřed Evropy na hranici mezi západní a východní kulturou.

Mezi nejznámější Novákovy české žáky patří Ladislav Vycpálek, Alois Hába, Václav Trojan, Jaroslav Krombholc, Václav Štěpán a Ilja Hurník.

Vítězslav Novák je označován za autora usilujícího o výraznou individualizaci každého díla, za syntetický typ slučující v těch nejlepších kompozicích jedinečným způsobem hudební folklorismy, komplikovanou polyfonii a impresionistické cítění.

Tematický a bibliografický katalog Vítězslava Nováka, který sestavili v roce 1999 Miloš Schnierer a Ludmila Peřinová, popisuje 162 číslovaných skladeb; bibliografie obsahuje 749 záznamů o pramenech a literatuře. Kompletní nahrávku Novákova klavírního odkazu pořídil na CD pianista Martin Vojtíšek. Rozhovor s ním z roku 2020 čtěte ZDE.

V rodné Kamenici nad Lipou vyvíjí činnost Ústav pro propagaci díla a odkazu Vítězslava Nováka, usilující zařazovat skladatelův odkaz do kontextu se čtveřicí Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů i do kontextu s dílem Zdeňka Fibicha, Josefa Suka, Oskara Nedbala a Josefa Bohuslava Foerstera. V roce 2024 se ve městě v květnu konal již třináctý ročník Mezinárodní Novákovy klavírní soutěže.

Naučná stezka Vítězslava Nováka v okolí Kamenice nad Lipou vede od zámku k myslivně Johanka. Právě odtamtud pocházela skladatelova matka, jejíž otec byl ve službě svobodných pánů z Geymůllerů. Vítězslava Nováka připomíná i muzeum v Kamenici nad Lipou, představující město v kontextu regionální historie, a to prostřednictvím smyslového vnímání. Skladatel je zastoupen v části věnované sluchu: je tam jeho klavír, drobné osobní předměty a poslechnout si lze úryvky z jeho tvorby.

Od roku 1912 byl ovšem Vítězslav Novák spojen vedle Prahy nově i s východočeskou Skutčí. Oženil se totiž se svou žačkou Marií Práškovou, dcerou majitele tamní továrny na obuv. Město se mu stalo druhým domovem, pravidelně tam zajížděl, za druhé světové války ve Skutči trvale pobýval a v roce 1949 tam náhle zemřel.

……………………

Skladatel Miloslav Kabeláč na Nováka vzpomínal takto: „Byl pevný, hrdý, nesmlouvavý, byl tvrdý až někdy paličatý. Byl dobrý až dobrácký, a současně ironický, sžíravě posměšný. Byl bohatýrský a junácky nezkrotný. Humor byl jeho největším kouzlem, ale zároveň i nejstrašnější zbraní. Jeho způsob myšlení a vyjadřování nenechával lidi kolem lhostejnými – buď přitahoval, okouzloval, přesvědčoval, anebo dráždil.“

…………………….

Věděli jste, že…

…svou Alpskou symfonii, tolik tematicky a výrazově příbuznou se symfonickou básní V Tatrách Vítězslava Nováka z roku 1902, napsal Richard Strauss až o třináct let později, v roce 1915?

…Vítězslav Novák byl melancholickým samotářem, ale že stejně tak dovedl být i vtipným společníkem a iniciátorem bujných zábav?

…se bez jeho účasti neobešly masopustní večírky Podskalské filharmonie, že se objevoval v kuželkářské společnosti Šín a v šachovém kroužku Phillidor a že založil Pivní klub za starou Prahu se sídlem na Vikárce?

…skladatel miloval turistiku, horolezectví, plavání, lyžaření, že už jako profesor konzervatoře chodil do taneční školy Excelsior a že nadšeně sledoval nedělní fotbalové zápasy?

…………………………….

Foto: Wikipedia commons / Hugo Boettinger / volné dílo, Wikipedia commons / a.n. / volné dílo, archiv MNKS, Wikipedia commons / a. n. / volné dílo