„Dirigent byl nadšen z flexibility a citlivé vnímavosti orchestrálních hráčů.“

„Obrazy rakouské přírodní idyly rozehráli Vídeňští filharmonikové s vřelostí a okázalostí.“

„Z interpretace se však ztratila charakteristická hloubka díla.“

Zářný mladý finský dirigent Klaus Mäkelä, šéfdirigent Filharmonie Oslo a hudební ředitel Orchestre de Paris, si ke svému letošnímu debutu u Vídeňských filharmoniků zvolil Šestou symfonii Gustava Mahlera. Velkolepou kompozici dirigoval 15. prosince 2024 ve Zlatém sále Společnosti přátel hudby ve Vídni velmi temperamentně.

Mimořádně talentovaný osmadvacetiletý dirigent Klaus Mäkelä se vrátil do Zlatého sálu Společnosti přátel hudby ve Vídni v letošní sezoně již podruhé, v říjnu se zde posluchačům představil z postu šéfdirigenta Filharmonie Oslo, s níž nastudoval díla Ludwiga van Beethovena a Bély Bartóka. Sólistou jejich programu byl proslulý norský klavírista Leif Ove Andsnes.

Během zkoušek s Vídeňskými filharmoniky, s nimiž se rozhodl provést Symfonii č. 6 a moll „Tragickou“ Gustava Mahlera, šťastně prohlásil, že se mu se světoznámým orchestrem skvěle spolupracuje. Byl nadšen z flexibility a citlivé vnímavosti orchestrálních hráčů, z jedinečného stylu i zvuku tělesa a rovněž z úžasné akustiky koncertního sálu. Po delším zkoušení si dokonce pochvaloval, jak se v každé sekci pečuje o kompaktní zvuk a artikulaci frázování.

Mahlerovu tvorbu si prý dirigent zamiloval již v raném mládí, zejména jeho Symfonii č. 1 D dur „Titán“, se kterou debutoval před dvěma lety s Českou filharmonií ve Dvořákově síni Rudolfina v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Dodnes obdivuje skladatelovu dramatickou hloubku i kontrastní něhu v orchestrálních dílech. Ve Vídni se cítil mladý dirigent velmi spokojeně, hudební metropole si prý získala jeho srdce.

Mahlerovu Šestou symfonii z let 1903 až 1904, jež se řadí z pohledu výstavby k nejklasičtějším skladatelovým dílům, gradoval ve Vídni Klaus Mäkelä s pozoruhodnou intenzitou. Rozšířené nástrojové obsazení, zejména v bicí sekci např. s celestou, kravskými zvonci či xylofonem, propůjčilo v podání světoznámého orchestru interpretaci jiskřivý esprit, akcentovaný kreativní instrumentální hravostí. Typickou temnost díla projasněnou i neobvyklým Mahlerovým kompozičním přístupem, ve kterém se odráží již soudobé vlivy z počátku 20. století, dirigent však rozkryl jen povrchně.

První větě Allegro energico. Heftig, aber markig ozvláštněné i pochodovými rytmy s výrazným charakteristickým motivem proměn akordu durové a mollové tóniny, jenž se ozývá osudově napříč celým dílem, dodal orchestr vícevrstevnaté kontrastní emoce. Obrazy rakouské přírodní idyly rozehráli Vídeňští filharmonikové s vřelostí a okázalostí, a přesto již zde Klaus Mäkelä publiku až neočekávaně naznačil, že z díla vytvoří monument obdařený silou zvuku.

Druhé větě Scherzo. Wuchtig vtiskl dirigent hravost až jistou emotivní eruptivnost a prudkost v uchopení struktury díla. V jistém ohledu připomínala interpretace symfonie dirigentův přístup k tvorbě Dmitrije Šostakoviče, jehož Symfonii č. 6 h moll, op. 54 provedl před dvěma lety při svém debutu s Berlínskými filharmoniky ve Velkém sále Filharmonie.

Třetí věta Andante moderato byla v určitých pasážích jistým zklidněním přednesu díla, posluchače oslnila virtuozitou mnohých hráčů, širším rozpětím v dynamice a větší pestrostí palety orchestrálních barev.

Čtvrté větě Finale. Sostenuto – Allegro moderato – Allegro energico propůjčil dirigent velmi intenzivní nasazení a opětovnou sílu zvuku s vyostřenou dynamickou škálou. Z interpretace se však ztratila charakteristická hloubka díla.

V sezoně 2027/2028 se stane Klaus Mäkelä šéfdirigentem Royal Concertgebouw Orchestra v Amsterdamu a současně také hudebním ředitelem Chicago Symphony Orchestra. Jeho repertoár je značně obsáhlý, zahrnuje díla od baroka až po soudobou tvorbu. Ve své nahrávací činnosti je exkluzivním umělcem prestižního labelu Decca Classics.

Než se rozjel Klaus Mäkelä s Vídeňskými filharmoniky na krátké adventní německé turné, upozornil ve svých zamyšleních i v kuloárech na skvělého soudobého amerického skladatele Andrewa Normana, jehož velké orchestrální dílo Play letos provedl s Filharmonií Oslo. Skladbu v revidované verzi premiérovala v roce 2016 Losangeleská filharmonie s Gustavem Dudamelem a tehdy byla také nominována na cenu Grammy v kategorii nejlepší soudobá kompozice. Autorovo pozdější dílo Sustain bylo na Grammy rovněž ve stejné kategorii nominováno v roce 2020. Klaus Mäkelä ve Vídni prohlásil, že je nadšen i z tvorby rakouského komponisty Thomase Larchera a jeho Symfonie č. 2 „Kenotaph,“ kterou řadí k nejlepším symfonickým dílům současnosti.

Vedení Vídeňských filharmoniků, v čele s předsedou a houslistou Danielem Froschauerem a obchodním šéfem a kontrabasistou Michaelem Bladererem, přizvalo k deseti abonentním koncertům sezony 2024/2025 z dirigentů osobnosti starší i mladší generace. V současnosti z nich dirigovali již Daniele Gatti, Andris Nelsons a Alain Altinoglu, po Klausi Mäkelovi následně Zubin Mehta, Riccardo Muti, Yannick Nézet–Séguin, Christian Thielemann, Mirga Gražinyté–Tyla a Franz Welser-Möst.

Když světoznámý orchestr hostoval letos na Mezinárodním hudebním festivalu Dvořákova Praha s Christianem Thielemannem ve Dvořákově síni Rudolfina, kde hrál díla Felixe Mendelssohna Bartholdyho a Richarda Strausse, vyjádřil Michael Bladerer během našeho setkání přání i za své kolegy: „Pokud vím, v Praze dirigoval s úspěchem Českou filharmonii před lety Franz Welser-Möst. Vloni jsme s maestrem nastudovali i velkolepé Matoušovy pašije Johanna Sebastiana Bacha. Spolupracujeme s ním velice rádi nejen na našem koncertním repertoáru, tak i operním ve Vídeňské státní opeře. Jsem přesvědčen, že by bylo hezké, kdybychom mohli společně ve vaší metropoli vystoupit.“

Foto: Wiener Philharmoniker / Raphael Mittendorfer a Benedikt Dinkhauser