Jeden z výrazných českých pianistů mladé generace Matyáš Novák uvede 27. listopadu v pražském kostele sv. Vavřince pod Petřínem recitál, jehož poselstvím bude hudební sdělení o naději, kráse a odvaze žít navzdory nesvobodě, bolesti i času. Dramaturgie postavená na kontrastu židovských autorů a děl vzniklých z lidských či společenských tragédií zazní na závěr letošního ročníku festivalu Věčná naděje.

Koncert, který nese podtitul Klavír, který mluví o naději, staví na vypravěčské schopnosti klavíristy Matyáše Nováka. První polovinu večera vyplní tvorba čtyř skladatelů židovského původu. Zazní lyrické Písně beze slov Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Gershwinova Tři preludia, elegická Suite Mignonne Rudolfa Frimla a expresivní Schnittkeho Pět preludií a fuga. Jde o čtveřici děl, která odráží sílu tvůrčí identity navzdory vykořenění, době i tragickým dějinným událostem.

Po přestávce se dramaturgie ponoří hlouběji do osobního prožitku. Mozartova Sonáta a moll, jediná skladatelova mollová sonáta, vznikla v období kolem úmrtí jeho matky a dodnes oslovuje naléhavostí i psychologickou výstavbou. Janáčkova Sonáta 1. X. 1905, věnovaná památce mladého dělníka zabitého při demonstraci, je jedním z nejintimnějších a nejbolestnějších děl české klavírní literatury. Celý večer vrcholí Novákovou vlastní fantazií na Dvořákovu Rusalku, skladbou, kterou vytvořil během období osobní ztráty, a která se tak stává jeho autorským gestem smíření i naděje.

Matyáš Novák studoval na prestižní akademii Incontri col Maestro v italské Imole a na pražské HAMU, kde nyní pokračuje v doktorském studiu. V devatenácti letech debutoval v Carnegie Hall a získal řadu ocenění na mezinárodních soutěžích, například Grand Prix na soutěži Evangelia Tjiarri, Steinway Prize v Bergenu či finálové postupy na soutěžích Franze Liszta a Paloma O’Shea. Novák má ve svém repertoáru stovky skladeb pro sólový klavír a zhruba čtyři desítky klavírních koncertů, které uvádí s českými i zahraničními orchestry. Koncertoval v prestižních sálech včetně Grieghallen v Bergenu, National Gallery of Art ve Washingtonu či pražském Rudolfinu a spolupracoval s významnými dirigenty včetně Tomáše Braunera nebo Edwarda Gardnera. Vedle klasického repertoáru se věnuje také vlastní tvorbě a klavírním transkripcím klasických skladeb i lidové hudby.

Festival Věčná naděje navazuje na kulturní dědictví střední Evropy, které bylo během druhé světové války násilně přerušeno, a vrací do živého hudebního života díla, jež nesou otisk lidské odvahy i bolestné zkušenosti. Jeho dramaturgie staví most mezi terezínskými autory, jako byli Ullmann, Klein, Krása či Haas, a repertoárem světových skladatelů od Mahlera až po soudobé osobnosti typu Tigrana Mansurjana. Festival tak vytváří široký oblouk téměř stoletého hudebního vývoje, v němž se setkává paměť s novou tvorbou a reflexe minulosti s dnešní citlivostí. Každý koncert je nejen připomínkou umlčených hlasů, ale také podporou mladé generace interpretů a posluchačů, kteří hudbě dávají nový život. Portál KlasikaPlus.cz připravil rozhovor s jeho dramaturgyní, violoncellistkou Kristýnou Vocetkovou a reflektoval také některé z jeho letošních koncertů: zahájení, vystoupení Belfiato Quintetu, Viléma Vlčka s Markem Kozákem nebo Wiener Klavierquartettu. Přehlídku už třetím rokem doprovází rovněž kompoziční soutěž. 

Foto: archiv umělce, archiv KlasikaPlus.cz