„Marek Kozák je klavíristou, který uchvacuje precizní, vycizelovanou technikou, krásným, zvonivým úhozem a hlubokým ponorem do výrazu skladby.“

„Vedle Bachových děl postavil skladby stejné formy, a dokonce i tóniny od Dmitrije Šostakoviče.“

„Vrcholem večera ovšem bylo Preludium, chorál a fuga, FWV 21 od francouzského skladatele Césara Francka.“

Klášterní hudební slavnosti vrcholí a v Šumperku zazněl v neděli 24. srpna jeden z nejzávažnějších programů festivalu. Klavírní virtuos Marek Kozák přednesl v klášterním kostele Zvěstování Panny Marie v Šumperku sofistikovaný recitál z preludií a fug. Díla Johanna Sebastiana Bacha srovnával se stejnými skladbami Dmitrije Šostakoviče a přidal ještě Vítězslavu Kaprálovou a Césara Francka. Neobvyklý program v exkluzivním podání…

Marek Kozák je klavíristou, který uchvacuje precizní, vycizelovanou technikou, krásným, zvonivým úhozem a hlubokým ponorem do výrazu skladby. To vše bez okázalosti, prostě a civilně, přesto s niternou emocí. Je vítězem mnoha mezinárodních soutěží a vedle klasického repertoáru se nevyhýbá ani soudobým skladbám. Činí tak s pokorou a úctou před skladatelem a dílem samým. Vedle samostatných sólových vystoupení vystupuje s domácími i zahraničními symfonickými orchestry a jako komorní hráč spolupracuje s jinými předními hudebníky. 

Pro publikum v Šumperku si připravil neobvyklý program. Výběr preludií a fug se neomezil, jak by se dalo předpokládat, na díla Johanna Sebastiana Bacha. Vedle nich interpret vždy postavil jako protiklad či doplnění skladby stejné formy Dmitrije Šostakoviče, a to dokonce ve stejné tónině. „Baví mě srovnávat, jak zní stejný záměr a stejná forma skladby ve stejné tónině jinak zpracované od různých skladatelů. A byl jsem docela zvědavý, jak tohle srovnání přijme publikum,“ vysvětloval svůj záměr po koncertě klavírista.

Zahájil Johannem Sebastianem Bachem a jeho Dobře temperovaným klavírem. Preludium a fuga a moll, BWV 865 zněly pevným úhozem, v pravidelně ubíhajícím rytmu, s občasným dynamickým zvlněním do fugy, ukončené ve zpomalení do piana. Jako protiváha následovalo opět Preludium a fuga a moll č. 2 ze 24 preludií a fug, op. 87 Dmitrije Šostakoviče. Lehký rytmus opět v lehce běžícím neměnném tempu perlivě zvonícím se náhle zastavil, aby se změnilo téma i metrum do fugy. Úsečná portamenta nabírala sílu v crescendu, zvyšovala se naléhavost sdělení do forte, aby přišel náhlý konec. Další dvojicí bylo nejprve Preludium a fuga e moll, BWV 879 z Bachova Dobře temperovaného klavíru, vylehčené v preludiu, energické ve forte fugy. Preludium a fuga e moll č. 4 Dmitrije Šostakoviče bylo zpočátku pomalé a zasněné, poté se změnila tónina do durové, aby se hlasy proplétaly v klidné relaxaci; nade vším svítila melodie. Poslední dvojicí bylo Preludium a fuga gis moll, BWV 887 z Dobře temperovaného klavíru Bachova v tanečním motivu v obou rukou, které si odpovídaly a narůstaly v dynamice. Následná fuga postupně narůstala z měkkého piana do širokého zvuku. Odpovědí bylo Preludium a fuga gis moll č. 12 Šostakovičovy, z hloubky nastupující téma s dynamickou vlnou, s nárůstem do forte, postupně usínající. Fuga nastoupila akcenty ve forte, zvyšovala naléhavost v temperamentních, lehce disonantních akordech, mohutně znějících po celé klaviatuře. Efekt ještě chvíli dozníval, až se zvedl nadšený potlesk. 

Po krátké přestávce pokračovala druhá část koncertu ve zcela jiné atmosféře. Čtyři Dubnová preludia, op. 13 Vítězslavy Kaprálové, nejprve 1. Allegro ma non troppo, s hutnými akordy, arpeggii ve fortissimu se změnilo v lehounké a taneční, pak zas zpět do síly. 2. Andante přineslo teskné melodické téma, rozložené akordy nabývaly na intenzitě a burácely ve vášnivém výrazu. 3. Andante semplice zaujalo prostou melodií a závěrečné 4. Vivo přineslo špičaté a ostré staccato, rychlé běhy a mohutný hudební tok. Byl to úplně jiný hudební svět, který klavírista prostřel před užaslým publikem. 

Vrcholem večera ovšem bylo Preludium, chorál a fuga, FWV 21 od francouzského skladatele Césara Francka. Tento původem belgický hudebník žil v 19. století v Paříži a proslul především jako varhaník. Jeho Preludium zahájilo introvertní téma, podložené sametovými akordy, následovala práce s melodií a virtuózní běhy ji obalovaly. Zpěvná linka působila důstojně a postupné zahušťování faktury přešlo do chorálu ve velké dynamice. Nástup fugy znamenal změnu charakteru skladby, která narůstala dynamicky, tvořila hustou akordickou síť a dospěla vítězně do závěru.

Po nadšeném potlesku ještě klavírista přidával Preludium č. 4 D dur Sergeje Rachmaninova, což stylově doplnilo večer. Zvolna plynoucí linie se sklouzla po dynamické do piana – krásný dárek publiku na dobrou noc. Byl to obdivuhodný večer naplněný nejen krásnou hudbou, ale především jejím mistrovským podáním.

Foto: ilustrační - Keishiro Mikawa, Tomáš Keist, archiv festivalu