„Dirigent Ondřej Vrabec opět dokázal své kvality.“

„Vrchol večera přinesla sólistka Barbora Kolářová.“

„Publikum odměnilo účinkující dlouhotrvajícím potleskem.“

Ve čtvrtek 8. května ožila historická budova Císařských lázní v Karlových Varech výjimečným koncertem, připomínajícím 80. výročí konce druhé světové války. Karlovarský symfonický orchestr pod vedením Ondřeje Vrabce předvedl mimořádně vyrovnaný a přesvědčivý výkon plný emocí, dynamiky i technické preciznosti a opět dokázal, že Karlovy Vary mají své nezastupitelné místo na mapě kulturních událostí. Sólové úlohy zastaly houslistka Barbora Kolářová a marimbistka Cécile Boiffin.

Šéfdirigent Ondřej Vrabec celý večer vedl svůj orchestr s jistotou a jemným citem pro detail, díky kterému hudba získala potřebný tah i výrazovou hloubku. Vrabec se nesnaží být středem pozornosti, ale jeho charizmatický vliv na celý ansámbl je nepřehlédnutelný.

Koncert zahájila skladba Bohuslava Martinů Památník Lidicím, tiché a soustředěné připomenutí jednoho z nejtragičtějších momentů českých dějin. Tato krátká, ale hluboce působivá skladba vznikla v roce 1943 jako reakce na vyhlazení české obce Lidice nacisty. Martinů, žijící již v exilu, zde hudebně vyjádřil smutek a protest, do hudby vtělil soucit i vzdor. Dílo začíná temně, s napjatými smyčci a pomalu se rozvíjející melodií, která odkazuje na český národní chorál Svatý Václave. Hudba postupně sílí, až přechází do dramatických vrcholů, aby nakonec znovu ztichla – jako by uctívala památku obětí mlčením. Orchestr přednesl toto dílo s velkým citem a respektem. Hudba se nesla sálem jako pietní vzpomínka, která se nevytrácí.

Skutečným vrchol večera přinesla ale sólistka, která svým výkonem naprosto uchvátila publikum. Jean Sibelius vytvořil svůj Koncert pro housle a orchestr d moll, op. 47 jako dílo plné kontrastů, od křehkých lyrických ploch po bouřlivé dramatické pasáže. Jistě i proto se koncert brzy stal jedním z nejnáročnějších a nejoblíbenějších děl houslového repertoáru. Sólistkou večera byla koncertní mistryně orchestru Barbora Kolářová. Mladá houslistka má již za sebou mnoho úspěchů u nás i v zahraničí. V Atriu Císařských lázní podala vynikající výkon. Po seversky mrazivém, jiskřivém úvodu ponechala první větu temnější a introvertní, aby o to více nechala vyniknout melancholickou zpěvnost věty druhé. Třetí část pak doslova explodovala živelností a temperamentem a dala skvělé umělkyni mnoho příležitostí k předvedení virtuózních fines, tak odvážných, a přece dokonale vyvážených v dialogu s orchestrem. Nadšené publikum si na sólistce před pauzou vynutilo přídavek. 

Pavel Haas, skladatel židovského původu, vězněný nacisty v Terezíně a později zavražděný v Osvětimi, napsal svoji Studii pro smyčce právě v Terezíně roku 1943. Dílo působí překvapivě energicky a životaschopně, ačkoliv vznikalo v nepředstavitelně těžkých podmínkách. Studie má velmi bohatou rytmickou složku, která z ní činí opravdový interpretační oříšek, přináší silně motorický tah a nese prvky moravského folklóru. To vše je geniálně propojeno do hudebního výrazu někdy až brutálně syrového. Zároveň se zde odráží Haasova víra v moc lidského ducha. Kompozice je dojemným dokladem jeho vnitřní síly a tvořivosti i v nelidských podmínkách. Smyčcová sekce Karlovarského symfonického orchestru jeho Studii interpretovala s hlubokým porozuměním a vynikající souhrou. Skvělým partnerem jako vždy precizního Ondřeje Vrabce byl i hostující koncertní mistr David Pokorný, který pomáhal vést nejen primovou skupinu s jistotou a přesvědčivostí ke skvělému souznění.

Závěr večera patřil současné hudbě. Jaroslav Krček ve své Symfonii č. 7, op. 153 pro symfonický orchestr a koncertantní marimbu nabízí nejen hudební reflexi války, ale i naději a smíření, slyšitelné zejména ve finální části. Toto inovativní dílo oslnilo svou barevností a rytmickou živostí, když spojilo tradiční orchestrální zvuk s exotickým, téměř mystickým tónem marimby. Rytmický charakter skladby je skutečně výrazný; přechází od meditativních pasáží až po téměř taneční momenty. Marimba jako sólový nástroj pod rukama skvělé sólistky Cécile Boiffin vdechla hudbě zvláštní křehkost i sílu, a ve spojení s mistrovsky instrumentovaným orchestrem vytvořila hudební svět, kde se prolínala vzpomínka s nadějí. Výsledkem byla hudba, která nejen připomněla minulost, ale nabídla i pohled do budoucnosti. Dirigent Ondřej Vrabec opět dokázal své kvality, když skvěle vybalancoval zvuk sólového nástroje se symfonickým tělesem, které vedl s mimořádnou empatií a jemností.

Celý koncert byl nejen intenzivním hudebním zážitkem, ale také důstojným uměleckým gestem k připomenutí hrůz války a oslavy míru. Publikum odměnilo účinkující dlouhotrvajícím potleskem a odcházelo do ztichlého květnového večera zamyšlené a hluboce dojaté.

Foto/zdroj: Jura Tros