„Pro slavnostní zahájení sezóny tak šlo těžko najít dílo jiného plzeňského autora než Zdeňka Lukáše.“

„Kultura dokonale připraveného sboru nechala vyznít madrigalům Bohuslava Martinů v jejich kráse a čistotě.“

„Orchestr Plzeňské filharmonie se zhostil provedení svrchovaným způsobem s obrovskou dynamickou škálou.“

Prvním abonentním koncertem řady Platina zahájil orchestr Plzeňská filharmonie svoji koncertní sezónu. Koncert 9. října připomenul zároveň výročí 730 let založení města Plzně. Orchestr řídil jeho šéfdirigent Chuhei Iwasaki a na programu byla díla Zdeňka Lukáše, Leonarda Bernsteina, Bohuslava Martinů a Antonína Dvořáka. Spoluúčinkoval Český filharmonický sbor Brno a dvojice sólistů.

Plzeňská filharmonie se po vzoru Berlínské nebo České filharmonie rozhodla před vybranými koncerty pořádat besedu s posluchači. Hosty první „besedy v Besedě“ byli šéfdirigent a ředitelka orchestru. Řeč byla nejen o nedávném vystoupení orchestru na světové výstavě Expo v Ósace, ale i o dalších plánech orchestru. Moderátor besedy Pavel Ryjáček si pro své hosty připravil i otázky, týkající se původu vzniku večer uváděných děl a ptal se i na jejich charakter vzhledem k okolnostem, při kterých vznikly. Řeč byla tedy třeba o tom, zda se v díle Leonarda Bernsteina Chichesterské žalmy objevují jazzové prvky nebo o objednávce newyorské konzervatoře k vytvoření kantátové skladby ke čtyřstému výročí objevení Ameriky. Te Deum Antonína Dvořáka tak vzniklo sice na jiný text, když původně zamýšlený nebyl skladateli včas dodán, ale díky své premiéře v Carnegie Hall v r. 1892 mělo pro našeho skladatele velký význam, podobně jako nedávné opakované vystoupení orchestru Česká filharmonie pod vedením Semjona Byčkova ve stejné síni.

Je tradicí, že na zahajovacích koncertech promlouvají důležití partneři orchestru. V moderovaném rozhovoru, který vedl Jiří Vejvoda, promluvily členka Rady města Plzně pro oblast kultury a památkové péče Eliška Bartáková, která poděkovala orchestru za reprezentaci města a Plzeňského kraje na světové výstavě v Ósace a podělila se s citátem: „Hudba je jazykem srdce, univerzálním jazykem, kterému každý rozumí.“ Svoji zdravici pronesl dále náměstek hejtmana Plzeňského kraje Petr Vanka a ředitelka orchestru Lenka Kavalová.

Hudební program sestával z uvedení několika děl, která se u nás uvádějí jen zřídka a vrcholem bylo provedení duchovního díla Antonína Dvořáka. Protože se jednalo o zahájení koncertní sezóny v Plzni, úvodem byly provedeny 3 Bagately, op. 150 v Plzni dlouhá léta působícího autora Zdeňka Lukáše. O jeho činnosti jako programového pracovníka Československého rozhlasu a zakladatele pěveckého sboru Česká píseň pojednávaly vedle soupisu a charakterizace jeho celé tvorby podrobné programové poznámky Lenky Bočanové. Lukášovy Bagately jsou velmi nápaditým, zvukově a instrumentačně bohatým dílem, které na svém začátku a konci obsahuje fanfáry žesťových nástrojů. Pro slavnostní zahájení sezóny tak šlo těžko najít dílo jiného plzeňského autora. Velmi rytmická hudba a použití tympánů v první části vystřídala vřelá melodika a harmonie v pouze smyčcovými nástroji uvedené části druhé. Vynikajícím způsobem připravený orchestr skvěle oživil Lukášovu partituru. Flétnové sólo Jakuba Klögnera zářilo nad orchestrem a dokonale spolupracovalo se sólem koncertního mistra Mishiya Nojiri. Třetí Bagatela, začínající ostinátním pohybem ve skupině viol, ve které se ve vynikající souhře představili žesťové nástroje, posluchače svým vynikajícím provedením nadchla.

Následovalo uvedení vokálně-instrumentálního díla, které vzniklo na objednávku anglické katedrály, Chichesterské žalmy Leonarda Bernsteina. Kdo si pamatuje provedení autorovy operety Candide souborem Divadla J. K. Tyla v Plzni před dvěma lety, mohl porovnat rozdílnost obou kompozic. Při tvorbě žalmů si autor sám vybral původní hebrejské texty knihy Žalmů, které zhudebnil mistrovstvím, sobě vlastním, zvláště ve zvukové barevnosti partitury s použitím celé řady bicích nástrojů a množstvím rytmických nápadů. Orchestr Plzeňské filharmonie se zhostil provedení svrchovaným způsobem s obrovskou dynamickou škálou. Přizvaný Český filharmonický sbor Brno zpíval s nasazením, v rytmických vpádech ve druhé části i s velkým citem pro dlouhé fráze a intonační jistotou i v a cappella místě v poklidnější třetí části, zhudebňující 131. a 133. Žalm. V díle vyniklo i sopránové sólo a sólo trumpetisty Martina Smutného. Provedení zachovalo zápis v partituře ve druhé části přizváním talentovaného, mladého chlapeckého hlasu.

Pěvecký sbor pak pod vedením dirigenta Joela Hány provedl výběr z Českých madrigalů pro smíšený sbor, H. 278 Bohuslava Martinů. Kultura dokonale připraveného souboru nechala vyznít madrigalům Půjdeme, půjdeme, Aj Stupaj a Chceme, my se chceme v jejich kráse a čistotě. Slovům textu Františka Sušila bylo díky perfektní a sjednocené výslovnosti sboristů perfektně rozumět a i bez spoluúčasti orchestru sbor dokonale udržel nasazenou intonační rovinu. 

Jako vrchol večera bylo uvedeno Te Deum, op. 103 Antonína Dvořáka. Dvořákova partitura sice neobsahuje třeba použití harf nebo zvonkohry jako Bernsteinova, ale účast anglického rohu, velkého bubnu a trianglu vedle tradičního obsazení orchestru vyznívá velmi specificky. Použití latinského textu dodává skladbě univerzálnost. Výběr přizvaných sólistů byl bezchybný, sopránový hlas Elišky Minářové (rozhovor s umělkyní čtěte ZDE) se projevil jako velmi tvárný a sytý bas Jozefa Benciho dokázal vyniknout i nad v plné síle hrajícím orchestrem v exponovaných místech. Spolupráce obou sólistů, orchestru i sboru pod vedením Chuheie Iwasakiho přinesla provedení, které zanechalo velký dojem a vedlo k dlouhým ovacím.

Foto: Dominik Beránek / Plzeňská filharmonie