„Tvůrčí přístup režisérky zjevně zúročuje její dlouholeté hudebně dramatické zkušenosti.“

„Velký důraz je kladen na vizuální složku představení, kdy scéna je v neustálém pohybu.“

„Hudba pro děti tvoří podstatnou část Křičkovy tvorby. Oblíbené jsou zejména jeho písňové cykly.“

O tlustém pradědečkovi je jedna z pohádek Josefa Čapka. Jaroslav Křička podle ní zkomponoval zpěvohru pro děti s názvem Dobře to dopadlo aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektivové. Toto Křičkovo činoherně-pěvecké dílo o dvou dějstvích s opusovým číslem 56 mělo premiéru v Národním divadle již v roce 1932. Provedl je činoherní soubor, role byly obsazeny dospělými herci. Pro rok 2024, Rok české hudby, je pod názvem Tlustý pradědeček a loupežníci v režii Jiřiny Markové Krystlíkové nastudovala Dětská opera Praha a nyní se toto zdařilé nastudování dostalo na program Festivalu hudebního divadla Opera 2025. Představení se uskutečnilo v sobotu 5. dubna v prostorách pražské Městské knihovny.

Tvůrčí přístup režisérky Jiřiny Markové Krystlíkové zjevně zúročuje její dlouholeté hudebně dramatické zkušenosti. Původně šedesátičlenný Křičkův orchestr byl zredukován na úplné minimum, přičemž významnou roli dostal klavír. Původní formát o dvou dějstvích byl zkrácen jen na jedno třičtvrtěhodinové. Hudebních úprav a dirigentské taktovky se ujal Jan Šimůnek. Velký důraz je kladen na vizuální složku představení, kdy scéna je v neustálém pohybu, nechybí pantomimické prvky (choreografie Veronika Čejková). K dětem přívětivá je rovněž pestrost jeviště a rekvizit, která obecenstvo příjemně naladí hned od počátku (výtvarník Jiří Votruba), obdobným způsobem zaujme i volba kostýmů (Michaela Vernerová). 

Mezi pozitiva zvoleného inscenačního přístupu je možné přičíst rovněž úzký kontakt jeviště s hledištěm, kdy děti v hledišti mají neustále na očích svoje hravým způsobem se realizující vrstevníky. V mnohých z nich to nepochybně vzbuzuje i touhu zpívat a hrát si také tak. V inscenaci Dětské opery Praha jsou téměř všechny role obsazeny dětmi, které jeviště zaplňují po celé představení. Ty nejmenší nalézají v hojném počtu své uplatnění ve sborových číslech (sbormistr Ondřej Kunovský), těm starším, již dospělým, jsou přiděleny role sólové. Je jich celkem patnáct, jmenujme tedy alespoň ty nejvýraznější: Pradědeček – David Maxa, Lotrando – Mariana Němcová, Kokotička – Veronika Čejková, Šenkýřka – Michaela Vernerová, Lord Havelock – Ondřej Nehasil, Sherlock Holmes – Adam Kořínek, Hrdlořez, Loutnista – Alice Pavelková. 

Hudba pro děti tvoří podstatnou část Křičkovy tvorby. Oblíbené jsou zejména jeho písňové cykly. Z povahy věci vyplývá, že ač skladatel dvacátého století, používá převážně diatonické harmonické kompoziční postupy, k přehlednosti přispívá stručné, lapidární formování. Tímto způsobem se staví i ke svým kompozicím dramatickým. Hudba se odvíjí tu v rytmu polky, tu valčíku, tanga, rejdováku či rázného pochodu. Patrná je inspirace lidovou písní. Tlustý pradědeček je sice označen jako opera, zpěv se zde však střídá s mluveným slovem, nejednou prokomponovaným na způsob voicebandu. To vše směřuje k dětské přirozenosti, která je vždy spontánní. 

Příznivé reakce dětského festivalového publika svědčí rovněž o správnosti a stálé platnosti tohoto skladatelova přístupu. K souladu zde dochází i vzdor značné odlišnosti hudebních podnětů, jimž byly děti vystavovány na počátku dvacátého století (více lidových vlivů, dobová lokální zábavná sféra) a podnětů, které již od raného dětství formují mládež současnou (moderní populární, převážně reprodukovaná hudba ovlivněná jazzem).

Foto: Lenka Šaldová