Bedřich Smetana není jediným českým skladatelem, od jehož narození v letošním roce uplývají dvě století. Dalším je i kublovský rodák, hudební teoretik, pedagog, skladatel a významný představitel hudebního života poloviny devatenáctého století Josef Leopold Zvonař. Jeho osobnost připomenou 25. května ve středočeském Kublově celodenním programem.

V návaznosti na právě probíhající vědecké sympozium na půdě Národní knihovny České republiky s názvem „Stejného roku, nestejného rodu…“ Zvonař – Heller – Pivoda 1824/2024, které doprovází i koncert, o kterém portál KlasikaPlus.cz informoval ZDE, se v sobotu 25. května uskuteční celodenní Oslavy dvě stě let narození Josefa Leopolda Zvonaře v jeho rodišti. Program nabídne v Kublově na Křivoklátsku hudební, taneční i divadelní představení doplněné o výstavu, staročeský jarmark a akce pro děti. Dopolední program zasazený do kostela sv. Jana Křtitele na Velízu zahájí v devět hodin dopoledne uctění památky Zvonaře u jeho hrobu za hudebního doprovodu Kvinteta Pražské konzervatoře. Poté bude za Zvonaře sloužena slavnostní mše za doprovodu hobojistky Veroniky Hádkové a varhaníka Miroslava Pšeničky. Dopolední program v půl jedenácté završí vystoupení dechového souboru Aura kvintet Pražské konzervatoře.

Odpoledne v Kublově nabídne odhalení Zvonařovy busty u skladatelova domku č. p. 10 a řadu hudebních vystoupení, o která se postarají dětský pěvecký sbor Ještěrky Broumy a smíšený pěvecký sbor KUBR, soubor lidových písní a tanců Čtyřlístek, swingový The Mole’s Wing Orchestra nebo dechový orchestr Pluk Šťastných Dechařů při ZUŠ Lounských v Praze, který uvede světovou premiéru Zvonařovy skladby Vlastenecké hory v aranži Josefa Jiskry. 

Český hudební teoretik, pedagog a skladatel Josef Leopold Zvonař se narodil v Kublově 22. ledna roku 1824. K hudbě jej vedl jeho strýc, který ho naučil hrát na několik nástrojů. Jako třináctiletý se Zvonař pustil do prvních kompozic. Později studoval na Varhanické škole v Praze u profesora Pitsche, kde po jejím absolutoriu začal sám učit. Mezi jeho studenty byl i Antonín Dvořák. Zvonař patři do smetanovské obrozenecké generace, objevoval krásu české národní písně, jež byla bohatým zdrojem inspirace pro hudbu i národní společenský život. Zvonař vydal několik písňových sbírek a do dalších sborníků včetně Škroupova přispíval. Zvláště revoluční dění v roce 1948 ho přimělo ke kompozici několika písní jako Čechy krásné, Čechy mé… nebo Nad Berounkou pod Tetínem, které zůstaly dodnes živé.

V roce 1860, kdy musel František Škroup opustit Prahu a odjel navždy do Amsterdamu, přebral Zvonař jeho místo ředitele Žofínské akademie. Byla to spolková hudební škola, na níž se učilo sólovému i sborovému zpěvu, hře na klavír, deklamaci, estetice i hudební teorii a hudebním dějinám. Po dvou letech se stal navíc i regenschorim v chrámu Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici a vedl výuku zpěvu na vyšší dívčí škole. Začátkem šedesátých let, kdy se zakládaly české spolky, noviny a divadla, vznikl rovněž pěvecký spolek Hlahol, u jehož zrodu byl i Zvonař. Komponoval vokální, orchestrální i klavírní skladby, jeho Sonáta f moll, tři varhanní a orchestrální ouvertury, církevní skladby a sbory si našly své uplatnění. Jen jeho opera Záboj na libreto Aloise Vojtěcha Šmilovského propadla. Zvonař také přispíval do Riegerova slovníku naučného a stal se redaktorem časopisu Slavoj.

Jeho život se uzavřel v Praze v roce 1865, v jednačtyřiceti letech. Pohřben byl na lesním hřbitově na Velízi. V obci Kublov Zvonařův život a dílo připomínají v památníku v budově místní školky, v dolní části obce je k vidění Zvonařův rodný domek. V dubnu byla otevřena naučná stezka Po stopách J. L. Zvonaře s jedenácti zastaveními.

Foto: Wikipedia / Obec Kublov / archiv Klasiky+, Petr Dyrc, Wikipedia / ŠJů / CC BY-SA 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/)