„Ihned bylo jasné, že jsou absolutní špičkou.“

„Koncert byl věnován profesoru Štěpánu Rakovi, který brzy oslaví osmdesátiny.“

„Soubor zakladatele, profesora Václava Kučeru, který před rokem zemřel.“

Kytarový festival v Mikulově má neuvěřitelně dlouhou tradici. Letos zahájil už 37. ročník a těší se obrovskému zájmu účastníků. Návštěvníky přilákal zahajovací koncert v Nástupním sále zámku, kde 6. července vystoupilo Pražské kytarové kvarteto s lákavým programem. Španělské obrázky Frederica Morena Torroby vystřídal výběr z první řady cyklu Po zarostlém chodníčku Leoše Janáčka, zazněla skladba Lukáše Sommera Chicago Steps a Variace na téma Jaromíra Klempíře od Štěpána Raka. Leo Brouwer se představil skladbou Cuban Landscape with Rain a na závěr zněly tři části ze suity z Griegova Peera Gynta. Následovaly zajímavé přídavky a zainteresované publikum nešetřilo nadšením. 

Ještě před samotným koncertem rostlo napětí a očekávání, kdy se otevřou dveře do Nástupního sálu. Účinkující ještě zkoušeli a všechny provozy na zámku už měly zavřeno. Nebylo se kam schovat, ani si odskočit a na obloze se nebezpečně kupily mraky. S prvními velkými kapkami deště byli konečně návštěvníci vpuštěni do sálu a nedočkavě očekávali zahájení akce. Nenucenost a příjemná přátelská atmosféra vládla zejména mezi mladými, přestože venku burácela bouřka. Poslední příchozí přišli zcela promočeni, jako by na zámek doplavali. Ale ani ti nepropadli depresi a koncert si užívali. 

Po nezbytných oficialitách a děkování všem podporovatelům konečně před publikum vešlo na schody Nástupního sálu Pražské kytarové kvarteto. Marek Velemínský, zakladatel souboru, umělecký vedoucí a autor transkripcí skladeb, které v ten večer zazněly, Matěj Freml, laureát mnoha mezinárodních soutěží a pedagog JAMU, Patrick Vacík, laureát mnoha soutěží, profesor Pražské konzervatoře a asistent JAMU. Oči publika nejvíce poutala usměvavá ozdoba kvarteta, Eliška Holá, laureátka soutěží, která je v souboru rok a nahradila v kvartetu profesora Václava Kučeru. S mladistvým elánem a radostným nadšením zahájili první skladbu a ihned bylo jasné, že jsou absolutní hudební špičkou. Vzácná vyrovnanost dynamiky i výrazu, dokonalá rytmická přesnost a souhra, reakce na pouhý pohyb očí, to vše vzbuzovalo obdiv a zasloužené ovace. Což účinkující jistě potěšilo především od těch, kteří mají ke hře na kytaru blízký vztah. 

Estamps (Obrázky) se jmenovalo šest krátkých, hravých a líbezných skladeb Federica Morena Torroby, který žil ve Španělsku v první polovině 20. století. Jako hudební skladatel má na kontě především zarzuely, orchestrální skladby a také mnoho skladeb pro kytaru. Pro kytarové kvarteto napsal Obrázky v roce 1979 a povedlo se mu šest temperamentních skladeb. Bailando un Fandango charro (Tanec) zahájilo kvarteto s vášnivým nábojem, kterému kontrastovala další skladba Remanso (Stojaté vody), nostalgická, s něžným sólem první kytary. Fiesta en el Pueblo (Vesnická slavnost) předvedla ohnivé španělské rytmy, ve kterých se jednotlivé kytary předváděly v technických finesách. Amanecer (Svítání) přineslo zjasněnou impresivní náladu, druhá kytara pohladila melodií a vše se postupně uklidnilo do piana. Camino del molino (Cesta ke mlýnu) zaměstnala všechny čtyři kytary rychlými virtuózními běhy do melodického závěru, a poslední skladba Juegos infantiles (Dětské hry) byla příležitostí pro vylehčené a hravé muzicírování. Kytary se doplňovaly, hrály si spolu a dováděly až do energického závěru. Milý a hravý cyklus byl publikem vděčně přijat. 

Další skladba byla překvapením, neboť Leoš Janáček zcela určitě hudbu pro kytaru neskládal. Přesto zde jeho hudba zazněla, a to klavírní cyklus Po zarostlém chodníčku, výběr z první řady, v aranži vedoucího souboru Marka Velemínského, která zdůraznila především Janáčkův smysl pro impresionistický výraz. Nejprve to byly Naše večery, kdy kytary překvapily nadýchaným témbrem a dokonalou souhrou v jemném pianissimu. V pláči se podporovaly kytary Marka Velemínského a Patricka Vacíka, které si předávaly melodické sekvence až do nízké dynamiky v závěru. Sýček neodletěl, a naopak se ozýval díky kytaře Matěje Fremla, přestože ho ostatní tři hráči společně odháněli. Bylo překvapivé, jak se čtyři stejné nástroje dokázaly vyrovnat s barevností Janáčkovy hudby a dokázaly vykouzlit v dokonalé souhře pestrobarevné polohy.

Patrick Vacík se ujal slova a česky, a vzápětí bezprostřední angličtinou, pozdravil přítomné. Oznámil, že koncert je věnován profesoru Štěpánu Rakovi, který oslaví osmdesátiny, a oni že svůj koncert považují za dárek pro něho. Soubor existuje už čtyřicet let a vzpomenul i zakladatele, profesora Václava Kučeru, který před rokem zemřel a jeho místo zaujala Eliška Holá. Vacík také poděkoval skladateli Lukáši Sommerovi, který pro kvarteto napsal skladbu Chicago Steps a vzápětí všichni zahráli z této skladby tři věty. „Tu skladbu už kvarteto několikrát hrálo a vždy se líbila, dnes je to bez třetí věty, Michigan Avenue, která je dosti dlouhá, zřejmě proto ji vypustili, ale charakter skladby to nijak nenarušilo,” upřesnil o přestávce autor, který byl koncertu přítomen. První větu Morning in Oak Park zahájil běžící rytmus, zvonivé akordy a lehké glissy, následovala lehká rytmizace, synkopy a bubnování do těla kytar. Z pomalé části v pianu se zvuk zvedal v accelerandu do výše, aby se zklidnila a v synchronních pizzicatech utichla v pianissimu. Clark Street Beatch, Evanson bylo pomalé s impresivní atmosférou, ve které přednesla měkké sólo Eliška Holá a poté se prosadily ostinátně se opakující sekvence. Beatrix, Grand/Clark Corner je čtvrtou větou, v rychlém tempu se prolínaly kytary v lehounkých bězích, houpavou zvonkovou melodii ukončil náhlý odsaz, aby pokračovala rychlá, technicky náročná část, zrychlující se s crescendem až do energického závěru. Skladba efektní a virtuózně provedená měla velký úspěch u publika a i autor byl s provedením velmi spokojen. 

O přestávce je nutno pochválit pořadatele, že nezapomněli ani na občerstvení pro publikum, které v jinak uzavřených prostorách zámku a v prudkém dešti na nádvoří nemělo kam jít.

Po občerstvení zahájila druhá část koncertu skladbou Štěpána Raka Variations on a Theme by Jaromír Klempíř. Skladbu na známou melodii napsal autor nejprve pro sólovou kytaru, ale na prosbu Marka Velemínského ji upravil pro kvarteto. Jak bylo řečeno, byla její interpretace věnována autorovi. Nejprve melodii přednesl Patrick Vacík sólově a ostatní harmonicky citlivě doprovázeli, nechybělo poklepávání do rytmu na korpusy. Hudební proud pokračoval rychlým tempem, po zklidnění se zvedl do dramatické části, která přešla do rytmu flamenka. Nechyběly dynamické kontrasty, ani disonance. Následovala klidná část, zvukomalebná, poté efektní a energická, s akordickým závěrem a bušením do těl nástrojů. Efektní závěr vzbudil i nadšený potlesk.

Další skladbou byl Cuban Landscape with Rain současného kubánského skladatele Leo Brouwera. Minimalistický začátek pokračoval rozloženými akordy, které zpomalovaly do klidu v pianissimu. Postupné crescendo, disharmonické postupy a energické podání vystřídalo opakování prvního motivu na jednom tónu, až vše usnulo.

Na závěr zahráli hudebníci výběr ze Suity Peer Gynt od Edvarda Hagerupa Griega, kterou věnovali svému před rokem zesnulému kolegovi, profesoru Václavu Kučerovi. Nejprve to byla Ranní nálada, kdy melodii v první kytaře přebírali postupně ostatní, aby přešli všichni do forte, při opakování měkkého motivu. Anitřin tanec je líčen půvabnou vylehčenou melodií a houpavý rytmus crescendoval do jásavého vrcholu, aby postupně se zase ztišil do piana. V jeskyni krále hor všichni tajuplně našlapovali, zvedal se precizovaný rytmus v accelerandu, které zvýrazňovalo tlučení do korpusu a perfektní rytmizování. Našlapování přešlo v dupání a vykreslilo efektní závěr, který obecenstvo odměnilo dlouhým potleskem a voláním. 

Přídavky na sebe nenechaly dlouho čekat, a byly dokonce tři. Nejprve to byla krátká skladba Joa Garlanda In the Mood a poté rumba Štěpána Raka s názvem Rumburak. Slovní hříčka i ohnivý španělský rytmus ještě více rozehřály publikum, a proto přišel i třetí přídavek. Ten již o poznání klidnější, přesto také výrazný, Preludium č. 3 George Gershwina. Dobrá nálada zůstávala ještě i po koncertě a bylo zřejmé, že se publikum těší na celý festivalový týden.

Foto/zdroj: Michal Křenek, ilustrační - archiv souboru