„Třináct zásadních kapitol zarámoval Petr Eben do varhanního Prologu a Epilogu a jednotlivé kapitoly proložil hudbou dokreslující atmosféru doby i pocity, které do vyprávění vkládá recitátor.“

„Marek Eben do přednesu a výrazu vkládal emoce, vyvěrající z textu. Dbal na zvukomalbu a dramatičnost, dával přednesu patřičnou gradaci i výpověď a dokázal posluchače uchopit a vést.“

„Varhany byly ve svém živlu a Tomáš Thon využíval rejstříkových možností, aby dal hudební výpovědi to, co potřebovala.“

Duchovní poslání Svatováclavského hudebního festivalu je obsaženo v každém z koncertů, které se během září konají v kostelích Moravskoslezského kraje. Jeden z nich ale vysoko vyčníval. Koncert 12. září v kostele sv. Mikuláše v Ludgeřovicích. Marek Eben zde přednesl dílo Jana Ámose Komenského Labyrint světa a ráj srdce, ke kterému složil hudbu jeho otec Petr Eben. Na varhany dílo dotvářel varhaník Tomáš Thon. Novogotický výpravný kostel byl zaplněn do posledního místa a duchovní náboj večera silně zasáhl všechny přítomné.

Jan Ámos Komenský psal toto dílo v první polovině 17. století, tedy v době, kdy Evropou zmítala třicetiletá válka, která krutě zpustošila i Moravu, život Komenského nevyjímaje. Dá se říct, že jde o jeho autobiografickou zpověď, včetně konstatování východiska, které nachází ve víře v Boha. Z obsáhlého vyprávění o 54 kapitolách Petr Eben vybral jen třináct zásadních, zarámoval je do varhanního Prologu a Epilogu a jednotlivé kapitoly proložil hudbou dokreslující atmosféru doby i pocity, které do vyprávění vkládá recitátor.

Recitátorem byl skladatelův syn, Marek Eben, který do přednesu a výrazu vkládal emoce, vyvěrající z textu. Dbal na zvukomalbu a dramatičnost, dával přednesu patřičnou gradaci i výpověď a dokázal posluchače uchopit a vést jeho pozornost barvitým líčením zážitků autora, kterého vede touha poznat, co je smyslem a cílem lidského snažení.

Obrovská loď kostela má velmi dobrou akustiku pro konání koncertů, je tedy otázkou, jestli bylo opravdu nutné, aby recitátor mluvil na mikrofon, který zkresloval jeho sykavky, a aby reproduktory v polovině lodi posílaly zvuk do zadního prostoru, který se zde točil a působil dutě. Zde sedící posluchači museli vynakládat velké úsilí k soustředění, aby textu rozuměli. Nicméně bez ozvučení by zřejmě lidský hlas ten veliký prostor neměl možnost zvládnout.

Varhany oproti tomu byly ve svém živlu a Tomáš Thon využíval rejstříkových možností, aby dal hudební výpovědi to, co potřebovala. Vstupní Prolog pro varhany zahájily fanfárové tóny, provázené basovým pedálem. Narůstající hudební linka zneklidňovala a provokovala, aby se rozrostla do mohutného hudebního toku. Varhanními vstupy tak byly přerušovány jednotlivé části díla, které líčily nejprve zvědavost mladého člověka, co že se to na tom světě vlastně děje.

Pohled na svět, kdy se k mladému Poutníkovi přidává Vševěd, příjmením Všudybud, který mu nabízí doprovod, současně mu ale dává brýle Mámení. Ty Poutníkovi příliš nesedí, a proto vidí i to, co vidět nemá. Masky, které lidé nosí, aby zakryli svůj skutečný, pokřivený vzhled, líčí varhany disonantními akordy, Šípy smrti, které si lidé sami připravovali, svištěly i v ostrých hvizdech varhan. Sladké okovy lásky podkreslovala zdáli v pianu sladká melodie Ej lásko lásko, s postupným crescendem a variacemi, až do širokého svatebního pochodu a následné široké fugy. Slavnost akademie zavedla zvědavého Poutníka mezi učence a vrcholila slavnostním pochodem s fanfárami a hutnými akordy. Nevědomost učených odhaluje skutečnost, že vyznamenaní mistři ve skutečnosti nic neumí. Varhany provázely toto poznání nejprve mohutným forte, které se ale postupně v poryvech větru vytrácelo do ztracena.

Kolo Štěstěny mělo přivést lidi do hradu Fortuny, ale koho vyhodilo nahoru, ten zase spadl. Varhany doplnily text o úsečné akordy, hučící glizy a narůstajícími disonancemi do fortissima. Zločinnost lidského pokolení gradoval recitátor postupně do fortissima. Ve kterém se ale ztrácela srozumitelnost. Varhany zahájily měkkými akordy v pianissimu, pod kterými prozníval hluboký generálbas. Náhlé attacca fortissima, úsečné a ostré, kontrastovalo s náhlým pianissimem, kdy v hloubce hučely pomalé akordy. Klamný příslib zlatého věku představilo krále Šalamouna, zkoumajícího rozdíl mezi moudrostí a bláznovstvím. Nato svitla naděje, že zlatý věk skutečně přijde. Nasvědčovala tomu i radostná melodie s akordy, ústícími do radostného chorálu.

Následovala Marnost nad marnost, neboť Ožralství se proměnilo ve Veselost, Lakomství v Hospodářství, Chlípnost v Lásku, Ukrutenství v Přísnost, Lenost v Dobromyslnost… a královna Moudrosti se proměnila v šeredu. Varhany pokračovaly děsivými akordy s ostrými glizy, se synkopovaným rytmem a disonancemi. Zděšení a mdloba přispěly k tomu, že Poutník bědoval nad tím, že se vůbec narodil, a volal na pomoc Boží milost. Hučící akordy ve fortissimu jsou děsivé a jako by nemohly skončit.

Přesto za sebou v Epilogu uslyší Poutník tichý hlas „Navrať se“ a za ním měkké akordy v pianissimu, několikrát za sebou. „Navrať se, odkud jsi vyšel, do domu srdce svého a zavři za sebou dveře. Vstoupil jsem a byla tam tma…“  Další recitaci podložily varhany až do tiché modlitby. Amen. Varhany ukončily tento podivuhodný večer Epilogem, měkkou a velebnou hudbou až do tichého závěru.

Díky tomu, že ozvučení bylo nastaveno na měkký a melodický hlas v mezzoforte, ty podstatné a zejména závěrečné pasáže vyzněly s velkým dopadem a lidé odcházeli s pocitem výsostného zážitku a duchovního očištění. Tentokrát byl koncert v kostele vskutku velmi silným a neobvyklým zážitkem.

foto: Svatováclavský hudební festival / M. Kusyn