„Podle očekávání Mozartova hudba neutrpěla újmy, ba zněla naopak mile domácky s průzračnou harmonií.“

„Zajímavý efekt v modifikované violoncellové sonátě přineslo souznění hlasů v nižší poloze připomínající hukot vodního toku.“

„Čtyřvětá kompozice Dobrzyńského je invenčně zdařilou záležitostí, která si rozhodně zaslouží pozornost.“

Letní slavnosti staré hudby otevřely letos 25. ročník a druhý koncert festivalu se konal v Letním refektáři Strahovského kláštera dne 18. července. Hosté z Polska, sólisté souboru Wrocławska Orkiestra Barokowa, vystoupili s proměnlivým počtem instrumentalistů od kvinteta po septeto. Svou dramaturgií postavenou na legitimních úpravách skladeb Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena přiblížili salónní muzicírování klasicismu. Finále programu patřilo reprezentantu romatismu, kterým byl Ignacy Feliks Dobrzyński.

Podlouhlý kukátkový sál refektáře nesliboval dokonalý akustický vjem, nadchl ale svou freskou na klenbě, kterou vytvořil v letech 1728 až 1731 strahovský řeholník a malíř Siard Nosecký. Freska pokrývající celou plochu klenby zobrazuje „Nebeskou hostinu spravedlivých s Kristem jako hostitelem“. Skupinky hudebníků situované na protilehlých kratších stranách sálu vhodně korespondovaly s hudebním děním v sále. Zrak hudebně poučených posluchačů v auditoriu nepochybně se zalíbením spočinul na nádherně provedeném barokním instrumentáři, byť pozounisté duli na nástroje s roztrubem obráceným za svou hlavu, což pochopitelně řešil malíř s výtvarnou licencí. Tromba marina je tam na klenbě ovšem zasazena ukázkově.

Dění na podiu zahájilo kvinteto provedením úpravy předehry k opeře Figarova svatba od Wolfganga Amadea Mozarta v úpravě Kajetána Fogla. Podle očekávání Mozartova hudba újmy neutrpěla, ba zněla naopak mile domácky s průzračnou harmonií. V kvintetu zasedli k pultům Bartłomiej Fraś a Vida Bobin-Sokołowska (housle), Dominik Dębski a Andreas Torgensen (violy) a umělecký vedoucí Jarosław Thiel (violoncello). Nedlouhá kompozice uvedla druhou úpravu skladby klasika, totiž modifikaci Sonáty pro violoncello a klavír F dur, op. 5: č. 1 od Ludwiga van Beethovena. Instrumentaci provedl Ferdinand Ries. Soubor doznal proměny u viol, svůj pult opustil host souboru Andreas Torgensen a na podium přišel k dosavadnímu další violoncellista Bartosz Kokosza. Soubor hrál s jasně nesenou melodií v houslích, náležitým frázováním, uvážlivou dynamikou a výstižně voleným rytmem. Vizuální dojem potěšila smyková kázeň souboru a vybrané tempo způsobilo vhodnou plynulost hudebního toku. Zajímavý efekt v modifikované violoncellové sonátě přineslo souznění hlasů v nižší poloze připomínající hukot vodního toku. V hutné sazbě úpravy byl i prostor pro něžnou pasáž.

Program rozdělila přestávka, po které se soubor vrátil k hudbě Wolfganga Amadea Mozarta, kterou reprezentovala slavná árie z opery Figarova svatba Non più andrai, farfallone amoroso. I zde ansámbl interpretoval věrně s kreativně skotačivým tempem, spořádaným rytmem a náležitou dynamikou. Finále programu patřilo romantické skladbě polského komponisty Ignace Felikse Dobrzyńského. Jeho Smyčcový sextet Es dur, op. 39 z roku 1841 přivedl na podium sestavu souboru o dvojích houslích, viole, dvou violoncellech a kontrabasu, na který hrál Janusz Musiał. Čtyřvětá kompozice Dobrzyńského je invenčně zdařilou záležitostí, která si rozhodně zaslouží pozornost. Soubor ji naplnil poutavou interpretací a zaujetím vědom si hrdé prezentace národních prvků. Přesvědčil také o důvěrné znalosti romantického ducha skladby a interpretačně konal takřka přehlídkově s důrazem na charakteristiky jednotlivých vět. V provedení souboru byla cítit romantická uvolněnost, nástroje podávaly furiantskou melodiku a v souborové hře zněla hudba s naplněnou zvukovostí. V Menuetu vystihl soubor salónní charakter a s bravurou vedl motivickou práci. Mimořádně tklivou náladou naplnil třetí větu Elegii a do Finále napřel soubor všechen um do práce s dynamikou, agogikou a výrazem, který vyústil v seriózní bohatou zvukovost.

Koncert přinesl zajímavou dramaturgii s poukazem na salónní provozování hudby klasicismu, o které jsme poučeni, ale v praxi se s ní často nesetkáme. A polskému souboru je možné poděkovat za rozšíření obzorů a povědomí o hudbě Dobrzyńského, současníka geniálního Chopina.

Foto: Letní slavnosti staré hudby / Petra Hajská