Ve věku nedožitých sedmaosmdesáti let zemřel hudební skladatel a pedagog Leoš Faltus. Svou akademickou kariéru spojil s Hudební fakultou brněnské JAMU a patřil mezi významné popularizátory Leoše Janáčka.

Leoš Faltus se narodil roku 1937 v Jablonném nad Orlicí, hře na klavír se začal učit v pěti letech, mezi lety 1952 až 1958 studoval na brněnské konzervatoři hru na klavír ve třídě Anny Skalické a paralelně v letech 1956 až 1958 kompozici u Františka Suchého. Ve studiu kompozice pokračoval v letech 1958 až 1962 na Hudební fakultě JAMU pod vedením Viléma Petrželky a Theodora Schaefra. Za studií se Faltus zaměřil na Novou hudbu, které se věnoval i postgraduálním kurzu experimentální a elektronické hudby na JAMU pod vedením Aloise Piňose. Spolu s Jiřím Bártou a Bohuslavem Řehořem patří Faltus k první generaci, která tímto školením prošla a reflektovala ho pak i následně ve své tvorbě.

Svou profesní kariéru započal v šedesátých letech jako učitel hry na klavír a hudební nauky, v letech 1968 až 1991 vyučoval hudebně-teoretické předměty včetně hudební sémiotiky a sémantiky na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. V roce 1990 byl habilitován docentem a stal se na Pedagogické fakultě proděkanem pro vědu, umění, výzkum a zahraniční styky. V té době začal vyučovat kompozici a dirigování na Hudební fakultě JAMU a v roce 1992 se zde stal vedoucím Katedry kompozice a dirigování. Roku 1998 byl jmenován profesorem. Od roku 2000 působí jako pedagog a prorektor pro vědu a výzkum, zahraniční styky a informační systémy JAMU.

Faltus se věnoval také kompoziční, teoretické i publikační činnosti. V roce 1988 se účastnil Festivalu Janáček v Paříži. V následujících letech přednášel o Leoši Janáčkovi v tuzemsku i na významných evropských univerzitách a účastnil se kompozičních sympózii ve Vídni a ve Štýrském Hradci. V osmdesátých letech se věnoval kritické reflexi současné české kompoziční tvorby v Hudebních rozhledech a od roku 1978 byl editorem i členem Ediční rady Souborného kritického vydání díla Leoše Janáčka, které v devadesátých letech předsedal.  Od roku 1990 je členem interdisciplinárního sdružení Q. V roce 1998 měl přednášku o Janáčkově symfonii Dunaj na půdě UNESCA v Paříži.

Komponovat začal již během studií na konzervatoři, kdy skládal především písňové cykly a klavírní skladby inspirované romantismem a tvorbou Paula Hindemitha, Sergeje Prokofjeva a Igora Stravinského. Počáteční Faltusova tvorba byla ovlivněna především Novou hudbou a dílem Bély Bartóka, Bohuslava Martinů a Josefa Horáka. Studia na JAMU zakončil dodekafonickými koncertantními kusy. Druhá linie Faltusovy tvorby představuje vedle dodekafonní hudby konfrontaci hudební logiky s výtvarným dílem a literaturou. Věnoval se i tvorbě instruktivní. V šedesátých letech byla Faltusova tvorba ovlivněna 2. vídeňskou školou, především Antonem Webernem, což se projevilo zestručněním hudební řeči. V šedesátých a sedmdesátých letech se ve Faltusově díle odráží politická situace. Vrcholem reflexe politického dění se stala programní Symfonie č. 2, v níž využil témbrové hudby. Atmosféra skladby je tragická a odráží existenciální témata otázek lidského života, zakončena je zoufalým chorálovým výkřikem. Od sedmdesátých let se v jeho kompozicích objevuje montážní princip a modalita pod vlivem Bély Bartóka a Oliviera Messiaena, která se stala určujícím principem pro většinu kompozic. V osmdesátých letech se věnoval i teoretické a publikační činnosti, ediční přípravě skladeb Leoše Janáčka pro kritické vydání a přednáškám o Janáčkově osobnosti a díle na konferencích v Československu i v zahraničí. V této době začíná komponovat první opery.

Společně s Milošem Štědroněm složil pro brněnské Divadlo na provázku Balet macabre (1986) inspirovaný hrou Bertolta Brechta Zadržitelný vzestup Artura Uie, který představoval jasnou metaforu tehdejší společenské situace. Libreto vytvořil společně s dramatiky Ludvíkem Kunderou, Petrem Oslzlým a Petrem Scherhauferem.

Po revoluci se Faltus věnoval zejména veřejné činnosti ve svých funkcích ve veřejných orgánech vysokých škol a uměleckých institucí. Nadále se zabýval i komponováním.  Za svou tvorbu získal mnoho ocenění včetně cen Českého hudebního fondu, spolu Patřil mj. mezi významné popularizátory Leoše Janáčka, společně se svým přítelem Milošem Štědroněm získal cenu Classic za souborné kritické vydání děl Leoše Janáčka, 1996 a medaile brněnské univerzity.

Leoš Faltus se narodil 21. července 1937 v Jablonném nad Orlicí, zemřel 14. května 2024.

foto: www.musicbase.cz