„V Japonsku jsem byl 70krát, Novosvětskou dirigovat 200krát.“

„Jednu větu jsem se japonsky naučil. ‚Solabu bukioku dai džukoban.‘ Tím ohlašuji po koncertě, že jako přídavek budeme hrát Slovanský tanec č. 15.“

„Praha 5 vyhlásila soutěž Talent Praha 5 pod patronací místní radnice a já jsem byl předsedou poroty.“

Leoš Svárovský sice původně vystudoval hru na flétnu, ale dnes je úspěšným českým dirigentem, kterého znají posluchači klasické hudby téměř po celém světě. Spolupracoval s mnohými českými i zahraničními orchestry i sólisty, v poslední době si ho však oblíbili v Japonsku a v Koreji.

Vrátil jste se nedávno z turné po Japonsku. Pokolikáté už to bylo a s kým? 

Spolupracuju s Prague Philharmonia a při letošní spolupráci jsem oslavil svůj 70. pobyt v Japonsku. Mají tam české umělce rádi a Japonci mají především rádi českou klasickou hudbu. Největší úspěch měla „Novosvětská“ Antonína Dvořáka. V Tokyo Opera City jsem završil také další svoje osobní jubileum, dirigoval jsem Novosvětskou celkem už 200krát! A Japonci se jí nemohou nabažit. Ale spolehlivě je rozvášní Dvořákův patnáctý Slovanský tanec, který pravidelně dáváme jako přídavek. Dovedete si představit rozvášněného Japonce? Jestli ne, musíte na náš koncert do Japonska. 

Za tu dobu, co tam jezdíte, musíte jistě umět dobře japonsky. 

No, to opravdu ne! (smích) Komunikuji tam samozřejmě anglicky, ale přece jen jsem se pro tuto konkrétní potřebu jednu větu japonsky naučil. „Solabu bukioku dai džukoban.“ Tím ohlašuji po koncertě, že jako přídavek budeme hrát Slovanský tanec č. 15. Přál bych vám slyšet to nadšení!

Ale to není jediná asijská země, kde jste působil? 

Další zemí, kde milují českou hudbu, je Korea. V Soulu jsem řídil festivalový orchestr Tongyeang a ve městě Tongyeang jsme společně vystupovali u příležitosti světové violoncellové soutěže. Byly to dva koncerty, finálový koncert a druhý ve městě Gwanju. Představili se na nich dva světoví violoncellisté, kteří se v soutěži umístili na předních místech z 22 soutěžících z celého světa. První a druhou cenu získali Korejci, třetí byl Kanaďan, ale původem z Korey. Před devíti léty jsem už v Koreji vystupoval spolu s Janáčkovou filharmonií Ostrava a s klavíristou Lukášem Vondráčkem. Hráli jsme nejen v Soulu, ale i v Busanu, Jeju a v Ulsanu. A loni jsem tam hrál s Korejským národním symfonickým orchestrem s violoncellistou Janem Voglerem. Hra na violoncello je v Koreji populární; mají skvělé hráče.

Působíte u mnoha českých symfonických orchestrů. Máte některý nejraději? 

Já tuším, kam míříte, jste z Brna – Chcete abych řekl, že Filharmonii Brno? To se přece takhle nedá říct, já mám rád a respektuji spolupráci s mnoha dalšími výbornými orchestry, ale je pravdou, že s brněnskou filharmonií jsem rád. Byl jsem tam v pozici šéfdirigenta v létech 1991–1995 a s potěšením sleduji, že orchestr stále zvyšuje svoji úroveň. Však jsem s ním teď jel na menší turné, provedli jsme spolu s Českým filharmonickým sborem Brno Dvořákovo Stabat mater a slyšeli nás v Lublani, Mariboru a v Záhřebu. Poté ještě jsme zahráli tentýž program doma, v Janáčkově divadle v Brně. 

Doma jste ale v Praze a v současnosti spolupracujete s Prague Philharmonia. Co vás s nimi čeká? 

S PKF spolupracuji v poslední době, nyní jsme se vrátili z Japonska. Hned poté mne čekala s nimi zajímavá akce. Praha 5 vyhlásila soutěž Talent Praha 5 pod patronací místní radnice a já jsem byl předsedou poroty. Soutěž měla tři kategorie, celkově soutěžili mladí hudebníci od šesti do třiadvaceti let. To je strašně důležité věnovat se mladé generaci, aby věděli, co to znamená dělat hudbu na špičkové úrovni a aby dokázali v sobě vykřesat tu jiskru, která povede k zapálení lásky k hudbě. A má význam, když do toho jsou vtaženi i jejich rodinní příslušníci, aby všichni pocítili, že dělat hudbu má smysl. Soutěž se konala 25. listopadu a vítězní soutěžící vystoupí na koncertě laureátů, který se uskuteční 4. února 2026 v Sále Bohuslava Martinů na HAMU v Praze. Protože patronem soutěže je Prague Philharmonia, vystoupí laureáti za doprovodu této filharmonie a za mé spolupráce jako dirigenta. Jsem za tuhle soutěž velmi rád.

Máte k mladým lidem blízko? Působíte také pedagogicky?

Jistě, působím na katedře dirigování na HAMU už víc než dvacet let. Nejprve jako asistent a v roce 2021 jsem byl jmenován profesorem. Dnes jsem na HAMU vedoucím katedry dirigování. Studenti mi dělají radost, například Indi Stivín, kontrabasista a vnuk legendárního flétnisty Jiřího Stivína. Ale nejvíc mne v této době potěšil dirigent Robert Kružík, který se stal novým šéfdirigentem Janáčkovy opery a má skvělé výsledky.

Jakou hudbu dirigujete nejraději? 

Jednoznačně českou! A tu také propaguji v zahraničí všude, kam mne pozvou. Mám rád Bedřicha Smetanu a snad ještě víc Antonína Dvořáka, ale nedám dopustit na Leoše Janáčka! Toho jsem se naučil interpretovat v Brně a musím uznat, že brněnští muzikanti mají jeho hudbu v krvi. Leoš Janáček je vůbec teď ve světě naše nejslavnější značka!

Vrtá mi hlavou vaše příjmení. Swarovski, to je přece světová značka šperků, ale to s vámi asi nemá souvislost…

Budete se divit, ale má, je to rodina, i když vzdálená. Je to pohnutá historie, celý rod Swarovských pochází z Jablonce nad Nisou, stejně jako já. Byly to Sudety a rodina byla původně německá. Ale tatínek jako jediný z rodiny zůstal v České republice i po roce 1945. Z Heinze Waltra Swarovsky se stal Jindřichem Svárovským. Ostatní jsou v zahraničí a firma Swarovski žije a působí v Innsbrucku. Když jsem tam dirigoval, neodolal jsem a kontaktoval je. Prý by mne dokonce i sponzorovali – ale už sponzorují fotbalový klub… je jim to prý líto… No mně to ani moc líto není, asi je to tak lepší, nebylo by dobré dirigovat v jejich dresu. (smích) 

Jste posledním studentem Václava Neumanna. Vzpomenete si někdy na svého pedagoga a co vám dal do života? A předáváte to dál?

S profesorem Václavem Neumannem jsme měli vzácný osobní vztah. Důkladně mne připravoval na Ferencsikovu dirigentskou soutěž v Budapešti, byl šťastný z mé asistentury u dirigenta Zdeňka Košlera v Národním divadle v Praze a osobně podporoval moji kandidaturu na místo druhého dirigenta tehdejší Státní filharmonie Brno. Vnímám, jak moc byl pro moji další kariéru důležitý a uvědomuji si, jak je důležité takovou podporu předávat dál mým studentům.

Foto: archiv KlasikaPlus.cz