„Příběh čerstvého projektu Via ad artem stojí určitě za pozornost.“

„Citlivý doprovod Jana Máry a jeho lahodný přednes Schumannovy Dětské scény patřil k vrcholům večera.“

„Oba zpěváci zúročili své zkušenosti na poli staré hudby i ve světě opery.“

Sváteční večer 28. října patřil v Severočeském muzeu v Liberci písním a interpretům vystupujícím pod hlavičkou projektu Via ad artem. Sopranistka Eva Bennet, basista Josef Kovačič, klavírista Jan Mára, violoncellistka Petra Machková a theorbista Marek Kubát připravili pásmo umělých písní napříč časem i prostorem od francouzské a anglické renesance přes italské baroko a německý romantismus až po českou píseň 20. století.

Navzdory typicky nevlídnému libereckém říjnovém večeru se foyer Severočeského muzea docela příjemně zaplnilo. Protagonisté úterního koncertu připravili devadesátiminutový písňový program a právě v Liberci, odkud pochází spiritus agens celého projektu basista Josef Kovačič, jej poprvé představili publiku.

Příběh poměrně čerstvého projektu Via ad artem stojí určitě za pozornost. Basista Josef Kovačič, sopranistka Eva Benett a dirigent Jan Steyer se rozhodli, že své umělecké ambice vloží do sdíleného hudebního spolku. A protože svou činnost zahájili přibližně před rokem, věnovali hlavní úsilí v první sezóně výročí českého barokního skladatele Jiřího Ignáce Linka. (Rozhovor s Pavlem Ostrým, odborníkem na jeho dílo, čtěte ZDE.) Ten se před třemi sty lety narodil v Bakově nad Jizerou, tedy v městečku na dohled od vrcholku Ještědu, pod kterým se oba mužští protagonisté projektu narodili. Od ledna 2025 tak probíhají v egionu hudební akce k Linkovu výročí a celý cyklus bude zakončen třemi koncerty v předvánočním čase v Bakově nad Jizerou, Mladé Boleslavi a v kostele sv. Salvátora v Praze. Vedle stěžejního cyklu, zaměřeného především na větší vokálně-instrumentální koncerty, spolek připravuje komorní a písňové koncerty podobné tomu v libereckém muzeu.

Dovolte mi v této rubrice ještě malé zamyšlení nad údělem hudebníků. Laické publikum si jen těžko dovede představit, kolik času a úsilí musí profesionální zpěváci či instrumentalisté věnovat svému povolání. Diváci vidí především těch pár desítek minut na jevišti, intepretaci či souhru umělců vnímají jako samozřejmost a pak už přece přichází potlesk, úspěch a sláva. To je přece povolání snů pro ty vyvolené, nebo ne? A muzikanti pak často slýchají od diváků, že říkat si za svoje projekty o peníze vlastně není fér, protože oni to přece dělají rádi a skoro nic je to nestojí. Zažil jsem dokonce předsedu jednoho amatérského sboru, který chtěl najatým profesionálním sólistům spočítat noty v jejich partech a podle toho jim určovat honorář, protože se mu ty peníze pro ně zdály „vyhozené oknem“. Ony desítky let dřiny, postupné budování kariéry, pohybování se na prahu životní nouze, to vše je pro oko laika neviditelné.

Ze zkušenosti i na základě četných rozhovorů s umělci na různé úrovni vím, že tohle povolání patří mezi ty nejnáročnější. V hudební branži neexistují víkendy. Práce a soukromí se často a mnohdy nemilosrdně míchají dohromady. Pokud chcete být dokonce OSVČ, tedy umělec na volné noze, hrozí vám, že když pak přijde pandemie a musíte si jít vydělávat jako pokladní do Lidlu. Váš diář připomíná námět na velmi dobrodružný román, jehož hrdinovi se může záměr podařit jen za velmi nepravděpodobných okolností, jako je třeba průjezdnost dálnice D1, vlak ČD bez zpoždění anebo náhodného faktu, že všichni vaši kolegové v projektu najdou alespoň jeden den za měsíc společně volný čas na zkoušení.

A za vrchol uměleckého kaskadérství pak považuji rozhodnutí, že si jako výkonný umělec budete produkovat koncerty či celé koncertní řady sám. To znamená desítky nočních hodin trávených při hledání a realizování grantů, desítky hodin trávených přípravou a organizací, psaním motivačních textů a mailů, hledáním termínových shod a vůbec organizováním hudebního živlu, jenž je ve své bohémské podstatě takřka neorganizovatelný. A proto se skláním v obdivu před Josefem Kovačičem, který se právě do tohoto kaskadérství pustil. Učinil tak v důvěře ve své hudební i organizační schopnosti a ve snaze vytvořit se svou kolegyní a partnerkou Evou Benett prostor ke sdílení společně milované hudby. Nehleděl pouze na svůj prospěch vzal ohled na regionální souvislosti a zapojil do svých představ celou řadu regionálních hudebníků a těles. A vznikl projekt, o němž v budoucnosti doufám ještě hodně uslyšíme.

Liberecký písňový program zahrnoval francouzské a anglické písně renesanční, italské barokní nápěvy, německé romantické písně Schumanna, Schuberta či Brahmse. Nakonec se oba pěvci vrátili z toulek do Čech k notoricky známým dílům Bohuslava Martinů, Leoše Janáčka a Petra Ebena. Doprovod na cestách jim poskytovali barokní violoncellistka Petra Machková, theorbista Marek Kubát a především klavírista Jan Mára, jehož citlivý doprovod a lahodný přednes Schumannovy Dětské scény patřil k vrcholům večera. Dalším vrcholem byla Schubertova nádherná píseň Du bist die Ruh v provedení Evy Benett, Josef Kovačič pak zaujal nejvíce vPísni o bleše Modesta Petroviče Musorgského. Oba zpěváci prodali své zkušenosti se starou hudbou i v oblasti operní.

Autoři provedli program premiérově, takže si teprve během večera uvědomovali, které dramaturgické aspekty jsou funkční a které by stály ještě za zvážení. A možná ještě mohou zvážit, jestli záměr popsat vývoj písně od renesance až po současnost není pro jeden večer až příliš ambiciózní. Atmosféře koncertu by určitě prospělo, kdyby Severočeské muzeum vzalo hudební událost více za svou. Tedy uvolnilo celé foyer včetně výstavních bannerů, připravilo důstojnější židle, kterými dle mé zkušenosti disponuje, a kdyby paní, která seděla u přepážky již zavřeného muzea, nepřecházela publikem uprostřed skladeb tu na nutnou cigaretu, tam zase na toaletu a počkala na potlesk publika. Kdo někdy slyšel skřípající dveře a tichou anglickou skladbu na theorbu, jistě pochopí. Publikum, ve kterém jsem poznal dost místních zpěváků a znalců vážné hudby, nicméně odcházelo do deštivé liberecké noci (asi dvacáté v pořadí) spokojené a inspirované.

Foto/zdroj: Facebook spolku