„Pocházím ze Slovácka, takže tato idea zrála ve mně dlouho.“

„Pořadatelem je spolek Varhanní skvosty, jehož jsem spolu s mými přáteli a kolegy z oboru zakladatelem.“

„První ročník je oslavou výročí 340 let od narození génia varhanní hudby Johanna Sebastiana Bacha. To se zcela promítá do dramaturgie.“

Lukáš Hurtík je vynikajícím varhaníkem, klavíristou a úspěšným hudebním pedagogem. Jako zakladatele Slováckého varhanního festivalu jsme se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz ptali nejen na okolnosti a důvod vzniku festivalu, který zahájilo vystoupení Michala Hanuše 5. října, ale i na další umělecké aktivity. Hurtík prozradil své názory na výchovu mladé generace hudebníků a podělil se i o osobní zkušenost s vážnou nemocí, která ho přivedla k pořádání benefičních koncertů.

Co vás inspirovalo k založení varhanního festivalu právě na Slovácku?

Pocházím ze Slovácka, takže tato idea zrála ve mně dlouho. Takový druh kulturní akce na Slovácku totiž dosud chyběl. Běžné jsou pouze samostatné varhanní koncerty či cykly. Navíc jsem si dlouhodobě pohrával s myšlenkou propojit klasické varhanní koncerty se zpěváky, dalšími nástroji či hudebními tělesy tak, abychom tento typ hudby přiblížili co nejširšímu okruhu posluchačů.

Kdo je pořadatelem této akce? Jak je financovaná?

Pořadatelem je spolek Varhanní skvosty, jehož jsem spolu s mými přáteli a kolegy z oboru zakladatelem. Ten již asi deset let pořádá sesterský festival Cesta po varhanních skvostech, který má ovšem odlišné zaměření. Dává si za cíl umožnit vynikajícím studentům oboru hra na varhany prezentovat své nabyté zkušenosti na zajímavé nástroje, které by jim byly ještě dlouho zapovězeny, a to formou koncertů pro veřejnost. Jeho součástí je také objevování odlišností jednotlivých varhan v okolí.

Co se týče financování Slováckého varhanního festivalu, tak je to velmi trefný dotaz. Celá idea a vztah k rodnému Slovácku byly pro mě natolik silné, že jsem nechtěl čekat až na úspěšné přidělení dotací či nalezení významných sponzorů, o což se průběžně snažíme. Momentálně je celá akce financována z vlastních zdrojů. Podstatné je tedy nyní vybudovat a udržet širokou návštěvnickou základnu. Jistě chápete, že je to v našem oboru poněkud dobrodružné a mnoho lidí by se do toho na vlastní pěst nepustilo. Už proto si nesmírně vážíme podpory partnerů, jakými jsou především Klub kultury Uherské Hradiště, Město Uherské Hradiště, KlasikaPlus.cz, lokální rádia i regionální TV.

Nachází se v tomto regionu nějaké zajímavé varhany? Koncerty prvního ročníku se konají ve dvou chrámech Uherského Hradiště a v bazilice na Velehradu.

Jistě, region nabízí zajímavé nástroje. Velikostí, svou koncepcí i zaměřením. Skrývá se v tom právě jeho různorodost. Kostel svatého Františka Xaverského, dominanta Uherského Hradiště, skrývá perlu v podobě třímauálového nástroje závodu Rieger-Kloss, nyní těsně před dokončením jeho rekonstrukce. Stejně tak jednomanuálové varhany u františkánů jsou vynikajícím nástrojem, který Michal Hanuš rozezněl naprosto neuvěřitelným způsobem, když na ně hrál dvě Mendelssohnovy sonáty a výběr z Bachových skladeb, včetně Preludia a fugy h moll BWV 544. Velehrad jistě netřeba představovat. A další varhanní perly regionu? Těšte se na příští ročník.

Na základě jakých kritérií jste vybíral interprety pro první ročník? Předpokládám, že jste i dramaturgem.

Interprety pro první ročník jsem vybíral já, a to především na základě jejich profilace, různorodosti a temperamentu. Zahajovací ročník je totiž nesmírně důležitý z pohledu navázání kontaktu s návštěvníky koncertů. Je třeba je zaujmout, nezklamat a udržet jejich přízeň do dalších let. Proto je nezbytné, aby byla dramaturgie pestrá a otevírala se širokému publiku. Na základě odezvy na první z koncertů letošního ročníku bych řekl, že se mi to minimálně z jedné třetiny podařilo. 

Sleduje první ročník nějakou dramaturgickou linku? Je někomu věnován?

První ročník je oslavou výročí 340 let od narození génia varhanní hudby Johanna Sebastiana Bacha. To se zcela promítá do dramaturgie. V mnoha podobách a atraktivně.

Zároveň jsme potěšeni tím, že pan Karel Dýnka, významný varhaník a regenschori ve zmiňovaných chrámech Uherského Hradiště, který celý svůj život zasvětil hudbě a službě Bohu, přijal patronát nad naším festivalem. Jako výraz uznání za jeho mimořádný přínos k rozvoji duchovní a hudební kultury regionu, celoživotní službu hudbě a inspiraci nastupujícím generacím jsme věnovali druhý z koncertů konaný 19. října právě jemu. Velkým benefitem dramaturgie je přenos od hracího stolu na plátno před řady posluchačů v kvalitě, která není doposud na akcích podobného typu běžná, a to proto, aby dojem z koncertu byl pro posluchače opravdovým zážitkem. První koncert u františkánů byl v tomto ohledu specifický, a to z důvodu velmi komplikovaného vnitřního uspořádání kostela s mnoha sloupy mezi lavicemi. Nemohli jsme použít velké promítací plátno – do tohoto prostoru by se nevešlo –, proto jsme museli použít velkorozměrnou obrazovku. 

Zasahoval jste interpretům do výběru repertoáru, nebo jste jim nechal zcela volnou ruku? 

Každý z interpretů pojal výběr po svém, ale vzhledem k Bachovu výročí, dispozicím a možnostem konkrétních varhan. Cílem byla pestrost a prezentace nástrojů v jejich plné síle, kterou většina posluchačů nezná, i když je pravidelně slýchá na mších. A tak to má být. 

Žili na Slovácku někdy nějací autoři varhanní hudby?

Sám Karel Dýnka napsal mnoho úprav, které mají autorský charakter. Dále František Suchý, Emil Hába a další. V mnoha obcích na Slovácku existují rukopisné sbírky, ať už s určením autora, či bez něj, což je vůbec nosné téma pro další ročníky!

Jaké vize máte s festivalem do budoucna? Plánujete jej za rok znovu uspořádat, či uvažujete o bienálním konání?

Chtěli bychom, aby se náš festival stal dlouholetou stálicí kulturního života regionu, a doplnil tak pestrou mozaiku zdejších akcí. To je však možné jen v případě stabilní základny příznivců a návštěvníků, kterou v rámci zahajovacího ročníku právě budujeme a chceme rozšiřovat i za hranice regionu. 

Můžete nám něco prozradit i o svých dalších uměleckých aktivitách?

Na konci října mě čeká sólový recitál v Düsseldorfu v rámci IDO festivalu. Koncertuji sólové či jako korepetitor sborů, zpěváků, sólistů. Obzvláště nosné a cenné jsou z mého pohledu již pravidelné benefiční koncerty pro boj s leukémií, konané ve prospěch Fakultní nemocnice Bohunice. Pomáhají pacientům a zasloužily by si větší ohlas i podporu široké veřejnosti. K tomuto projektu mám silný citový vztah, neboť vychází z mé vlastní prožité zkušenosti.

Mimoto jsem vychoval řadu úspěšných absolventů na základních uměleckých školách i Janáčkově konzervatoři v Ostravě, kteří dnes patří mezi známé umělce či studují na akademiích v Česku, Polsku, a dokonce i na Floridě. Podle mého názoru je důležité, bez ohledu na profesi, formovat novou generaci nejen po odborné stránce, ale tvořit z nich hlavně kvalitní lidi se silnými morálními hodnotami.