Magdalena Kožená jako Alcina. Triumf zpěvu, hudby i režie
„Úlohu sice jevištně ztvárnila poprvé, ale koncertně i v nahrávacím studiu ji už zpívala, takže mohla do kreace vložit mnoho odstínů… Ani trochu se nesnížila k exhibici. Hrála týmově.“
„Heřmanově manýristicky výpravné inscenaci nechybí poetické obrazy, barvitost a nápaditost, ale naštěstí ani humor.“
„Václav Luks, jako obvykle fyzicky angažovaný a naléhavý, kroužící všechny obloučky, ozdoby a pointy Händelovy hudby s labužnickým potěšením.“

Krásný pohádkový příběh s krásnou hudbou, dechberoucí spektákl. Tak se hovořilo o brněnské inscenaci Händelovy opery Alcina, když měla zjara v roce 2022 premiéru. Stojí za ní režisér Jiří Heřman a dirigent Václav Luks. Alcina se ještě stále vrací na repertoár, letos na podzim pro čtyři poslední představení, a to s Magdalenou Koženou jako s mimořádným hostem v titulní roli. Středeční večer, s diváky do jednoho aplaudujícími v závěru vestoje, byl triumfálním potvrzením zdařilosti projektu i mistrovství mezzosopranistky, už třetí desetiletí mezinárodně zářící pěvecké hvězdy pocházející z Brna.
Listopadový návrat Magdaleny Kožené na jeviště Janáčkova divadla byl událostí. Poprvé a patrně i naposledy tam v opeře účinkovala před třiceti lety v Mozartově komedii Così fan tutte, tehdy jako studentka, která ještě pár let předtím v dětském sboru Kantiléna obdivovala operní sólistky a snila o něčem podobném. Teď hrála a zpívala na scéně v Händelově Alcině zralá profesionálka, v jejímž hlase se krásně snoubí emoce s technikou, barva s výrazem, přesvědčivost s nadhledem, umění s životními zkušenostmi.

Mocná kouzelnice Alcina vytvořila na ostrově iluzi velkolepého paláce v překrásné krajině, kam do sítí své moci láká milence. Jedním z nich je křesťanský rytíř Ruggiero, který podlehne jejím kouzlům a zapomene na svou snoubenku Bradamante. Ta se však Ruggiera nehodlá vzdát a v mužském převleku se ho vydává zachránit. Kouzelnice se ovšem v tomto případě zamilovala doopravdy… Pohádka po mnoha peripetiích vrcholí šťastně i nešťastně: původní páry po shledání odcházejí, zakletá zvířata se proměňují zpět v lidské bytosti, ale Alcina, která se proměnila a hledala tu pravou lásku, zůstává sama a opuštěná.

Titulní role poskytuje i vyžaduje široké spektrum výrazových poloh. Alcina se z bezcitné čarodějky postupně proměňuje, každá z jejích rozsáhlých árií je jiná. Magdalena Kožená sice tuto úlohu jevištně ztvárnila poprvé, ale koncertně i v nahrávacím studiu ji už zpívala, takže mohla do kreace vložit mnoho odstínů. Nejzřetelnějším kontrastem je propastný rozdíl mezi zuřivým žárlivým furiosem a tesknou lamentací, pro barokní operu nejcharakterističtější. Sólistka s bezpočtem odzpívaných barokních i mnohem novějších rolí dokázala samozřejmě přesně vyjádřit nejen obě krajnosti, ale i řadu poloh mezi nimi. Ovládá techniku, dech, dynamiku i umění vášnivého výrazu tak, že na sebe pochopitelně strhávala pozornost publika víc než ostatní, ale ani trochu se nesnížila k exhibici na jejich úkor. Hrála týmově.

Těmi ostatními byli skvělá mladá sopranistka Doubravka Novotná, efektně vystupující kontratenorista Kangmin Justin Kim, jako Bradamante v převleku výborná Monika Jägerová a s nimi Andrea Široká, Tomáš Král a Ondřej Koplík. Plus řada pohádkových bytostí, tanečníků se zvířecími hlavami, z nichž nejoriginálnější pohybovou studií je bezesporu pštros a nejkomičtější figurou tučňák… Heřmanově manýristicky výpravné inscenaci nechybí poetické obrazy, barvitost a nápaditost, ale naštěstí ani humor.
Hybatelem představení byl z povahy věci dirigent Václav Luks, jako obvykle fyzicky angažovaný a naléhavý, kroužící všechny obloučky, ozdoby a pointy Händelovy hudby s labužnickým potěšením.

Barokní orchestr Collegium 1704 zná tuzemské publikum především z koncertů, ale čas od času účinkuje s Václavem Luksem i při operních produkcích. V pražském Národním divadle to před lety byl Händelův Rinaldo, později Myslivečkova opera Olimpiade. Ve Slovenském národním divadle v Bratislavě se soubor podílel na inscenaci Vivaldiho opery Arsilda a ve vídeňském divadle Theater An der Wien na provedení Rameauovy opery Les Boréades. V Brně už má na svém kontě vedle Alciny také Mozartovu Figarovu svatbu, napřesrok se tam chystá na Händelovu Agrippinu a později snad i na Mozartova Dona Giovanniho. V Alcině se cítil ve středu večer evidentně jako doma, Händelova melodická hudba, barvitá a emotivní, tekla proudem, se samozřejmostí hodnou mistrů.









Marek Olbrzymek - Národní divadlo Brno; Petr Veber
Příspěvky od Petr Veber
- Johanka z Arku. Arthur Honegger, Serge Baudo a Praha
- Viktor Velek: Aby se Palacký neobracel v hrobě
- Voříšek, Čech ve Vídni a mistr jedné symfonie
- Pohledem Petra Vebera (70)
Panna Cecilie, patronka hudebníků - Klasika v souvislostech (102)
Sir Charles
Dirigent, který byl advokátem i ‚milencem‘ české hudby
Více z této rubriky
- Dallapiccolův Vězeň záslužně propuštěný
- Radostné setkání na HAMU aneb Orffova škola v Čechách
- Největší síla festivalu Lípa Musica je v ‚nenápadné výjimečnosti‘
- Liberecké cestování světem písně
- Padesát let. Vždy v úterý
- Krása varhan. Milý koncert se zpěvem v Benátkách nad Jizerou
- Domingův neobvyklý koncert v Miláně. Pěvec se spojil s buddhistickými mnichy
- Večer pod lipami s Lípou Musicou aneb I hudební kritik je jen člověk…
- Musica Florea oživila ‚českého Händela‘
- S Jakubem Hrůšou na vlnách Pucciniho úchvatné hudby