Pražské jaro a jeho jubilejní 80. ročník míří do svého velkolepého finále. Dne 2. a 3. června vyvrcholí provedením Osmé symfonie Gustava Mahlera pod taktovkou Semjona Byčkova. Monumentální dílo zazní ve Smetanově síni Obecního domu v podání České filharmonie, Českého filharmonického sboru Brno, Pražského filharmonického sboru, Kühnova dětského sboru a osmi hvězdných sólistů. Pro druhé provedení 3. června byla dodatečně ohlášena změna jednoho sólisty.

„Jsem touto symfonií posedlý. Nedirigoval bych ji, kdybych jí nebyl posedlý,“ říká o Mahlerově Osmé symfonii Semjon Byčkov. Podle svých slov ji přitom původně vůbec dirigovat nechtěl. „Za všechny ty roky, co dělám hudbu, což je už více než padesát let, jsem nechtěl dirigovat tuto symfonii. Nemohl jsem vyřešit mnoho otázek, které vyvolává, a tak jsem si řekl, že bude lepší to nedělat. Jenže pak přišel projekt natáčení cyklu Mahlerových symfonií s Českou filharmonií a uvědomil jsem si, že není možné Osmou vynechat, a tak jsem byl tak trochu vězněm svých vlastních tužeb,“ řekl dirigent na tiskové konferenci k uvedení díla v sobotu 31. května. Když však dílo poprvé loni uvedl s NDR Elbphilharmonie Orchestra v Hamburku, zcela mu propadl.

Skladba vznikla za pouhých deset týdnů v létě roku 1906. Mahler v ní propojil latinský hymnus Veni creator spiritus se závěrečnou scénou z Goethova Fausta coby vyjádření spojení mezi vírou a Goethovou symbolickou vizí spásy lidstva skrze lásku.

U příležitosti provedení na Pražském jaru se představí výjimečné pěvecké osobnosti, například sopranistka Sarah Wegener, jež si zazpívala Osmou pod taktovkou Kirilla Petrenka, Kenta Nagana nebo Jamese Conlona, či držitelka Ceny Gramophone Jennifer Johnston, která nastudovala Mahlerovu Druhou a Třetí symfonii s Královským orchestrem Concertgebouw a Klausem Mäkelä nebo s Cleveland Orchestra a Vídeňskými filharmoniky pod taktovkou Franze Welsera-Mösta. Tenorového partu se zhostí britská pěvecká hvězda David Butt Philip, jenž má za sebou debuty v Covent Garden, Vídeňské a Bavorské státní opeře i v newyorské MET.

Mezi sólisty bude také česká sopranistka Kateřina Kněžíková a basbarytonista Adam Plachetka. Vystoupí dále vídeňská sopranistka Miriam Kutrowatz, německá mezzosopranistka Stefanie Irányi a basový part zazpívá Američan David Leigh. Na koncertu 3. června Leigha pro zdravotní indispozici vystřídá australský basbarytonista Derek Welton. Sborová tělesa povedou sbormistři Joel Hána, Lukáš Vasilek a Jiří Chvála.

„Elon Musk říká, že bychom měli prozkoumat Mars. A já si myslím, že má velmi omezenou vizi, když si v rámci obrovských rozměrů vesmíru představuje, že bychom měli dosáhnout pouze Marsu. Každopádně s velmi podobným principem se pracuje i v Mahlerově Osmé symfonii. V podstatě je to téměř nelidská schopnost představit si cestování v čase a prostoru,“ popisuje Byčkov výjimečnost díla. „Zejména v posledních deseti nebo patnácti minutách této symfonie máte pocit, jako byste se úplně vznášeli nad svým tělem někde, kde není žádný začátek ani konec,“ dodává.

Podobně mysticky přitom svou zkušenost s takzvanou Symfonií tisíců popisují i sólisté. „Když jsem přesně před rokem poprvé zpíval tento kus, nebyl jsem připraven na vlastní emocionální reakci na závěrečné tři minuty díla. Málem jsem omdlel. Vůbec jsem neviděl a cítil jsem, jak ztrácím rovnováhu. Protože ta síla, jednak fyzická síla zvuku, ale také emocionální síla té hudby, je naprosto ohromující. Cítil jsem se téměř vyzdvižený z vlastního těla. Takovou sílu může mít hudba a myslím, že přesně to měl Mahler na mysli, když tuto skladbu komponoval,“ nechal se slyšel tenorista David Butt Philip. „Je to dílo, které se zároveň zdá být větší než kdokoli z nás a zároveň se zdá, že by se celé vešlo do lidského srdce. A to je, myslím, unikátní,“ doplnil. „Obrovská šíře a komplexita Osmé je prostě nekonečná, ale zároveň je to symfonie plná lidskosti. Je to dílo, které zcela změnilo paradigma hudby. Myslím, že na tento týden budu vzpomínat celý život a byl bych rád, kdyby lidé měli možnost něco takového zažít,“ uvedl americký pěvec David Leigh, který se ujme basového partu.

Pro sopranistku Sarah Wegener je Mahlerova předposlední symfonie dílem s feministickým přesahem. „Řekla bych, že je to dílo o věčnosti a ženské síle, o ženské energii. Když dojde na Veni creator spiritus, ten mohutný mahlerovský zvuk, soprány musí být nad tím vším a vy jako zpěvačka v sobě musíte mít v obrovskou sílu. To pro mě byl opravdový aha-moment, když jsem tuto skladbu zpívala poprvé, protože jsem ani nevěděla, že ve mně tolik energie je. Člověk roste někam nad sebe, což zároveň souvisí s druhou částí, kde jej hudba ještě pozvedá. Myslím si, že ten andělský zvuk je zosobněním Mahlerovy manželky Almy, která nebyla poslušná, klidná, tichá žena, ale měla svou vlastní hlavu, měla v sobě obrovskou sílu a nedokázala ji potlačit,“ říká pěvkyně a přidává: „Technicky je to velmi náročné, Mahler v této symfonii obsadil dva sólové soprány, které téměř křičí, protože musí být slyšet přes ten mohutný zvuk sboru a orchestru.“

Mezzosopranistka Jennifer Johnston patří mezi pěvkyně, které se věnují Mahlerovu repertoáru často. V Symfonii tisíců podle ní vzdává hold skladatelským osobnostem. „Je tu jeden aspekt tohoto díla, o kterém nikdo příliš nemluví a který se mi obzvlášť líbí. Já osobně zpívám hodně Mahlerových děl, protože sedí mému hlasovému oboru, a to mi postupně dalo trochu jiný pohled na věc, než kdybych třeba zpívala jen v jedné jeho symfonii. Z mého pohledu je zajímavé, že například v prvních třech symfoniích vyjadřuje jednu velkou hudební myšlenku skrze celou symfonii a tu po celou dobu postupně rozvíjí,“ říká. U Osmé dále uvažuje: „Je to jediný moment, kdy ve svém psaní uctil jiné skladatele – například Johanna Sebastiana Bacha, svého hrdinu. Když se zaposloucháte zejména do první části, opravdu cítíte poctu Bachovi, zejména když všichni sólisté zpívají společně, velmi to připomíná sbory a chorály u Bacha. Ale slyšíte i poctu řadě dalších skladatelů a polyfonii vůbec.“

Symfonie tisíců se stala posledním dílem, jehož premiéry, která se uskutečnila 12. září 1910 v Mnichově, se skladatel dožil. V publiku mnichovské Neue Musik-Festhalle tehdy seděli skladatelé Richard Strauss, Camille Saint-Saëns či Anton Webern, dirigent Leopold Stokowski, který o šest let později řídil americkou premiéru díla, nebo spisovatel Thomas Mann. Ten, silně pohnut dílem, napsal Mahlerovi dopis, v němž jej označil za člověka, který „vyjadřuje umění naší doby v jeho nejhlubší a nejposvátnější podobě“. Na provedení se tehdy podílelo 858 zpěváků a 171 instrumentalistů, odtud přízvisko Symfonie tisíců, které dal dílu organizátor mnichovské premiéry Emil Gutmann.

Na Pražském jaru byla Symfonie tisíců uvedena zatím pouze dvakrát: v roce 1993 v katedrále sv. Víta rámci cyklu Evropské katedrální koncerty pod taktovkou Jiřího Kouta (dvě provedení) a v roce 2011 v O2 areně pod taktovkou Christopha Eschenbacha. „Když člověk myslí na Mahlerovu Osmou symfonii, vybaví se mu ta obrovská zoologická zahrada postav, nejrůznějších zvířat, obrovský prostor, který všichni potřebují k jejímu provedení,“ podotkl Byčkov.

Jeviště ve Smetanově síni Obecního domu bude pro tuto příležitost rozšířeno o dva metry, aby se na něj vešel orchestr a sólisté. Dětský pěvecký sbor bude společně s jednou ze sopranistek zpívat z bočního balkonu, ostatní dva sbory z varhanní empory, jak uvedl dramaturg festivalu Josef Třeštík.

„Myslím, že toto dílo přináší kromě hudebních hodnot i další hodnoty, které jsou důležité i pro dnešní lidstvo, protože dnešní svět přináší nejrůznější výzvy a je jasné, že pouze materiální existence nám štěstí nepřinese, pokud nebudou existovat další hodnoty, jako jsou hodnoty morální,“ uzavřel šéfdirigent, který je vyzdvihován jako jeden z největších mahlerovských dirigentů současnosti. 

Symfonie č. 8 Es dur Gustava Mahlera zazní 2. a 3. června od dvaceti hodin ve Smetanově síni Obecního domu.

foto: Česká filharmonie / Petra Hajská, Pražské jaro, archiv umělců