„Publikum v sále bylo ukázněné a znalé, vždy nechalo skladbu dodýchat.“

„Pak vykoukla melodie, perlící jako kapky deště…“

„Klavíristka jako přídavek oznámila Dvořákův Slovanský tanec č. 2 na čtyři ruce.“

Moravská filharmonie Olomouc se věnuje nejen symfonickým koncertům, ale dává prostor i komorním akcím. Sólový recitál mladé klavíristky Marie Šumníkové se odehrál v rámci klavírní řady v úterý 28. ledna v sále Reduty a zněly klavírní skladby Fryderyka Chopina. 

Po celou dobu koncertu bylo znát, že publikum v sále je ukázněné a znalé, potlesk se ozýval jen na konci skladeb a obecenstvo vždy nechalo skladbu dodýchat, klavíristce děkovalo až po doznění atmosféry.

Klavíristka zahájila Nocturnem č. 1, H dur, op. 62, skladbou z roku 1845, která patří mezi vrcholná díla skladatele. Rázný vstup vystřídala něžná melodie, s jasnou artikulací jednotlivých tónů, se stříbrně zvonícími běhy a ozdobami, s tempovou agogikou, kterou klavíristka kolorovala skladbu, a s klidným závěrem. Následovala Sonáta č. 3 h moll, op. 58 se čtyřmi částmi. Tato Sonáta z roku 1844 je poslední sonátou skladatele a patří k technicky nejobtížnějším. 1. Allegro maestoso zahájily energické akordy, které přešly do brilantních rozložených akordů, prokládaných běhy, až vykoukla melodie, perlící jako kapky deště. Bouřící akordy postupně utichly. 2. Scherzo: Molto vivace se odvíjelo od lehounkých crescendovaných linií, po krátkém odsazení se ponořily do smutku v nižší poloze, aby se rozběhly ve zvonivém témbru do akordické síly. Poté opět se dílo opět dynamicky zasnilo do nostalgického pianissima a do měkké, zamyšlené melodiky. 3. Largo přineslo temné, zadumané akordy ve fortissimu, čerstvý melodický pak prosvitl hustou sazbou. 4. Finale. Presto non tanto znělo pevně a odhodlaně, v crescendu se odvíjela expresivní melodika až do pevného závěru. Sólistka si nyní mohla vychutnat nadšené ovace. 

Po přestávce se střídaly skladby, které Fryderyka Chopina skutečně proslavily. Aby sólistka zdůraznila změnu atmosféry, přišla nyní v dlouhých rudých šatech namísto původních tmavě modrých. Nejprve přednesla Nocturno č. 2 E dur, op. 62 s širokou rozvážnou melodií, prokládanou jasně zvonícími běhy. Následovala Preludia, op. 28, nejprve č. 7 v hravém mezzopianu, poté č. 8 akordicko-melodické i č. 9 se zatěžkanými akordy ústícími do fortissima. Č. 10 zaujalo zvukomalebností, č. 11 pak vylehčeným výrazem a posledním zvoleným bylo mohutné č. 12 prošpikované stříbřitými běhy. Valčík č. 2 h moll, op 69 pohladil po duši jako snad nejznámější Chopinova skladba, prsty klavíristky se vznášely v průzračném tanečním rytmu a nenuceně běhaly po klaviatuře a hrály si s vycizelovanou agogikou. Scherzo č. 4 E dur, op. 54 se poněkud vymyká z temných scherz Chopina snad proto, že je psal pro své mladé žákyně. Zaujal tajuplný začátek s nenápadnou melodikou a mohutnou fakturu v levé ruce vyvažovalo zurčící skotačení v ruce pravé.

Publikum nešetřilo potleskem a následný přídavek byl opět z dílny Fryderyka Chopina. Baladu As dur, kterou klavíristka označila za svoji oblíbenou, zahájila něžně s romantickým podtextem, postupně nabírala na síle a mohutnosti, až ji rázně ukončila plnokrevně znějící hudební myšlenka. Druhý přídavek byl už nápadně vybočený z chopinovského večera a přinesl překvapení. Klavíristka oznámila Slovanský tanec č. 2 Antonína Dvořáka na čtyři ruce a z publika vyvolala svého nastávajícího manžela Přemysla Berku, který údajně s něčím takovým nepočítal. A protože prý nejčastější a nejoblíbenější činnost dvou zamilovaných je čtyřruční hra na klavír (!), mohli si dovolit předstoupit i před publikum. Dá se říct, že pan ženich se snažil ze všech sil a že do cíle dorazili bez incidentu. Byla to příhoda, která do koncertu vnesla milou lidskost a publikum se tak rozcházelo spokojené a s úsměvem na rtech.

Klavíristka Marie Šumníková, která ukončila HAMU a hře na klavír se nyní věnuje především koncertně, zaujala muzikálností a brilantní technikou, snad by neškodilo se ve výrazu více ponořit do vyjádření emocí, zato síla, kterou dokázala dát akordickým pasážím, byla překvapivá. Sympatické publiku bylo jistě i to, že se jedná o dceru dirigenta místní opery, což jistě poučené publikum vědělo, přestože text programu tuto skutečnost nikde nezmiňuje. Hudební obec v Olomouci není tak velká, aby nevěděla o svých výrazných představitelích, a samozřejmě je ráda podporuje.

Foto: MFO / Zázraky nad mraky