Poslední červencový den se uzavřel život významné osobnosti tanečního umění druhé poloviny minulého století na Slovensku. Tanečnice, choreografka, baletní mistryně a pedagožka rumunského původu Marilena Halászová zanechala stopu i na české baletní scéně. 

Marilena Halászová se narodila v Bukurešti, kde absolvovala Hudební a taneční školu u Florie Capsali, žačky italského tanečníka Enrica Cechcettiho. V roce 1958 zakončila studia na moskevském Státním institutu divadelního umění. Tam studovala u Leonida Lavrovského a Rostislava Zacharova. Po návratu do Československa nastoupila do Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde působila mezi lety 1961 a 1968 jako choreografka a pedagožka. V Bratislavě vyučovala současně i na Vysoké škole múzických umění, a to až do roku 1981. Po ukončení spolupráce s bratislavskou scénou se stala šéfkou baletu v Národním divadle Košice. I tam působila až do roku 1981 a navíc spolu s manželem Andrejem Halászem založila a vedla na košické konzervatoři taneční oddělení. 

V následujících letech působila tři roky pedagogicky na Music and Ballet School v Bagdádu, kde mimo jiné uvedla na vlastní libreto první íránský balet Sindbád. Od roku 1984 Halászová vedla tréninky v Pražském komorním baletu, o dva roky později začala vyučovat na taneční katedře pražské HAMU, kde se v roce 1992 habilitovala. V Čechách je její jméno spjato také se Severočeským divadlem v Ústí nad Labem, kde krátce řídila místní baletní soubor. Pohostinsky spolupracovala i s Divadlem J. K. Tyla v Plzni. Byla dlouholetou garantkou tanečního oddělení na Soukromé konzervatoři na Zádielskej ulici a vracela se i do košického divadla, kde i v letech 2000 až 2013 působila jako choreografka a režisérka baletních inscenací a taneční pedagožka. Jako choreografka spolupracovala se souborem Slovenský ľudový umelecký kolektív na řadě činoher, oper i operet.

Choreografická práce Halászové byla postavena na užití klasických tanečních prostředků a tradičních verzích baletních titulů. K jejím nejvýraznějším počinům patří nastudování Labutího jezero (1964, 1972), Spící krasavice (1970), Marné opatrnosti (1975), Popelky (Plzeň 1993), Louskáčka (1978; Ústí nad Labem 1994), Dona Quijota (Ústí nad Labem 1996), Paquity, Plesu kadetů nebo Z pokladů Terpsichory (Ústí nad Labem 1998) a Giselle (Košice 2000). Nové výrazové prvky užila v baletech Skříňka hraček (1965), Carmen (1974) či Podivuhodný mandarín (1974). V České republice byly v Halászové choreografii poprvé uvedeny například balety Doktor Bolíto (1962, 1973) nebo Dáma a chuligán (1967). Na řadě inscenací spolupracovala také se svým manželem. 

Marilena Halászová se narodila 21. září 1935 v rumunské Bukurešti, zemřela 31. července 2024 v Praze.

Foto: archiv - Soukromá základní umělecká škola v Košicích