„Nejsem si vědom, že by někde jinde existoval festival pravoslavné hudby, který má jako nedílnou součást dramaturgie zvukové instalace, elektroakustickou hudbu nebo světové premiéry současných autorů.“

„Zájem o byzantskou hudbu ve světě roste, a to nejen v pravoslavných zemích.“

„Co je však pro mě důležité – vždy hledat spojitosti s českým kulturním děním a hudební tradicí.“

V říjnu se na několika místech v Praze opět rozezní pravoslavná duchovní hudba a stane se tak v rámci šestnáctého ročníku festivalu Archaion Kallos. Název v sobě ukrývá velkou duchovní hloubku. Odkazuje na východní křesťanskou teologii, která vyzývá člověka k návratu k „původní kráse“. Co je tím myšleno, prozradí ředitel festivalu Marios Christou. Jak ale zdůrazňuje, festival zdaleka není jen pro věřící. Vlastně spíše naopak…

Co patří mezi největší lákadla letošního ročníku? Co má být letošním poselstvím či sdělením?

Vzhledem k tomu, že hlavním cílem dramaturgie festivalu je ukázat celé spektrum hudby východního křesťanství, pokud je to vůbec možné, odpovědět na tuto otázku není jednoduché. Každý koncert festivalu je zaměřený na jinou tradici, na jiný typ pravoslavné hudby, který má pochopitelně i jinou cílovou skupinu. Takže, každý koncert festivalu je zajímavý neboli lákadlem pro jiné publikum.

Na letošním ročníku festivalu zazní hudba od byzantského chorálu vigilií Athosu až po tvorbu Arvo Pärta a Cyrilla Kreeka. Archaion Kallos opět nabídne pestrý program pěti koncertů, unikátní bohoslužbu a mnoho zajímavých doprovodných akcí. Zazní i krétská duchovní lidová hudba a stará lidová ukrajinská polyfonie. K 150. výročí narození Dobriho Hristova, slavného bulharského skladatele duchovní hudby, který své hudební vzdělání získal v Praze u Antonína Dvořáka, je připraven výběr jeho nejkrásnějších skladeb. Festival neopomene ani tvorbu českých současných autorů, posluchači se mohou těšit také na zvukovou instalaci, která vznikla ve spolupráci s Katedrou skladby HAMU.

Letos se festival uskuteční už pošestnácté. Za tu dobu si získal renomé i stálé návštěvníky, kteří si ho nenechají ujít. Přesto – kde berete inspiraci, na co který ročník zaměřit, aby byl stále atraktivní?

Hudba východního křesťanství, stejně jako hudba západní církve, představuje nesmírně rozsáhlý a bohatý odkaz. Vyvíjela se více než dva tisíce let na kulturně velmi pestrém území – od Konstantinopole přes dnešní Řecko až po Rusko. Je tolik neznámých mistrovských děl a tolik pozoruhodných autorů, známých i neznámých, že z tohoto odkazu můžeme čerpat takřka do nekonečna.

Co je však pro mě důležité – vždy hledat spojitosti s českým kulturním děním a hudební tradicí. Letos například zazní tvorba již zmíněného Dobriho Hristova. Tento pozoruhodný bulharský autor patří k nejvýznamnějším skladatelům pravoslavné hudby na světě. Málokdo ale ví, že tento velikán duchovní hudby studoval v Praze u Antonína Dvořáka. Proto je jeho tvorbě věnován samostatný koncert a také pořad na Českém rozhlase, který bude vysílán 5. října, tedy v době konání festivalu. V minulých letech festival odhalil překvapivé souvislosti mezi hudbou východního křesťanství a českou tvorbou, například byzantské nápěvy v opeře Řecké pašije Bohuslava Martinů (2017 a 2019), nebo úpravy pravoslavné hudby z pera českého sbormistra Miroslava Košlera.

Hlavní část koncertů probíhá v pravoslavných kostelích, festivalu požehnal pravoslavný pražský arcibiskup Michal, ale zdaleka to není akce jen pro věřící. Pro koho tedy je? 

Festival pochopitelně nezavírá dveře nikomu. Věříme, že hudba východního křesťanství může oslovit lidi bez ohledu na vzdělání, náboženské přesvědčení či národnost a tak dále. Dramaturgie je ovšem koncipovaná tak, aby oslovila především české publikum vážné hudby. Jsem přesvědčený, že hudba východního křesťanství je nedílnou součástí západní hudby a evropské kultury, takže festival rozhodně není akcí jen pro věřící. Troufám si říct, že spíše naopak.

S jakou myšlenkou, jakým úmyslem jste festival zakládal? Co má být jeho smyslem, cílem?

Je zajímavé, že často podstatu věcí nám odhalují samotné názvy a jména. Řecký výraz archaion kallos, tedy název festivalu, znamená doslova „starobylá krása“. V pojmosloví svatých otců východní křesťanské církve však archaion kallos označuje archetypální neboli původní krásu. Tu krásu, kterou člověk spatřil v ráji a kterou sám měl po stvoření, než se nechal zkazit hříchem. Spolek Philokallia, jehož název pochází z řečtiny a znamená „milovat krásu“, nazval první a dosud jediný festival pravoslavné hudby v Praze právě takto, protože každý počin v duchovní hudbě – ať už komponování, nebo interpretace – vnímáme jako hledání této původní prakrásy, tedy archaion kallos. Právě toto hledání bych označil za hlavní myšlenku a motto festivalu.

Cílem festivalu je nabídnout publiku ojedinělou příležitost poznat kulturu a hudbu východního křesťanství, která s Čechami a Moravou sdílela společnou historii – nejen v dávném středověku prostřednictvím cyrilometodějské tradice, ale i ve 20. století. Koncerty se konají i na místech, kde se psaly poslední kapitoly příběhu aktérů atentátu na Reinharda Heydricha, tedy v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. 

Festival vznikl také s úmyslem zaplnit mezeru v oblasti pravoslavné hudby, protože v České republice se jí žádný festival ani umělecký soubor soustavně nevěnuje. Hudba východního křesťanství je přitom nedílnou součástí evropské kultury, a tedy i dějin českých zemí. Z dramaturgického hlediska je naším cílem ukázat rozmanitost této hudby, od jejích byzantských počátků až k postmoderně. 

Stejně důležité je připomenout společné kořeny křesťanské hudby. V souvislosti s tímto aspektem jsme pořádali řadu koncertů založených na dialogu mezi východem a západem, například koncerty se Scholou Gregorianou Pragensis nebo Tiburtina Ensemble.

Bez čeho si žádný ročník nedokážete představit?

Bez čeho si žádný ročník nedokážu představit…. To je nebezpečná otázka, protože se může někdo urazit. (smích) Podívejte se, každá hudební tradice má své jedinečné kouzlo, které převyšuje jakékoliv muzikologické hodnocení. Některé tradice však mají větší historický význam, bohatší repertoár a delší vývoj. Takovou tradicí je například byzantská hudba. Je zaznamenaná v notovém zápisu už od 10. století a vyvíjí se nepřerušeně od počátku křesťanství až do dneška. Vždycky byla hudbou klášterů na Svaté hoře Athos a také téměř všech hesychastických (přibližně něco jako kontemplativních – pozn. red.) klášterů po celém světě. I dnes zájem o byzantskou hudbu ve světě roste, a to nejen v pravoslavných zemích, jako je Rumunsko nebo Srbsko, ale i v zemích kulturně vzdálenějších jako Korea či Japonsko. Proto si festival bez koncertu byzantské hudby nedokážu představit. 

Druhou nesmírně bohatou a vlivnou tradicí je ruská duchovní hudba, která začíná v 10. století v Kyjevě a vyvíjí se až do současnosti. Tato tradice se vyvíjí úplně jinak než byzantská tradice a můžeme říct, že hlavní rozdíl mezi nimi je, že ta ruská tradice už od 17. stol. je silně ovlivněná západem. Například přijímá polyfonii, zatímco byzantský chorál zůstává dodnes monofonní, přijímá západní intonaci, na rozdíl od byzantského chorálu, který vždy používá mikrointervaly a tak dále. Takže ano, festival bez byzantské hudby a bez duchovní hudby ruské tradice si nedokážu představit.

Bohužel, dnes jsme všichni svědky války na Ukrajině, která je skutečně nesmírně tragická a bolestná událost. Tady bych opakoval slova českého ministra kultury Martina Baxy, který velmi výstižně konstatoval, že „vedeme válku s Putinovým režimem, nikoliv s ruskou kulturou“. Jinými slovy, to, že jsme proti ruské agresi na Ukrajině, neznamená, že budeme cenzurovat Rachmaninova a Čajkovského. Osobně vnímám některé koncerty festivalu jako modlitbu za ukončení války.

Archaion Kallos je jediný festival pravoslavné duchovní hudby u nás, ale ve světě podobné festivaly určitě bývají ve větším počtu. Máte o nich přehled? A inspirujete se jimi?

Je pravda, že ve světě existuje mnoho festivalů pravoslavné hudby. Přiznávám se však, že neznám jiný festival, který by nesl stejné charakteristické rysy jako Archaion Kallos, tedy aby šlo o profesionální festival s tak širokou a objevnou dramaturgií. Nejsem si vědom, že by někde jinde existoval festival pravoslavné hudby, který má jako nedílnou součást dramaturgie zvukové instalace, elektroakustickou hudbu nebo světové premiéry současných autorů. 

Většina festivalů, které znám, jsou buď čistě neprofesionální, jako například festival v Hajnówce v Polsku, nebo se soustředí na konkrétní typ tradiční hudby, takové bývají napříklS festivaly v Řecku nebo v Rumunsku. 

Sám i skládáte hudbu. Neprozradíte na závěr, na co se můžeme z Vašeho pera těšit?

Pokud myslíte v rámci festivalu, musím říct, že své skladby do programu zařazuju jen výjimečně, a to z principu. Jsem přesvědčený, že dramaturg by neměl propagovat vlastní hudbu. Letos ale přece jen zazní několik mých drobnějších skladeb – jsou ovšem nenápadně „ukryté“ v programu.

Komponování se však věnuju i mimo festival. Právě teď píšu duchovní skladbu, která zazní na podzim v Praze po skončení festivalu. Rád také skládám instrumentální hudbu a ta letos zazní jak v Česku, tak v zahraničí. V rámci festivalu ale musím být vždy velmi opatrný, abych se vyhnul přílišné sebepropagaci.

……………

Marios Christou

Skladatel, dirigent a hudební pedagog narozený na Kypru. Je uměleckým vedoucím souboru Philokallia Ensemble, zakladatelem a uměleckým ředitelem festivalu pravoslavné hudby Archaion Kallos, psaltisem (zpěvák byzantské hudby) v chrámu Narození přesvaté Bohorodice v Malé Chuchli a externě působí jako hudební pedagog na různých školách v České republice. V současné době se věnuje hlavně interpretaci a teorii byzantské hudby. Jeho osobitý skladatelský styl (např. Ozvěny řecké liturgie – v zahradě Arvo Pärta, Esperinos, Kanonická mše, množství aranží) ovlivnil nejenom autorův řecký původ, ale i jeho zájem o tradiční byzantskou hudební kulturu a hudebně teoretická činnost v oblasti soudobé hudby (rozbory děl A. Pärta, H. M. Goreckého apod.). Mezi jeho nejvýznamnější přínosy v oblasti muzikologie patří objevení vlivů byzantské hudby v opeře Bohuslava Martinů Řecké pašije.