„Národní pařížská opera nám poslala e-mail s nabídkou. Chvilku jsme váhali, jestli si z nás někdo nedělá legraci.“

„Celý inscenační tým je velmi rozmanitý – režisérka je Němka, dirigent Slovák, sólisté jsou různých národností a zaměstnanci divadla jsou většinou Francouzi.“

„V lednu hraje Liška také v Národním divadle, což situaci mírně komplikuje, takže máme v podstatě dvě obsazení i s možnými záskoky – jedno hraje v Praze a druhé v Paříži.“

Kühnův dětský sbor získal skutečně prestižní pěveckou nabídku. Do obnovené premiéry inscenace opery Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky jej angažovala Pařížská národní opera. V operním domě Bastille děti odehrají v druhé polovině ledna šest představení. O tom, jak spolupráce probíhá, mluví v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz výkonná ředitelka sboru Michaela A. Dobrovolná.

K rozhovoru jsem vás zastihla po jedné z odpoledních zkoušek v Paříži. Kolik času strávíte s dětmi ve Francii?

Přijeli jsme do Paříže už 1. ledna a budeme tu v kuse až do 2. února. V pátek jsme zakončili první, velmi intenzivní kolo zkoušek. V pondělí se uskutečnila první velká generálka a ve středu 15. ledna už nás čeká premiéra. Poté odehrajeme ještě dalších pět představení. 

Kdo vás oslovil ke spolupráci na této inscenaci? 

Byla to přímo Pařížská národní opera, která nám sama poslala e-mail s nabídkou. Chvilku jsme váhali, jestli si z nás někdo nedělá legraci. Takže jsme si nejprve vyhledali produkční, která nám ten e-mail posílala, a když jsme zjistili, že v pařížské opeře opravdu pracuje, říkali jsme si, že to je dobré znamení. Zkusili jsme ještě pro jistotu položit pár „kontrolních“ otázek na sólové role a podobně, a když reagovala erudovaně a pozitivně, začali jsme tomu opatrně věřit. 

Jak k tomu došlo? Doporučil vás někdo z tvůrčího týmu?

Doteď si nejsme úplně jistí, jak na nás přišli. Zřejmě měli potíž se sborem, čas ubíhal a možná se zdálo nejjednodušší oslovit pro českou operu český sbor, zejména kvůli textu a jazykové bariéře. Což ale pochopitelně není cesta produkčně nejjednodušší; bylo to celé poměrně komplikované. 

Vloni na jaře jsme se na jevišti potkali s Elenou Tsallagovou, která v Paříži zpívá titulní roli, při koncertním provedení Bystroušky s Českou filharmonií. (Reflexe ZDE.) Tak možná odtud vítr fouká…

Kolik dětí v opeře účinkuje?

Máme s sebou jednadvacet dětí a nejmladší je devět let – to je vlastně zároveň sólová role Malé lišky. Nejstarším je osmnáct, těch je pouze několik. 

Jaké to pro ně bylo začít zkoušet operu v cizím městě a instrukce dostávat v cizím jazyce?

Režisérka představení Dagmar Pischell za námi naštěstí přijela už v prosinci do Prahy a strávila s dětmi jeden celý den zkoušek. Takže bylo fajn, že když jsme do Paříže dorazili, už jsme dva lidi znali. 

Máme s sebou samozřejmě sbormistra, Petra Louženského, který umí několik jazyků, také jsem tu já a další kolega, takže jsme byli připraveni případně překládat instrukce. Zároveň tu mají jazykovou poradkyni, která je ale samozřejmě primárně určená pro sólisty, aby jim pomohla s češtinou. Ale vlastně jsme zjistili, že tohle vůbec není potřeba. Děti velmi dobře rozumí a fungují i bez překladu. Jsou zvyklé z Národního divadla v Praze, i tam se často setkají s režisérem, který je cizinec a mluví anglicky, takže jsou poměrně zvyklé a musím říct, že reagují výborně.

Co vás při zkoušení zatím nejvíc překvapilo? V čem je největší rozdíl?

Jsme z Opery Národního divadla zvyklí na výrazně menší tvůrčí tým, tady je těch lidí opravdu o dost víc. Musím říct, že jsou všichni úžasně milí a hrozně hezky se chovají k dětem, což je skvělé. Navíc je celý inscenační tým velmi rozmanitý – režisérka je Němka, dirigent Slovák, sólisté jsou různých národností a zaměstnanci divadla jsou většinou Francouzi, takže je slyšet poměrně pestrá směs jazyků a v tomhle směru je to docela zábavné.

Je to vaše první účinkování v zahraniční operní produkci, která vás přímo angažovala?

Sbor samozřejmě v zahraničí mnohokrát vystupoval, ale šlo většinou o koncerty nebo představení, která nastudoval v Národním divadle. Sbor byl s operou v Japonsku a mnohokrát v Itálii (Spoletto, Bologna, Reggio Emilia, La Scala, několikrát v Bregenzu). Myslím ale, že spolupráce, kdy nás oslovil přímo zahraniční operní dům, je skutečně výjimečná a v historii sboru moc takových nenajdeme. 

Neměly děti problém s uvolněním ze školy? Přece jen, budou pryč celý měsíc, navíc těsně před pololetním vysvědčením. 

Z toho jsme měli trochu obavy, že je rodiče nebo škola nepustí. Ale příjemně nás překvapilo, že rodiče byli skvělí, hrozně hezky k tomu přistoupili i ředitelé škol a třídní učitelé, kteří dali dětem možnost na měsíc vycestovat a vyřešili s nimi klasifikaci individuálně tak, aby tady mohly být s námi. Většina pedagogů nám vyšla vstříc, čehož si velmi vážíme. Děti tu samozřejmě s sebou mají také učení, takže když mají třeba volné dopoledne, věnují se mu. Snažili jsme se jim na to udělat prostor, aby to potom neměly tak těžké s doháněním učiva.

Na druhou stranu to zní dost náročně – dopoledne učení a do večera zkoušky v opeře. Budete mít také nějaký čas třeba na prohlídku města a nějaké volnočasové aktivity?

Musím přiznat, že zatím jsme ho příliš neměli. Těch čtrnáct dní zkoušek bylo opravdu poměrně intenzivních a děti mají v opeře nejen dost zpívání, ale také hodně režijní akce. Samozřejmě ale chtějí vidět Paříž, takže jediný volný den, který jsme zatím měli, jsme strávili v Louvru. V následujících dnech a mezi jednotlivými představeními ale bude času více na poznávání i na odpočinek. Na to se samozřejmě moc těšíme a dětem slibujeme, že během té doby poznáme Paříž lépe.

Měli jste na Bystroušku nějaký interní konkurz? A máte i alternace sólových rolí?

Nejprve jsme dělali užší výběr asi šedesáti dětí a z těch se potom vybíralo těch jednadvacet. Obsazení je pouze jedno a nemáme s sebou vůbec žádné náhradníky, nicméně jsme raději připraveni i na variantu, že někdo onemocní nebo bude v nějaké indispozici, takže všechny sólové role pro jistotu nastudovaly dvě děti. Plán je zůstat při jednom obsazení, ale kdyby se cokoli stalo, jsme na to připravení. 

V lednu se nicméně zároveň hraje Liška také v Národním divadle, což situaci mírně komplikuje, takže máme v podstatě dvě obsazení i s možnými záskoky – jedno hraje v Praze a druhé v Paříži, takže si navzájem držíme palce na dálku.

Opera Bastille je sál pro téměř tři tisíce diváků a většina pěvců, kteří v ní někdy vystupovali, je překvapena především velikostí jejího jeviště. Jak prostor působí na vás?

Nás na to samozřejmě předem všichni upozorňovali a připravovali, říkala nám to i režisérka, než jsme přijeli do Paříže, že ten prostor je obrovský. Nicméně i když je na to člověk připravený, tak když tam přijde poprvé, stejně mu spadne brada. Což se stalo i nám, když jsme si asi po dvou dnech zkoušení v jiných prostorách šli prohlédnout jeviště osobně. Ale děti jsou neuvěřitelné v tom, že se adaptují prakticky téměř na všechno. 

Měli jsme ale tím pádem pochopitelně obavu z akustiky, co se týče sólových rolí. Ačkoliv v některých inscenacích se dětské role přizvučují, aby byly dobře slyšet, v Bastille nám bylo řečeno, že se nic zvučit nebude. Nicméně akustika toho sálu je opravdu jedinečná a je překvapivě velmi přátelská, takže myslím, že bude všechno v pořádku, že se zvuk dobře ponese.

Jaké pojetí tvůrci zvolili? Je spíše tradiční, nebo vychází vstříc spíše modernímu minimalismu?

Režie se hodně věnuje těm jednotlivým zvířátkům, která jsou velmi poeticky vykreslená, a je to v podstatě tradiční pohádková inscenace. Musím ocenit hlavně kostýmy Elizabeth Neumuller, jsou opravdu nádherné a děti si je užívají. V průběhu představení vystřídají i několik převleků. Také mají krásné paruky a dokonalý make-up, tomu se tvůrci hodně věnovali a děti jsou z toho nadšené. 

Nicméně na velikost toho jeviště, kam by se toho vešlo opravdu hodně, je scénografie vlastně poměrně vkusně minimalistická, což se nám velmi líbí, vnímám určitou zdravou rovnováhu. 

Přijedou na představení někteří rodiče? 

Dalo by se říct, že většina z nich si udělá výlet a přijedou se podívat na jedno z těch představení, také tu někteří s dětmi stráví nějaký čas. U těch starších, osmnáctiletých je to samozřejmě jiné, ale máme tu spoustu mladších a je to pro ně nová zkušenost být měsíc v zahraničí bez rodičů. Jsou samozřejmě v kontaktu, vedou různé videohovory přes WhatsApp, ale je to úplně jiné, než když jsou doma, a mají úplně jiný režim, tady musí být samostatnější. Myslím si, že to pro ně bude velká škola. Děláme si s kolegy legraci, že rodičům vrátíme trošku jiné děti, doufám, že v dobrém slova smyslu. 

Jaké další projekty má Kühnův dětský sbor před sebou?

Čeká nás Honeggerova Jana z Arcu s Českou filharmonií a Lukášem Vasilkem, na to se moc těšíme. V červnu bychom měli s Českou filharmonií a panem šéfdirigentem Semjonem Byčkovem zpívat Osmou symfonii Gustava Mahlera, která se bude i nahrávat, na to se budeme také intenzivně připravovat. Sezónu zakončíme dalším Honeggerem a bude to Král David na festivalu Smetanova Litomyšl, opět s Lukášem Vasilkem a tentokrát s Prague Philharmonia a Pražským filharmonickým sborem. Takže to máme poměrně pestré. Nebude chybět závěrečný koncert v Rudolfinu a další tradiční každoroční koncerty. A pokračuje samozřejmě také spolupráce s Národním divadlem.

Připomenete ještě na závěr, v jakých inscenacích tam děti účinkují? 

Příhody lišky Bystroušky už jsem zmínila, také se podílíme na opeře Jeníček a Mařenka, dlouhodobě účinkují děti v Kouzelné flétně, kde zpívají tři Génie, ale jsou tam i nezpívané dětské role. Dále v Carmen, v Otellovi a teď nově v Médee, kde jde rovněž o nezpívané herecké role, ale my jsme za ně velmi rádi. Je dobré, když si děti nejprve vyzkouší jeviště herecky, okoukají veškerý ten chod v divadle. Když potom „naskočí“ do zpívaných rolí, tak už to vlastně znají a je to pro ně mnohem jednodušší. To se ukazuje i teď v Paříži, protože máme s sebou hlavně děti, které jsou zvyklé hrát v Národním divadle, což je hrozně znát. Znají divadelní procesy a je to velká pomoc, jsou to vlastně už staří divadelní „harcovníci“. (smích)

Foto: z archivu sboru, Petr Kadlec, archiv KlasikyPlus.cz