Milan Al-Ashhab uzavřel sezonu pardubické Komorní filharmonie
„Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 35 Petra Iljiče Čajkovského zná snad každý, kdo má pozitivní vztah ke klasické hudbě.“
„Sólista večera ho přednesl v takové kvalitě, na kterou se bude ještě dlouho vzpomínat – krásný tón nesoucí se nad orchestrem, bravurní technika, krystalicky čisté flažolety.“
„Po pauze následovala Symfonie č. 3 a moll, op. 56 ‚Skotská‘ Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, která, ač tento autor zkomponoval pět symfonií, vznikla jako poslední.“
Komorní filharmonie Pardubice tento týden nabídla poslední sérii dvou totožných abonentních koncertů svému publiku. Program tvořila významná díla ruského i německého romantismu, která patří k repertoárovým kusům mnoha orchestrů po celém světě. Provedení řídil i nastudoval šéfdirigent tělesa Stanislav Vavřínek, přičemž dramaturgie se rozhodla přizvat fenomenálního česko-palestinského houslistu Milana Al-Ashhaba. Dle slov manažerky orchestru jim jejich společné vystoupení vyšlo až po několikáté, a to z důvodu onemocnění COVID-19 a opatření zabraňujících jeho šíření. Pondělní produkce se těšila celkem hojné účasti publika a po první půli následovalo zasloužené standing ovation.
Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 35 Petra Iljiče Čajkovského zná snad každý, kdo má pozitivní vztah ke klasické hudbě. Z hlediska houslového repertoáru patří k těm nejznámějším, společně ještě s podobnými díly Johanessa Brahmse, Jeana Sibelia, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho či předchůdce všech zmíněných, Ludwiga van Beethovena. Jedná se o rozsáhlé, třívěté dílo mající až symfonický rozměr. Právě tato skladba zaplnila celou první půlku večera s podtitulem Symfonické finále, což bylo zcela výstižné. Občas zazní i ve zdejší Sukově síni – například roku 2009 ho přednesl houslista Pavel Šporcl za doprovodu Janáčkovy filharmonie Ostrava na dnes už zaniklém festivalu Le Quattro Stagioni. Hrají ho i absolventi zdejší konzervatoře. Sólista večera, Milan Al-Ashhab, ho přednesl v takové kvalitě, na kterou se bude ještě dlouho vzpomínat – krásný tón nesoucí se nad orchestrem, bravurní technika, krystalicky čisté flažolety, jadrné nižší polohy nástroje, nadhled nad hraným dílem, nápaditá i rafinovaná agogika, virtuóznost i zřetelnost těch nejbrilantnějších pasáží – ve výčtu superlativ by se dalo ještě pokračovat. Dobře připravený orchestr spolu s dirigentem sólistu skvěle doprovázeli, jejich dynamická škála začínala na jemném pianissimu a v nejsilnějších místech zasahovala až do takřka symfonického fortissima. Pěkná byla i plynule vystavěná agogika v krajních větách. Po zasloužených ovacích přednesl Al-Ashhab ještě jeden barokní přídavek, který bohužel blíže slovně nespecifikoval. Zdánlivě připomínal slavnou Ciacconu d moll Johanna Sebastiana Bacha, jednalo se ale o jiné dílo.
Po pauze následovala Symfonie č. 3 a moll, op. 56 „Skotská“ Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, která, ač tento autor zkomponoval pět symfonií, vznikla jako poslední. Dokončena byla roku 1842, tedy devět let po slavnější „Italské“. Jedná se tedy o vrcholné čtyřvěté symfonické dílo Mendelssohnovo. Název kompozice dostala dle citací skotské melodiky, například klarinetové sólo na začátku druhé věty, a také dle místa, které skladatel navštívil a které jej ke kompozici inspirovalo. Podobně jako v případě už zmíněné symfonie „Italské“. Pořadí vět je atypické: první, rychlá je orámována pomalými díly, druhou autor vytvořil rovněž hybnou, třetí je volná a čtvrtá temperamentní se závěrečnou quasi-chorální codou. Z hlediska nastudování není snadná první věta, a to z důvodu vypracování plynulých přechodů mezi pomalými a rychlými úseky i gradačních accelerand – ty se dařily Stanislavu Vavřínkovi dobře, v podstatě naprosto přirozeně. Ve volné větě zaujaly drobné dynamické nuance. Nicméně dynamicky silnější pasáže mohly být předvedeny ještě dravěji, zejména ty ve druhé a čtvrté větě. Provedení působilo spolehlivě, jistě, sehraně, precizně, čistě, avšak méně temperamentně. I přesto se ale jednalo o zdařilé provedení nijak nevybočující z velmi dobrého standardu východočeského komorního tělesa, které nabízí i třikrát za sebou abonentní koncert s totožným programem. A to ve středně velkém krajském městě!
*******

Foto: František Renza
Příspěvky od Petr Vacek (I.)
- Lukáš Hurtík: Cílem je, aby se Slovácký varhanní festival stal stálicí kulturního života regionu
- Pavel Černý: Vybírat repertoár dle typu varhan je hodně důležité
- Španělské varhany Liudmily Matsyury
- Baptiste-Florian Marle-Ouvrard: I na improvizaci je nutné poctivě pracovat
- Rybův rok 2025
Více z této rubriky
- Nové chórové varhany na Strahově přivítal inaugurační koncert
- Hoffmann v očistci aneb Opera mezi peklem, neonem a vánočním kýčem
- „Hudba dnes“ spojila studentky konzervatoře s vynikajícími Kateřinou Englichovou a Vilémem Veverkou
- Premiéry Filharmonie Bohuslava Martinů ve znamení cikánského folklóru
- Dirigentská magie a sólová virtuozita. Mendelssohn a Dvořák v rukou mladých talentů
- Hudba za časů války
- Fantaskní Alenka v říši divů Na Vídeňce
- Událost sezóny. Dallapiccolova opera Vězeň a Ólafssonův „Císařský“
- Barokní i soudobá hudba se dvěma sólisty čili Varhanní slavnost v Pardubicích
- Aristokratická elegance. Igor Ardašev vystoupil v rámci Dnů Bohuslava Martinů