Ve finále mezinárodní hudební soutěže Pražského jara, které se dnes koná v Rudolfinu, se utkají čtyři mladí flétnisté a flétnistky. Čekala postup do třetího kola Anna Talácková? U koho a kde studuje? Přinášíme dnes její aktuální profil, stejně jako dalších tří finalistů, kteří pocházejí z Číny, Korejské republiky a Německa.

71. Mezinárodní hudební soutěž Pražské jaro v oboru flétna uzavře dnes večer na druhém finálovém koncertě ve Dvořákově síni Rudolfina nadaná česká účastnice Anna Talácková. Narodila se v roce 1993 ve východočeské Chrudimi. Pochází z hudební rodiny, ve které měla hudba vždy své místo. S muzikou začala v dětství, kdy navštěvovala ZUŠ Vítězslava Nováka ve Skutči. Tam zprvu objevovala hudbu klavíru a zobcové flétny, ze které později přešla na flétnu příčnou. Po absolvování Gymnázia Jana Nerudy nastoupila na Pražskou konzervatoř a na Ostravskou univerzitu, na které je dosud studentkou profesora Jana Ostrého. 

Prošla si mnohými soutěžemi, jako je například Flautiada v Bratislavě, Mezinárodní dechová soutěž ve Vratislavi a Mezinárodní hudební soutěž v Markneukirchen. Z průběhu pražské soutěže má podle svých slov velkou radost. Postup do finále nečekala, o to větší radost, ale i nervozitu jí toto rozhodnutí poroty přineslo. Na dnešní vystoupení v Rudolfinu se dost těšila, přestože tuto „cílovou rovinku“ považuje za nejtěžší část celé soutěže. Je velmi spokojená s průběhem druhého kola, kde se jí hrálo mimořádně dobře. 

Z repertoáru soutěže si oblíbila především Novákovu Sonátu Super „Hoson Zes…“ pro flétnu a klavír v druhém kole, ve které mohla vyjádřit, jak říká, i kus sama sebe. Je velmi ráda, že tato skladba byla do soutěže zařazena. Naopak se bála Telemanna v prvním kole, to je pro ni častá soutěžní skladba a jistě strašák pro mnohé soutěžící. Velkou výzvou pro ni byla také skladba od Jaroslava Pelikána. Z poroty zná podle jména každého, osobně profesora Jana Ostrého, u kterého studuje, dále Philippa Bernolda, u kterého absolvovala mistrovské kurzy a kterého si i po pedagogické stránce velmi váží, potom  Bartholda Kuijkena z masterclass, před kterým má velký respekt – především, co se týče repertoáru baroka – a samozřejmě Andráse Adorjána a profesora Jiřího Válka. 

Mistrovské kurzy absolvuje pravidelně, velmi často i přímo v Ostravě pod záštitou Jana Ostrého. Také navštěvuje letní umělecké akademie v Rakousku a Německu, kde minulý rok našla inspiraci k druhému magisterskému studiu, které by chtěla po dokončení toho prvního v Ostravě příští rok zahájit v německém Saarbrücken u profesorky Gaby Pas-Van Riet. 

Na soutěž se připravovala od přelomu ledna a února. Hraje na stříbrnou flétnu Muramatsu, za kterou je podle svých slov velmi ráda. Dobrá flétna, která přesně pasuje k hráči, je pro ni velmi důležitou podmínkou dobré hry. Na hudebních soutěžích si obecně užívá možnosti navazování nových kontaktů a příležitostí vyslechnout si interpretace skladeb od ostatních soutěžících, čehož ale bohužel se svým vysokým soutěžním číslem 38 tentokrát nemohla tolik využít. 

Podporu cítí od mnoha lidí a je z ní nadšená. Především ji podle vlastních slov podporuje rodina a přátelé, kteří ji také přijeli fandit na každé kolo soutěže a jistě i na finále. Velkou podporu cítí také od Ostravské univerzity, konkrétně (mimo jiné) od profesora Ostrého a korepetitorek, paní Foltýnové a Silvie Ježkové, kterým by chtěla tímto moc poděkovat. Ve své profesní budoucnosti je otevřená čemukoli, v Česku i zahraničí. Proto by chtěla také znovu na studium do ciziny – přestože/protože absolvovala již dva studijní pobyty v rámci programu Erasmus+, v Bruselu a Lublani. Moc ráda by hrála někde v orchestru a také by moc ráda učila, nejlépe na nějaké konzervatoři, protože, jak sama říká, učit někoho znamená učit i sám sebe.

Foto: Pražské jaro