„Mediální pozornost by prospěla nejen škole, ale i studentům, kterým by pomohla v budoucím uplatnění po studiích.“

„To, co se dělalo před několika lety, nemusí být pro mladé studenty atraktivní dnes. Proto by vedle zkušených „hráčů“ neměli chybět ani mladí a perspektivní lektoři.“

„Chybí častější konfrontace se zahraničním uměleckým světem.“

Dnešní závěrečný díl rozhovorů s kandidáty do Akademického senátu Hudební a taneční fakulty AMU se zabývá tématem Vnější prezentace školy. Platí premisa, že klasická hudba, tanec či nonverbální divadlo jsou natolik hodnotnými a v dobrém slova smyslu elitními disciplínami, že škola s takovým jménem a tradicí, jako je HAMU, žádnou cílenou mediální propagaci nepotřebuje? Nebo je dnešní doba internetu a sociálních sítí natolik závislá na publicitě, že jakákoli instituce, uměleckou školu nevyjímaje, se svému obrazu v médiích musí cíleně věnovat? Odpovědi na tyto otázky budeme tentokrát hledat se studenty, kteří mají již z generačních důvodů k této problematice blízko – mé pozvání k rozhovoru laskavě přijala studentka Katedry hudební produkce BcA. Eliška Zamouřilová, student doktorského studia na Katedře strunných nástrojů MgA. Jakub Junek a student Katedry zpěvu a operní režie BcA. Jakub Dolejš.

1. Potřebuje vůbec vysoká škola specificky uměleckého zaměření výraznou mediální propagaci, či chcete-li PR?

Eliška Zamouřilová

Určitě ano. Propagace univerzity přispěje k jejímu přiblížení mladým lidem a nabídne tak další možnost při rozhodování, kam se ve své studentské kariéře ubírat. Naše univerzita nabízí mnoho talentovaných pedagogů, kteří jsou experty v oboru a mohou pomoci s propagováním školy pomocí rozhovorů do médií. Další skvělou možností k propagaci univerzity je zveřejňování prací, to znamená koncertů, nahrávek a podobně, našich nadaných studentů či profesorů, kteří by tak mohli zvýšit zájem o studium u potenciálních zájemců.

Jakub Junek

Rozhodně ano. Troufám si tvrdit, že dokonce čím dál více v dnešní době, kdy je na spotřebitele – posluchače, diváka a například i děti – cíleně médii kladen tlak typu „popcornové“ kultury. Ta povětšinou nemůže nabídnout tak kvalitní a hlubokou pastvu pro duši a lidské nitro, jako právě odvětví klasické, umělecké kultury. Mimo jiné důvody, jako je například udržování živého PR pro rozšíření možností uplatnění pedagogického a studentského osazenstva instituce, seznamování veřejnosti s faktem důležitosti přetrvávající živé kultury, tím pádem i jistým způsobem připomínat, že veškerá dnešní hudba vychází z hudby klasické a podobně.

Jakub Dolejš

Hned na začátku této otázky bych dodal, že problematiku propagace naší školy či jednotlivých fakult nemám podrobně zmapovanou. Osobně se však domnívám, že vysoké školy typu AMU nepotřebují klasickou mediální propagaci, která je dle mého velmi drahá a ne vždy přinese požadované výsledky. Samotnou propagaci školy bych tedy cílil pomocí již existujících platforem (například KlasikaPlus, Opera+, Hudební rozhledy atd.), kde osobně vidím možnost vyššího zásahu cílové skupiny. Jako další zajímavou variantu propagace školy bych viděl například využití prostoru na streamovací platformě Dramox.cz, která vznikla teprve nedávno a nabízí za určitý měsíční poplatek zhlédnout divadelní představení různých divadel napříč Českou republikou. Domnívám se, že by tato forma spolupráce mohla splnit nejen požadovaný cíl ,,propagace samotné školy“, ale zároveň by mohla vygenerovat určitý finanční příjem do celkového rozpočtu AMU, kde jsou finance potřeba. 

2. Co by taková cílená propagace mohla škole přinést (celková image, podpora umělecky činným studentům, možnost usilovat o soukromé sponzory školy a podobně)?

Eliška Zamouřilová

Když je škola dobře mediálně ukotvená, může přilákat více studentů a zvýšit zájem o umělecké zaměření. Lépe se bude škole spolupracovat se sponzory, nadacemi a mecenáši, když uvidí činnost a aktivitu školy. Stejně tak bude mít lepší postavení i v zahraničí, u zahraničních partnerských škol. Mediální pozornost by prospěla nejen škole, ale i studentům, kterým by pomohla v budoucím uplatnění po studiích.

Jakub Junek

Vše důležité je v podstatě vyjmenováno v závorce otázky. Jedná se o mediální image a image ve světě daného oboru kultury (v případě HAMU ve „světě“ hudby), tím pádem se z médií o práci, náplni a poslání života umělce či umělců mohou dozvědět kulturně založení, vlivní a solventní lidé – mecenáši umění, kteří z vlastního přesvědčení často takovou činnost (instituci) podporují. Konkrétně v případě HAMU by pak jistý mediální obraz dále znamenal možnost prezentovat školu jako svého druhu nejprestižnější v republice, takovou, která už řadu desetiletí „zásobuje“ nejen naši kulturní scénu těmi nejschopnějšími umělci.

Jakub Dolejš

Školy typu AMU by se měly spíše zaměřit na konkrétní cílené platformy, nežli na klasickou mediální propagaci. Domnívám se, že image samotné AMU je veskrze pozitivní, nicméně ve srovnání s ostatními vysokými školami podobného zaměření (například JAMU či Fakulta umění Ostravské univerzity) svůj náskok ztrácí, ať už se to týká například prostorů pro realizaci jednotlivých představení, či spolupráce se zahraničím. Ohledně samotných sponzorů a jejich darů vidím jako největší problém samotnou iniciativu některých kateder. Vezmu-li například naši Katedru zpěvu a operní režie, tak se domnívám, že pro letošní školní rok neměla dle mého připravený celkový rozpočet daného představení a začala se jím zabývat teprve až po začátku zimního semestru. Domnívám se, že díky tomu jsme nemohli žádat minimálně o dva granty (například grant Hlavního města Prahy či Ministerstva kultury) a máme tak pro letošní rok velmi omezený rozpočet i přes to, že grantové oddělení HAMU by v tomto ohledu bylo velmi nápomocné. Ohledně získání většího množství soukromých sponzorů bych viděl především širší využití možností Katedry hudební produkce, kde se domnívám, že její celkový potenciál není zatím využit na sto procent (například oslovování soukromých firem a získání darů v rámci daňových odpočtů atd.).

3. Jak si v současnosti podle vás vede HAMU, pokud jde o PR, a v čem by se dal najít prostor k případnému zlepšení?

Eliška Zamouřilová

Fakulta si podle mého nevede úplně nejhůře, ale vždy se dají věci vylepšovat. Na sociálních sítích sleduji jak AMU, tak HAMU a mám trochu pocit, že je občas sledování naší hudební fakulty zbytečné – vše se dozvím z první ruky na stránkách AMU, i to, co se třeba stalo na HAMU. Sociální sítě jsou jedna z nejdůležitějších součástí mladé generace, proto hraje tato propagace významnou roli. Obsah sociálních sítí a webových stránek by mohl být naplněn nejen pracemi studentů, ale i rozhovory s těmi, kteří vyjeli na Erasmus podpořit tak multikulturní společnost. S novým logem a vizuálem, který se změnil celkem nedávno, se i celková komunikace s veřejností určitě zlepšila, zmodernizovala.

Jakub Junek

Asi to bude troufalé, ale mě při této otázce napadne jen tato navazující otázka:  Má aktuálně HAMU nějaké PR? Samozřejmě, v dnešní době je velmi složité vybojovat byť sebemenší mediální prostor pro zviditelnění čehokoli, co se týká klasického umění, to je pochopitelné. Ovšem, měla-li by HAMU do budoucna mít takový cíl, pak bych si osobně (nemám však na tomto poli valné zkušenosti) představil jít touto cestou: zaměstnat na plný úvazek člověka (či dva) znalého mediální prostředí, jehož kontinuální prací by byla snaha o získání prostoru (nejen v médiích) pro cílenou propagaci činnosti školy a akademické obce.

Jakub Dolejš

Každá fakulta AMU si jistě vytváří svoje osobní PR. Konkrétně u naší fakulty HAMU mi například schází především jistá forma komunikace přímo se studenty (a to buď formou komunikační platformy či newsletterů), kteří se dle mého z velké části podílí na propagaci samotné fakulty či školy.

4. Co podle Vás nesmí chybět na vysoké umělecké škole 21. století?

Eliška Zamouřilová

Umělecká škola v prvé řadě stojí na základech výborných a zkušených pedagogů. Ale ne konzervativních. Doba se mění, studenti taktéž. To, co se dělalo před několika lety, nemusí být pro mladé studenty atraktivní dnes. Proto by vedle zkušených „hráčů“ neměli chybět ani mladí a perspektivní lektoři. Prostory, ve kterých mohou studenti zkoušet, jsou taktéž nezbytné a mnohdy na uměleckých školách chybějí, či je jich zkrátka málo. Koncertní síně, ateliéry, divadla by měla být samozřejmostí. Další nedílnou součástí jsou moderní technologie a vybavení. V neposlední řadě je klíčová možnost praxe při škole, která u některých oborů chybí, a také spolupráce mezi fakultami.

Jakub Junek

Jako jedno z prvních témat se mi nabízí „příprava studenta na praktický život umělce“ a s ním spojená návazná témata, jako zesílení praktické náplně studia, předměty praktické jazykové výbavy, umožnit studentům časté veřejné vystupování, posílení schopnosti vlastní prezentace či self-managementu a podobně. Dále by na umělecké vysoké škole ve 21. století neměla chybět svobodná, otevřená, přátelská a tvůrčí atmosféra, která ovšem, musím podotknout, na HAMU nyní skutečně je. Oproti tomu mi na naší instituci chybí častější konfrontace se zahraničním uměleckým světem – semináře a masterclassy s hostujícími osobnostmi jsou dle mého názoru již dlouhou dobu velkým nedostatkem. Chápu, že největší problém vždy bude finanční stránka věci, ovšem v tomto ohledu by škola mohla a měla nacházet řešení (vizte otázku č. 2 a případné podporovatele instituce). V neposlední řadě si myslím, že právě jako představitelé kultury bychom se též měli zasazovat o pokračování a tvrzení zdánlivě samozřejmých hodnot a základních lidských práv, která dnes opět začínají být nenápadně ohrožována – svoboda vyjadřování, svoboda pohybu, svoboda a právo na rozhodování o vlastním zdraví a podobně. Dále by dle mého názoru – a možná znovu trochu v rozporu s dobou – měla naše instituce v budoucnu rozhodně zachovávat zdravý poměr mezi nastupující technizací a konzervativismem/humanismem.

Jakub Dolejš

Každá vysoká škola má odlišné potřeby (ČVUT bude mít jistě jinou strategii než AMU). Tuto otázku bych si tedy dovolil mírně pozměnit: ,,Co by dle mého mínění měla nabízet AMU v 21. století?“ – Zde bych především kladl důraz na výpočetní technologie a jejich využití v hudebním prostředí (například live streamování atd.). Dále bych pak využil například získané zkušenosti s on-line výukou u některých teoretických předmětů, kde se dle mého zvýšila procentní návštěvnost díky možnosti účasti na hodině tzv. ,,odkudkoliv“ (což by mohlo postupně vést například ke snížení počtu teoretických tříd a využití těchto nově vzniklých prostor pro předměty, kde je prezenční výuka nezbytná). Mezi další body k řešení pak osobně vidím možnost akceptace plateb kartou a možnost dalších forem placení (např. Apple pay atd.) a to nejen v zázemí jednotlivých fakult (restaurace či bistra), ale i v administrativních částech školy. Pokud bychom se měli ještě posunout dále, tak bych zde viděl prostor pro digitalizaci jednotlivých knihoven AMU (nejprve u notových materiálů a následně pak u odborných publikací či studentských prací). Závěrem bych pak podotknul, že samotná škola a jednotlivé fakulty mají v 21. století jistě mnoho dalších výzev. Domnívám se, že jedinou možnou cestou, jak se posunout dále, je široká a konstruktivní diskuze s akademickou obcí AMU napříč jednotlivými akademickými senáty.

Foto: Archiv autora, HAMU