„Na Pražské konzervatoři je Čardášová princezna čtvrtou inscenací hranou v koncertním sále za doprovodu malého orchestru a studenta dirigování.“

„Mnozí vůbec poprvé zpívají pod dirigentovou taktovkou.“

„Učitelé i studenti věnují přípravě mnoho volného času, mívají velmi pěkný ohlas.“

Osmou inscenací klasické operety na Pražské konzervatoři po obnově vyučování operetního zpěvu a herectví je Čardášová princezna Emmericha Kálmána. V režii pedagoga Zbyňka Brabce, pod taktovkou studenta Ondřeje Kunovského a se studenty v hlavních rolích i v orchestru má dnes večer nový projekt v sále školy po pátečním prvním uvedení druhou premiéru.

Na Pražské konzervatoři je Čardášová princezna, upravená vzhledem k možnostem studentů a školy, čtvrtou inscenací hranou v koncertním sále za doprovodu malého orchestru a studenta dirigování. Mnozí zpěváci tak vůbec poprvé zpívají pod dirigentovou taktovkou. Škola to považuje za vítanou a prospěšnou komplexní praxi. Každá inscenace napočítá zhruba deset představení. Studenti tak mají možnost zjistit, že každé je jiné: přichází různé publikum, je jiná nálada, případně nastávají odlišné problémy než minule.

Studenti musí nastudovat operetní party, které jsou často dost těžké, a musí hrát divadlo, mluvit a tancovat. Větší počet repríz dává příležitost k nastudování některých rolí ve více alternacích. Učitelé i studenti věnují přípravě těchto projektů tradičně i mnoho volného času. Mívají pěkný ohlas, který považují za velkou odměnu. Bylo tomu tak i letošní poslední březnový pátek při první premiéře studentského projektu, za jehož hudebním nastudováním stojí jako pedagog Václav Loskot.

Čardášová princezna měla premiéru v listopadu 1915 ve Vídni, zaznamenala obrovský úspěch a Emmericha Kálmána zařadila mezi elitu tehdejších operetních autorů. Její úspěchy jsou srovnatelné snad pouze s Lehárovou Veselou vdovou. Následovaly stovky představení.

„Operetní publikum se chce mezi slzami smát,“ nechal se kdysi slyšet libretista Lehárovy Veselé vdovy Victor Leon. Čardášová princezna tak působí – je loučením s celou epochou; dění na frontě dávalo tušit, že bezstarostný nevázaný předválečný způsob života už nebude možné opakovat.

Texty hudebních čísel Čardášové princezny jsou velice kvalitní, říká Zbyněk Brabec, který na Pražské konzervatoři na pěveckém oddělení vyučuje zpěv, dějiny opery a operetní specializaci a vede interpretační seminář. V libretu se snoubí obraz bezstarostného nočního života ve varieté s melancholickou láskou. Melancholie prochází ostatně celou operetou a dává jí jedinečnou a neopakovatelnou náladu.

Libretisté na ní začali se skladatelem Kálmánem pracovat v roce 1914 v Mariánských Lázních. Originální název díla zní Die Csárdásfürstin, Čardášová kněžna, ale v českém prostředí se ujalo jméno Čardášová princezna. Podle Zbyňka Brabce má toto dílo jeden z nejlépe napsaných třetích aktů v operetách. Je v něm navíc bezprecedentně využit telefon, který se stával čím dál víc součástí života tehdejší společnosti.

Zbyněk Brabec byl jako tenorista dlouhé roky spjat s operou a operetou v Plzni. Po uzavření pěvecké kariéry se stal operním dramaturgem, pedagogem a také operním a operetním režisérem. Na Pražské konzervatoři vede studenty k propojení zpěvu s jevištní akcí. Nastudoval s nimi pro koncertní sál, to znamená s orchestrem, už operety Veselá vdova, Orfeus v podsvětí a Vinobraní. Podílí se i na přípravě školních operních představení.

Foto: Pražská konzervatoř