Do třetího kola mezinárodní hudební soutěže Pražského jara, které se dnes koná v Rudolfinu, postoupili čtyři mladí hobojisté. Jak se na vystoupení chystal Martin Daněk? Cvičil v neděli, kdy byl volný den na přípravu? Čekal vůbec, že se do finále dostane? Přinášíme dnes jeho aktuální profil, stejně jako dalších tří finalistů, kteří pocházejí z Francie, z Korejské republiky a z Japonska.  

Český finalista 71. ročníku mezinárodní soutěže Pražské jaro Martin Daněk pochází z hudební rodiny. Jeho otec je muzikolog Petr Daněk. Již od raného dětství se věnoval hře na housle a až od svých dvanácti let pak hře na hoboj, který studoval na hudební větvi Gymnázia Jana Nerudy (dnes Gymnázium a hudební škola hlavního města Prahy). Sám Daněk říká, že existuje na světě mnoho slavných hobojistů, kteří začali hrát na svůj nástroj i v pozdějším věku.

Po maturitě v roce 2009 se odebral nejprve na Hudební fakultu Akademie múzických umění v Praze (HAMU), kde však setrval pouze jeden rok, protože  se rozhodl pro studium hoboje na Hochschule für Musik „Hanns Eisler“ Berlin, kde získal bakalářský i magisterský titul. V době studia, i po jeho absolvování, byl aktivní celoevropsky, neboť dva roky působil v orchestrální akademii v Opernhaus Zürich a jeden rok strávil na Haute Ecole de Musique de Lausanne v rámci evropského studijního programu Erasmus. Zastával funkci prvního i druhého hobojisty s povinností anglického rohu v mnoha významných evropských orchestrech, jakými jsou například Islandský symfonický orchestr, Bergenští filharmonici, Stavangerský symfonický orchestr, Symfonický orchestr Basilej, Finský rozhlasový symfonický orchestr a od letošního léta nastupuje do Lucernského symfonického orchestru.

Letos postoupil do finále soutěže Pražské jaro, kde kandidáty čeká provedení Koncertu pro hoboj a smyčce a moll Ralpha Vaughana Williamse a Koncertu pro hoboj a malý orchestr Bohuslava Martinů. Doprovod zajišťuje Komorní orchestr Pražských symfoniků pod vedením Ondřeje Vrabce. Porota si letos pro kandidáty postoupivší do finále přichystala nelehký úkol – nastudovat a provést jednu ze skladeb finálového repertoáru bez dirigenta, konkrétně se jedná o koncert Vaughana Williamse.

Martin Daněk považuje tento úkol za velkou výzvu, a to jak po stránce zkoušení, tak provedení, protože s něčím takovým se obvykle nesetkává. Jak sám říká, je to pro něj zase něco nového, co jej může jakožto koncertního sólistu posunout. Koncert pro hoboj Ralpha Vaughana Williamse navíc zatím nikdy nehrál –  jedná se o dílo, které se moc často nezařazuje do koncertních nebo soutěžních programů. Koncert Bohuslava Martinů představuje pro Martina Daňka zažitý a již mnohokrát obehraný kus, který měl možnost hrát sólově například v roce 2009 s Pražskou komorní filharmonií.

Na finále se Martin Daněk velmi těší. Prostředí pražského Rudolfína je mu dobře známé, protože ještě v dobách studií na hudebním gymnáziu měl možnost vystupovat ve Dvořákově síni sólově s doprovodem orchestru, a to například na výchovném koncertu s Pražskou komorní filharmonií či v rámci cyklu školních koncertů Josef Suk uvádí mladé talenty. Má rád akustiku Dvořákovy síně, kde se podle něj zvuk hoboje krásně nese.

Poslední den před závěrečným finálovým kolem podle svých slov již necvičil, ale spíše rozjímal a relaxoval. Skladby si přehrává v hlavě, anebo si prohlíží některá záludná místa v notách.  S postoupením do finále, jak sám říká, nepočítal, a ještě před týdnem by tomu sám nevěřil. Uznává však, že každý kandidát si postup přirozeně přeje, ale zároveň se jej i bojí, protože v případě postupu je pak vystaven situaci, kdy po náročných dvou kolech musí zvonu zmobilizovat všechny síly, aby se s chladnou hlavou mohl vrátit před porotu a předvést finální vrcholový výkon. Martin Daněk z postupu do finále samozřejmě pociťuje nadšení a samotný fakt, že postoupil, je pro něj jeho osobní soukromou výhrou.

Foto: Pražské jaro