„Takové malé cvrnknutí do velké koule budoucí kariéry.“

„Zatím ne. To je otázka dalších roků, možná i deseti let. Nechci příliš brzy…“

 „Evidentně mu nechybí sebevědomí, ale ani pódiové charisma. Působí pozitivně a pohodově.“

Karlovarská Dvořákova pěvecká soutěž se uzavřela v pátek večer koncertem laureátů. Zazpívalo jedenáct nositelů cen, absolutní vítěz Andrij Charlamov jako jediný dvakrát. Stejně jako ve finále, přednesl i zde známou árii Mefista z Gounodova Fausta, navíc pak – a prý úplně poprvé v životě s orchestrem – Vodníkův výstup „Běda, běda…“ z Dvořákovy Rusalky.

Nejúspěšnějšími českými účastníky 54. ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka se stali Eva Kývalová a Jan Maria Hájek. Jeho interpretace árie Prince z Dvořákovy Rusalky měla během pátečního koncertu u publika velký ohlas. Ostatně mladý tenorista vedle třetí ceny v operní kategorii získal po finále – spolu s Dariou Kolisan, nositelkou druhé ceny v juniorské kategorii – rovněž Cenu divácké poroty. Hájek má příjemně mladý hlas, zdaleka ne jen lyrický. I při koncertě vítězů bylo slyšet, že ve střední poloze má zatím o něco menší jistotu, ale čím výše se dostává, tím je jeho hlas napjatější, jistější a plnější.    

Na karlovarské soutěži byl Hájek už předloni, a to v kategorii junior určené pro zpěváky do pětadvaceti. Letos mu je šestadvacet. Na otázku, jestli cena ze soutěže může pomoci, odpovídá jednoznačně kladně. „Cenná zkušenost. Ještě než jsem šel do druhého kola, už jsem dobře věděl, na čem ještě budu muset do budoucna pracovat, co budu muset dál zlepšovat. A že jsem získal nějakou cenu a že mně to pomůže v tom, že budu moci třeba někde v divadle nastudovat nějakou roli, tak to je sladká tečka. Takové malé cvrnknutí do velké koule budoucí kariéry,“ řekl KlasicePlus. Rusalku zná Hájek podle svých slov perfektně, jde o jeho nejoblíbenější operu, ale pěvecky zatím nastudoval jenom tuto jednu árii: „Počítám s tím, že v nejbližší budoucnosti se pustím do celé role, abych ji měl připravenou. Mohu na ní růst a poradím si s ní. Tím, že jsem Čech a že mám hlas, který Prince obsáhne, tak mě tato role dřív nebo později, dá-li bůh, čeká.“

Jan Maria Hájek je studentem pátého ročníku Pražské konzervatoře. Zkušenosti má ze školních projektů. V divadle konzervatoře zpíval v operetách Čardášová princezna a Vinobraní, nastudoval tam hlavní roli v opeře Černé jezero od Josefa Richarda Rozkošného. „Jinde jsem nezpíval, na profesionální debut čekám,“ pokračuje. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a až v průběhu studia se začal zabývat operním zpěvem. Předtím zpíval pro radost, pro sebe, pro kamarády. „Klasický zpěv mě chytil až přes muzikály, přes Daniela Hůlku… Věděl jsem, že dobří zpěváci muzikálu vystudovali klasický zpěv, tak jsem si říkal, že bych to zkusil do Pardubic na konzervatoř. Tam jsem se hlásil neúspěšně dvakrát… Rozhodl jsem se, že se budu připravovat sám a během studia na vysoké škole mě opera postupně opravdu intenzivně chytla. Říkal jsem si: Ano, chci to dělat, jsem na to snad i nějak disponovaný… Třetí pokus byl na Pražskou konzervatoř, kam jsem se dostal napoprvé,“ vypočítává.

Po jakém repertoáru pokukuje? Cítí se být hlasově disponovaný „spíše k těžším záležitostem“, cítí se lépe ve vypjatosti, ve velkém rozsahu dynamickém i tónovém. „Není to kdovíjaká lyrika, cítím se lépe a je pro mě pohodlnější zpívat v celém rozsahu, ne jenom lyrické střední polohy,“ dodává. Má rád český repertoár, chtěl by projít Smetanovými operami. Ale protože prý slýchá, že jeho hlas zní také italsky, přemýšlí i o rolích, jako jsou Cavaradossi v Pucciniho Tosce, Kalaf v Pucciniho Turandot nebo Andrea Chénier od Umberta Giordana.  Zkoušel i další árie – třeba Johnsona z Pucciniho opery Děvče ze západu. A za ideální startovní úlohu do italského repertoáru považuje Pinkertona v opeře Madama Butterfly. Až napřesrok uzavře konzervatoř, chtěl by se dál vzdělávat už jen soukromě. „Chtěl bych se pokusit dostat se už do divadla a zahájit kariéru. Na škole víc hrozí, že se člověk nechá ukolébat v tom, že je vše v pořádku a to stačí. „Nestačí. Tenoristů je méně než sopranistek, ale vypadalo by strašně, kdyby tenorista zpíval hůř než sopranistka.“

Cena získaná z plzeňského divadla – možnost nastudování role – by mu mohla pomoci. Hájek, dokonce tvrdí, že „i kdyby nezískal žádnou jinou cenu, tak je opravdu nadšený“; jde o příslib, že se dostane do profesionálního souboru a že si vyzkouší, co obnáší divadlo. „Uvidíme, co mi nabídnou…,“ krčí rameny.

Eva Kývalová, držitelka druhé ceny v operní kategorii, v pátek na koncertě laureátů zazpívala árii Musetty z Pucciniho Bohémy. Pěkně ji intonačně i dynamicky vymodelovala, naznačila i výraz; v inscenacích se však lze setkat s ještě větším vyjádřením nadhledu a koketnosti.  

Ve finále už jde podle jejích slov o takové nuance, že je ráda za jakékoliv umístění. Dostat se do finále je „úchvatné“ a bude ráda, když jí to pomůže v kariéře. Ale stejně jako Hájek, je i ona především velmi ráda, že dostala jako cenu také možnost nastudování role v Národním divadle v Brně. KlasicePlus Kývalová řekla: „To jsem si vlastně docela i přála. Budu ráda, když tam budu moci hostovat. Brněnský operní soubor je pro mě atraktivní. Mají na repertoáru krásné věci, je tam čím se inspirovat, z čeho se učit… A navíc jsem se právě teď přestěhovala z Prahy do Brna…!“

Mladá umělkyně, absolventka AMU, už zpívá v pražském Národním divadle… Úplně začátky měla v Moravském divadle v Olomouci, pár rolí má nastudovaných v divadle v Ústí nad Labem, něco i v Liberci, spolupracovala také s plzeňským divadlem. Ve finále soutěže zpívala Donizettiho Lucii z Lammermooru. Pódiovou zkušenost s ní zatím nemá, ale moc by se na ni těšila… „Zpívám belcantové lyricko-koloraturní úlohy, jsem tedy stále lehčí soprán. Čistě koloraturní role zavánějí někdy až extrémem, jako třeba Královna noci v Mozartově Kouzelné flétně. I když i na ní pracuji a ráda bych ji někdy zpívala. To je taková meta…,“ přiznává mladá pěvkyně. Patří do jejího oboru také nějaká česká role? „Není jich tolik, ale dají se najít. Terinka z Jakobína, Barče z Hubičky, Esmeralda z Prodané nevěsty, Kuchtík a žínky v Rusalce… To jsou přesně role pro mě,“ vypočítává. A role jako Mařenka…? „Zatím ne. To je otázka dalších roků, možná i deseti let. Nechci příliš brzy…“

Z českých účastníků uspěl v soutěži také barytonista Vladimír Jindra z brněnské JAMU. Při neudělení první a třetí ceny se umístil jako druhý mezi muži v kategorii Junior. Árii Wolframa z Wagnerova Tannhäusera zazpíval na koncertě vítězů, stejně jako o den dřív ve finále, kultivovaně lahodně; ale přece jen se jeho lyrický hlas bude určitě ještě dál vybarvovat a usazovat a získá další charakteristickou výrazovost a suverenitu.

Absolutní vítěz letošní soutěže Andrij Charlamov, s nímž jsme už přinesli rozhovor ZDE, zaujal víc árií Vodníka než árii Mefista. Dal jí procítěný výraz, nechal pěkně rozeznívat dlouhé fráze, zvládl češtinu. Není však úplně pravý basista a některé tóny mu dosud nerezonují ideálně uvolněně. Evidentně mu nechybí sebevědomí, ale ani pódiové charisma. Působí pozitivně a pohodově.

Koncert laureátů potvrdil verdikty poroty: německá sopranistka Merit Nath-Göbl, nositelka čestného uznání mezi juniorkami, zazpívala respektovatelným, ale dosud píše dívčím způsobem, s velmi dobrou výslovností češtiny, árii Rusalky „o měsíčku“; zatím spíše dívčí, méně dramaticky obsažný byl i zpěv Američanky Chloe Boelter, třetí v juniorkách, která přednesla árii Dony Anny z Dona Giovanniho; Rumunka Diana Alexe, první v kategorii Junior, zvládla se ctí, ale  s malými intonačními prohřešky Lucii z Lammermooru, Ukrajinka Daria Kolisan s druhou cenou opět, přes své mládí, přesvědčila jako Mascagniho Santuzza – byla ve formě, zpívala naplno, plně výrazově adekvátně závažnosti veristické role. Polský tenorista Aleksander Kruczek (druhý mezi muži v operní kategorii) s árií Vévody z Rigoletta, ani Anna Nedorezova  (třetí v operní kategorii mezi ženami) s árii Siebela z Gounodova Fausta nezaujali ničím zvláštním. Zato Ruska Varvara Fedotova, vítězka operní kategorie, byla vynikající v árii z Pucciniho Vlaštovky, zejména dlouhými zasněnými tóny a ovládnutím nejnižší dynamiky i v nejvyšší poloze.

Jiří Štrunc za dirigentským pultem Karlovarského symfonického orchestru odvedl dobrou práci. Páteční koncert byl důstojnou tečkou za soutěží. Její laureáti jsou na cestě, každý jinak a jinam, většina je příslibem, někteří větším, někteří menším. Někteří už jsou v praxi, jiné teprve čeká… I tento ročník měl smysl – upozornil na talenty a všem finalistům dal možnost získat neocenitelné zkušenosti. Dvořákova soutěž není hledáním hvězd. Je v první řadě pomocí začínajícím umělcům.

Foto: Petr Veber