Přehlídku finalistů 55. ročníku soutěže Concertino Praga nabídne dnes a zítra festival Dvořákova Praha. Dnes budou před publikem v Anežském klášteře soupeřit čtyři komorní uskupení, mezi nimi i dva zástupci z Česka. Do finále postoupilo Trio Vyšehrad, které tvoří klavírista Pavol Praženica, houslistka Natálie Toperczerová a violoncellista David Pěruška, a Duo Kristian Mráček – housle a David Pěruška – violoncello. Spolu s nimi se o vítězství utkají Veloce String Quartet z Polska a Trio INNsolitus z Rakouska. O motivaci, přípravách a  třeba i koníčcích mluví všichni ve společném RozhovoruPlus.

TRIO VYŠEHRAD

(Pavol Praženica – klavír, Natálie Toperczerová – housle, David Pěruška – violoncello)

Kdy a jak jste se poprvé dozvěděli o soutěži Concertino Praga?

Soutěž známe primárně ze školního prostředí, slyšeli jsme o ní juž v předchozích letech.

Jak dlouho jste se na soutěž připravovali?

Na natáčení soutěžní nahrávky jsme se připravovali asi tři týdny, na programu jsme ale pracovali už v roce 2019, kdy jsme měli možnost vystoupit se skladbou na koncertech, takže šlo spíše o připomenutí a zlepšení několika míst.

Co vás motivovalo se do soutěže přihlásit?

Nikdo z nás se soutěže zatím nikdy neúčastnil, ale věděli jsme o ní. Měli jsme vhodnou skladbu, a letos jsme se ještě vešli do věkového limitu, tak jsme se rozhodli to zkusit.

Podle čeho jste volili soutěžní program, kdo Vám s výběrem skladeb pomohl? Připravovali jste na soutěž také nějaké skladby, které jste zatím neměli na repertoáru?

Vybrali jsme skladbu, na které jsme v minulosti nejvíce pracovali a vyhovovala soutěžním podmínkám.

Jak dlouho Vám trvalo natočení soutěžní nahrávky pro první kolo a kde jste natáčeli?

S natáčením nám pomohlo studio HAMU pod vedením jeho vedoucího Ondřeje Urbana a trvalo asi dvě a půl hodiny.

Jaké byly Vaše první reakce po postupu do finálového kola soutěže?

Byli jsme překvapení, při letošní velké účasti jsme s tím opravdu nepočítali. Samozřejmě jsme měli velkou radost.

Máte kromě hudby nějaké další společné koníčky?

Dvě třetiny našeho tria rozhodně spojuje zájem o fotbal, jinak rádi navštěvujeme asijské restaurace…

Pavol: Mezi moje koníčky patří kromě lyžování a politologie i záliba v dopravních spojích, například vlaky a noční tramvaje.

Natálie: Kromě hudby mě baví plavání a cizí jazyky. Od té doby, co jsem měla možnost navštívit Japonsko, přemýšlím o tom, jak bych se tam mohla vrátit a zdokonalit se v japonštině.

David: Mezi mé největší zájmy patří určitě sportování, konkrétně fotbal, kterému se stejně jako violoncellu věnuji už od útlého věku. Také rád pravidelně chodím coby fanoušek na zápasy našeho největšího českého klubu z pražské Letné.

Stál vás dosavadní postup v této soutěži hodně sil?

V současné době bylo sice obtížnější sejít se na zkoušku, ale vzhledem k situaci ve školách jsme měli alespoň více volna na cvičení. Navíc jsme z důvodu nemoci museli v průběhu změnit sestavu.

V současné době bohužel všechny soutěže probíhají online, ale specifikem Concertina Praga jako rozhlasové soutěže bylo vždy soutěžení prostřednictvím nahrávek. Je zaslání nahrávky zásadním rozdílem proti soutěžení naživo?

Ano, určitý rozdíl tam je. Při hraní naživo je silnější kontakt s publikem, důležitý je celkový dojem z vystoupení. V hodnocení nahrávky hraje velkou roli čistota a přesnost, a ne vždy se dá autenticky zachytit atmosféra jako na koncertě.

Cílem soutěžících je vyhrát. Jde o pocit, o radost, nebo může mít vítězství i nějaký praktický význam?

Případné vítězství je samozřejmě velká radost a pocta. Praktický význam vidíme především v získané zkušenosti, případně v možnostech dalšího vystupování.

Účast ve finále znamená také živé vystoupení. Těšíte se?

Ano, moc se těšíme. Zvlášť po delší pauze živých koncertů jsme za tuto příležitost rádi.

Soutěž má v názvu rovněž jméno Antonína Dvořáka. Jak na vás působí jeho hudba?

Antonín Dvořák patří mezi naše nejoblíbenější autory. Jeho hudba je nám blízká, považujeme ji za velmi originální. Dvořákova tvůrčí období byla sice různá, vždy s trochu jiným kontextem, ale i tak obsahuje jeho dílo charakteristické znaky, podle kterých lze říci, že se jedná právě o hudbu Antonína Dvořáka.

Duo Mráček – Pěruška

(Kristian Mráček – housle, David Pěruška – violoncello)

Kdy a jak jste se poprvé dozvěděli o soutěži Concertino Praga?

O soutěži jsme se dozvěděli v druhé polovině minulého roku a začali jsme o ní vážně uvažovat až po přesunutí deadlinu příhlášek na březen.

Jak dlouho jste se na soutěž připravovali?

Jednu skladbu jsme už měli připravenou na online-koncert v prosinci a k tomu jsme přidali další.

Co vás motivovalo se do soutěže přihlásit?

Vzhledem k tomu, že se jedná o prestižní mezinárodní soutěž, chtěli jsme  “změřit” síly s našimi vrstevníky

Podle čeho jste volili soutěžní program, kdo Vám s výběrem skladeb pomohl? Připravovali jste na soutěž také nějaké skladby, které jste zatím neměli na repertoáru?

S výběrem programu nám pomáhal Jan Mráček starší, otec Kristiana, který nás také vedl. Martinů duo jsme už měli v programu a tak jsme se ještě pustili do dua Zoltána Kodályho.

Jak dlouho Vám trvalo natočení soutěžní nahrávky pro první kolo a kde jste natáčeli?

Druhé duo od Martinů nám trvalo tak 20 minut, to jsme natočili v koncertním sále Pražské konzervatoře, za zvuk se zasloužil Miroslav Mužík a za kameru Michal Hodan. Duo Kodályho jsme točili asi půl hodiny a o zvuk i kameru se postaral Ondřej Urban ve studiu HAMU.

Jaké byly Vaše první reakce po postupu do finálového kola soutěže?

Nemohli jsme tomu nejdříve uvěřit, byli jsme opravdu nadšení.

Máte kromě hudby nějaké další společné koníčky?

Oba rádi jezdíme na kole.

David: Mezi mé nejoblíbenější koníčky patří určitě sportování, konkrétně fotbal, kterému se stejně jako violoncellu věnuji už od útlého věku. Ve volném čase proto kromě aktivní účasti na hřišti, kde nejraději hraji na pozici středního záložníka, rád sleduji fotbal i jako fanoušek.

Kristian: Velmi rád cestuji a poznávám jinou kulturu a místa, výlety do hor a do přírody jsou pro mě vždy dobrodružství. Na kole rád jezdím od malička, nejčastěji v lese a je to má nejoblíbenější sportovní aktivita.

Stál vás dosavadní postup v této soutěži hodně sil?

Základem všeho bylo, abychom se oba dobře naučili svůj part, poté už stačilo skladbu poskládat dohromady, sladit souhru, najít v některých věcech kompromisy a společnou hudební myšlenku. Protože spolu rádi hrajeme a na zkouškách je vždy dobrá nálada a legrace, tak šlo vše bez větších problémů.

V současné době bohužel všechny soutěže probíhají online, ale specifikem Concertina Praga jako rozhlasové soutěže bylo vždy soutěžení prostřednictvím nahrávek. Je zaslání nahrávky zásadním rozdílem proti soutěžení naživo?

Největší rozdíl vidíme v tom, že při živém vystoupení vás publikum nabudí a atmosféra je úplně jiná než při nahrávání. Ve studiu je ovšem výhodou menší nervozita, navíc když se něco nepovede, tak se skladba může zopakovat.

Cílem soutěžících je vyhrát. Jde o pocit, o radost, nebo může mít vítězství i nějaký praktický význam?

Myslíme si, že každý soutěžící jde na soutěž s cílem umístit se co nejlépe. Naším cílem je vyhrát, ale jakkoliv to dopadne, je to pro nás obrovská příležitost a zkušenost, které si nesmírně vážíme.

Účast ve finále znamená také živé vystoupení. Těšíte se?

Jistě!! Těšíme se, že po dlouhé době vystoupíme opět před živé publikum a také že poznáme ostatní soutěžící a nové lidi.

Soutěž má v názvu rovněž jméno Antonína Dvořáka. Jak na vás působí jeho hudba?

Je to náš nejoblíbenější skladatel a nevíme, zda vůbec existuje někdo, komu se jeho hudba nelíbí. Škoda že nenapsal nějaké duo pro housle a cello, či dvojkoncert pro tyto nástroje.

Veloce String Quartet (Polsko)

(Paulina Helena Tomczuk – housle, Julia Charmuszko – housle, Oliwia Stawicka – viola, Konstancja Śmietańska – violoncello)

Stál vás postup v této soutěži hodně energie?

Ano, hodně energie, protože jsme měli velmi málo času na přípravu celého programu. Zkoušeli jsme kvůli tomu i pozdě v noci nebo brzy ráno. Obrovskou překážkou bylo, že každý z nás onemocněl, takže jsme nemohli cvičit a mít hodiny s našimi profesory. To vše znamenalo extrémně krátkou dobu, na přípravu pouze jeden týden! Byli jsme vystresovaní. Kromě toho Oliwka ve stejnou dobu připravovala opravdu důležitou nahrávku pro nejvýznamnější hudební soutěž Polského centra uměleckého vzdělávání a Paulina zase chystala vlastní sólovou nahrávku, aby se mohla zúčastnit Concertina Praga i v této kategorii.

V současné době bohužel všechny soutěže probíhají online, ale specifikem Concertina Praga jako rozhlasové soutěže bylo vždy soutěžení prostřednictvím nahrávek. Je zaslání nahrávky zásadním rozdílem proti soutěžení naživo?

Je to velký rozdíl, který s sebou nese dlouhodobý stres. Nahrávka na rozdíl od živého hraní nezmizí, ale žije na internetu. Navíc úprava a příprava videí zabere spoustu času. Záznam zvýrazňuje nedokonalosti a detaily, jako je dynamika a emoce. Také jsme měli při natáčení nějaké technické problémy, například jsme naráželi do mikrofonů nebo zavadili o kamery a kabely.

Cílem soutěžících je vyhrát. Jde o pocit, o radost, nebo může mít vítězství i nějaký praktický význam?

Zúčastnit se této soutěže je pro nás velkým potěšením. Vítězství nám může přinést mnoho výhod, umožní nám rozvíjet to, co umíme, a začít s novou zkušeností.

Účast ve finále znamená živé vystoupení. Těšíte se?

Nemůžeme se dočkat, až uvidíme živé publikum na tak nádherném místě.

Soutěž má v názvu rovněž jméno Antonína Dvořáka. Jak na vás působí jeho hudba?

Dvorákova hudba podněcuje představivost a emotivní pocity.

Kdy a jak jste se poprvé dozvěděli o soutěži Concertino Praga?

Každý z nás jiným způsobem. První byla Konstancja, která se to dozvěděla od svého učitele před čtyřmi lety. V České republice si pak Concertino zamilovala a chtěla seho zúčastnit znovu. Aby dosáhla svého cíle, začala vyprávět o Concertinu svým přátelům, aby nás povzbudila k založení kvarteta. Nadšeně jsme to přijali a jsme tady.

Jak dlouho jste se na soutěž připravovali?

Program jsme připravovali měsíc, ale kvůli nějakým zdravotním problémům nám nakonec zbyl jen týden. Tehdy to byly vyčerpávající zkoušky.

Co vás motivovalo se přihlásit?

Nádherné vzpomínky na předchozí soutěž v roce 2018.

Podle čeho jste volili soutěžní program, kdo Vám s výběrem skladeb pomohl? Připravovali jste na soutěž také nějaké skladby, které jste zatím neměli na repertoáru?

Paulinka opravdu chtěla hrát Brahmsovo smyčcové kvarteto. Konstancja se ale rozhodla hrát IV kvarteto Grażyny Bacewiczové kvůli propagaci polské hudby ve světě. Julka přišla s nápadem vystoupit s Borodinovým 2. kvartetem. Naši učitelé naši volbu přijali.

Jak dlouho Vám trvalo natočení soutěžní nahrávky pro první kolo a kde jste natáčeli?

Trvalo to dvě hodiny. Videa jsme natáčeli v koncertním sále naší školy ve Varšavě. Záznam pořídila Klementyna Mieczkowska.

Jaké byly Vaše první reakce po postupu do finálového kola soutěže?

První? Šok a euforie! Hnd jsme šli na zmrzlinu a byli jsme šťastní!

Máte kromě hudby ještě nějaké další společné koníčky? Co vás baví?

Protože žijeme spolu, trávíme spolu hodně času jezdíme na kole, vaříme, pečeme a jíme, čteme si a diskutujeme o knížkách i o tom, co je nejdůležitější, pijeme čaj a jíme melouny.

Paulina: láska, les, pocit harmonie, řád, vlastní prostor

Julka: chůze, horská turistika, čtení poezie, filozofické diskuse

Oliwka: mluvení s lidmi, poslouchání hudby, zajímám se také o luxusní auta a svět motorů

Konstancja: sport, tanec, zpěv a šití

Trio INNsolitus (Rakousko)

(Bence Bubreg – klarinet, Márton Bubreg – saxofon, Felix Niederstätter – klavír)

V současné době bohužel všechny soutěže probíhají online, ale specifikem Concertina Praga jako rozhlasové soutěže bylo vždy soutěžení prostřednictvím nahrávek. Je zaslání nahrávky zásadním rozdílem proti soutěžení naživo?

Ne… je snadné pořídit záznam, ale ne tak snadné udělat dobrý záznam. Obojí má pozitiva i negativa. Záleží na vybavení, ale máte několik možných záběrů.

Cílem soutěžících je vyhrát. Jde o pocit, o radost, nebo může mít vítězství i nějaký praktický význam?

Pro nás je mnohem důležitější mít možnost cestovat po Čechách a odehrát mnoho koncertů, než být vítězi. Ale představa vítězství posiluje naši motivaci.

Účast ve finále znamená také živé vystoupení. Těšíte se?

Samozřejmě! Je to jiný pocit hrát před publikem.

Soutěž má v názvu rovněž jméno Antonína Dvořáka. Jak na vás působí jeho hudba?

Všichni milujeme jeho hudbu, zejména jeho klavírní koncert, komorní hudbu a jeho jnovější symfonie, šestou až devátou.

Kdy a jak jste se poprvé dozvěděli o soutěži Concertino Praga?

Této soutěže jsme se už úspěšně zúčastnili a byl to jeden z největších zážitků. Ale pro našeho klavíristu je to poprvé a těší se. Rád tvoří hudbu se svými přáteli a poznává nové lidi.

Co vás motivovalo se do soutěže přihlásit?

Myšlenka se se zrodila před rokem, když jsme hráli v Praze na aranžmá „Jingle“. Díky tomu, že už jsme měli s touto soutěží zkušenost, jsme věděli, že pokud se dostaneme do finále, bude to opravdu skvělý týden!

Podle čeho jste volili soutěžní program, kdo Vám s výběrem skladeb pomohl? Připravovali jste na soutěž také nějaké skladby, které jste zatím neměli na repertoáru?

Naši rodiče, protože naši rodiče jsou naštěstí také muzikanti. Ale každý měl své nápady a přispěl k výběru programu. Pro nás byly nové kousky od Šostakoviče a rádi jsme je hráli.

Jak dlouho Vám trvalo natočení soutěžní nahrávky pro první kolo a kde jste natáčeli?

Vzali jsme si na víkend volno, ale na nahrávání jsme nakonec potřebovali jen jeden den. Dokázali jsme to na hudební škole v Reutte v Tyrolsku. Koupili jsme si vybavení a udělali jsme to sami.

Jaké byly Vaše první reakce po postupu do finálového kola soutěže?

Okamžitá radost, trochu překvapivá, protože nikdy nevíte, kolik lidí se přihlásilo do soutěže s nahrávkou. A opravdu se těšíme na finále.

Máte kromě hudby ještě nějaké další společné koníčky? Co vás baví?

Márton: Rybaření, tenis, jízda na horském kole, osvěžení v Dunaji, řízení lodi, společné sledování nebo hraní fotbalu

Felix: běh, raketová liga, stolní tenis, rád hraje na trubku, chodí na koncerty, společně sleduje Netflix, ruší

Bence: šipky, běh, hraní Rocket League, horolezectví, dát společný drink, dirigování.. Ale nejvíc koníčků, které máme rádi, děláme společně … 

——————————–

V sobotu 18. září budou ve Dvořákově síni Rudolfina hrát o vítězství čtyři finalisté – sólisté. I s nimi vám nabídneme RozhovorPlus. Doprovodí je Symfonický orchestr Českého rozhlasu a dirigent Vahan Mardirossian. O vítězích rozhodne mezinárodní porota, ve které usednou třeba Dmitry Sitkovetsky, Václav Hudeček, Jakub Hrůša, Ivo Kahánek, Sergei Nakariakov nebo Andrew Marriner.

Foto: Jakub Nekvasil, Emilia Kudarewko, archivy Interpretů