„Naštěstí v Ústí nad Orlicí dobře ví, že budoucnost vytváříme právě teď svými činy.”

„Když evidentně dojatý mladík slyšel výsledný verdikt poroty, jeho první kroky spontánně zamířily k rodině, kterou pevně objímal.”

„Kociánka” není bezduchou továrnou na „výrobu” nových hudebních hvězd, ale adresou, kde se o mladé talenty pečuje starostlivě a cílevědomě.”

Kocianova houslová soutěž má za sebou své pětašedesáté dějství. Proslulá interpretační soutěž se letos odehrála ve dnech 2. až 6. května v přátelské atmosféře; vlídné ke všem zúčastněným. Soutěž spolupořádá Nadační fond Mistra Jaroslava Kociana, vyhlašovatelem je město Ústí nad Orlicí, které je také jedním z hlavních garantů soutěže. Za výsledky a průběhem legendární „Kociánky” se ohlíží jeden ze členů odborné poroty a hudební publicista Milan Bátor.

Hudební soutěže jsou považovány za jednu z možností, jak posunout své vlastní interpretační hranice a limity o krůček nebo i skok dál. Názory na umělecké klání byly a budou vždy rozdílné, jako obvykle je nejlepší opřít se o vlastní zkušenost. Podobná možnost se naskytla autoru tohoto článku, proto následující řádky nejsou zamýšleny jako standardní reflexe, ale jako ohlédnutí člověka, který se Kocianovy houslové soutěže aktivně zúčastnil jako člen odborné poroty a posluchač doprovodných koncertů.

Kocianova soutěž i letos přilákala do Ústí nad Orlicí několik desítek soutěžících z celého světa. Mezi názvy rodných zemí účastníků figurovaly státy jako Mongolsko, Japonsko, Kanada, Srbsko, Japonsko, Německo, Turecko atd. Kociánka probíhá v Základní umělecké škole Jaroslava Kociana, která poskytuje díky osobnosti jedinečného ředitele ZUŠ, Jiřího Tomáška, a skvělého organizačního týmu soutěže v čele s ředitelkou Lenkou Lipenskou perfektní zázemí.

Patronem soutěže je již několik let houslista Pavel Šporcl, který se svědomitě stará o dobré jméno Kocianovy houslové soutěže. Odborná porota letos pracovala v mezinárodním složení Pavel Šporcl (předseda), Peter Reiner (místopředseda, Německo), Dana Vlachová, Ivana Acimoski-Žikic (Srbsko), Lihay Bendayan (Izrael), Štěpán Ježek a autor tohoto textu. Každá kategorie měla taktéž svou dětskou porotu, jejíž výsledky byly regulérně reflektovány při vyhlašování výsledků.

Kocianova houslová soutěž se odehrála ve čtyřech kategoriích. Věkově nejmladší první kategorii ovládla Anna Olecká z České republiky, kterou následoval s druhou cenou Tadeáš Prokop. Vyrovnaný úsměv, který mu zářil během soutěžního vystoupení na tváři, byl stejně vzácný jako nezapomenutelný. Třetí cena putovala hned k několika soutěžícím, žádný účastník letos nejel domů s prázdnou. Pro ty, kteří měli méně štěstí, byla přichystána čestná uznání a také další speciální ceny a dárky.

Druhou kategorii vyhrála subtilní Lin Tokuro, Japonka s bydlištěm také ve Washingtonu. Tarantella Henryka Wieniawského v jejím podání byla strhující. Druhá cena putovala do Německa s Nikou-Ruotong Zhu, třetí zůstala v České republice u Magdaleny Anny Watzko, která potěšila vytříbeným pojetím Un poco triste od Josefa Suka.

Třetí kategorie byla velmi překvapivá. Sešlo se v ní obrovské spektrum úžasných výkonů, které byly obdivuhodné a s ohledem na věk soutěžících výjimečné. První cenu si nakonec odvezla temperamentní Natalia Dragan z Polska, která podala technicky i muzikálně bravurní výkon. O druhé místo se svorně podělili Mi-Helen Horn z Německa, Sora Sato-Mound z Kanady a Adriel Collomb z Belgie. Hráli tak znamenitě, že by si zasloužili nejvyšší hodnocení, jenže vyhrát může bohužel pouze jeden. Radost ovšem měli všichni, včetně drobounkého Romana Spirina z Německa, který si odvezl třetí cenu, nebo českého Vintíře Langáška, jemuž porota udělila čestné uznání 1. stupně.

Čtvrtou, věkově nejstarší kategorii ovládl chlapec, který do Kocianova Ústí jezdí soutěžit už několik let, ale jeho čas přišel právě teď. Milan Kostelenec z České republiky vyhrál nejen svou kategorii, ale v součtu všech bodů získal i titul letošního laureáta. Jeho radost z všeobecného uznání byla obrovská. Když evidentně dojatý mladík slyšel výsledný verdikt poroty, jeho první kroky spontánně zamířily k rodině, kterou pevně objímal. Druhou cenu si odvezl Američan Denis Ryabovol a třetí cena putovala do Izraele s Gefen Rabin. Také čestná uznání stojí za zmínku; jedno si odvezla šikovná česká houslistka Viola Lukášová, kterou v jedné skladbě doprovodil její tatínek na kytaru. Další dostal například nevidomý slovenský houslista Viktor Knap, o kterém ještě bude řeč.

Kocianova houslová soutěž je perlou mezi uměleckými soutěžemi, protože je o ni jako o vzácnou perlu pečováno. Atmosféra vzájemné podpory, tolerance a ochoty si navzájem pomáhat a vycházet vstříc byla hmatatelná a očividná. Za všechny stačí uvést fenomenální klavíristku Martinu Hájkovou, která doprovodila více než polovinu všech účinkujících a poskytla jim naprosto pevné a umělecky kvalitní zázemí.

Odborná porota posuzovala jednotlivé výkony transparentně a citlivě. Spolupráce probíhala kultivovaně a názorová shoda se promítla do empatického přístupu, s nímž se porota snažila zohlednit všechny soutěžící, inspirována velkorysostí předsedy a patrona soutěže, Pavla Šporcla. Díky jeho nezištné a příkladné iniciativě si nevidomý houslista Viktor Knap odvezl nečekaně finanční cenu a zahrál si dokonce i na závěrečném koncertě vítězů, ačkoli v bodovém hodnocení na nejvyšší příčky bohužel nedosáhl.

Pozitivní afirmace Šporcla nezůstala bez odezvy. Jímavý výkon slovenského chlapce v Bachově Preludiu z Partity pro sólové housle č. 3 ocenil během závěrečného vystoupení v Roškotově divadle potomek šlechtického rodu Kinských, František Kinský, který s velkou grácií houslistu pozval na svůj zámek. Jedno dobro zkrátka plodí druhé…

I takové zázraky se mohou stát na Kocianově houslové soutěži, kde všechno funguje v harmonii a hluboce lidském společenství. „Kociánka” není bezduchou továrnou na „výrobu” nových hudebních hvězd, ale adresou, kde se o mladé talenty pečuje starostlivě a cílevědomě. Dlužno říci, že bez klíčové podpory města Ústí nad Orlicí a všech dalších institucí, které není složité najít na stránkách soutěže, by tento bohulibý „podnik” dávno byl minulostí, podobně jako řada jiných… Naštěstí v Ústí nad Orlicí dobře ví, že budoucnost vytváříme právě teď svými činy. A děti, jak jistě tuší všichni, kteří mají srdce na správném místě, jsou naše budoucnost.

Dejme ještě jednou slovo Pavlu Šporclovi, který se o soutěž chvályhodně stará spolu s paní ředitelkou Lenkou Lipenskou. Slavný český houslista je nepochybně uměleckým garantem kvality, ale nezklamal ani ve chvílích, kdy se mohl projevit jako obětavý člověk. Ve svém projevu během závěrečného koncertu pak Šporcl vyjádřil velkou podporu laureátovi letošního ročníku: „Jsem nesmírně rád, že laureátskou českou houslovou školu tento rok udržel v nejvyšším povědomí a na nejvyšších příčkách náš Milan Kostelenec.” A jak u tohoto inspirativního houslisty bývá zvykem, nezůstal Šporcl pouze u slov, ale pozval mladého laureáta na společný koncert. Českou houslovou školu tak čeká nová vzrušující kapitola.

Kocianova houslová soutěž jednou za rok promění Ústí nad Orlicí na město plné mladých lidí, kteří hovoří mnoha odlišnými jazyky a přitom si vzájemně rozumí a jsou si blízcí. Jestli něco v dnešních pohnutých časech potřebujeme, pak jsou to podobné projevy vzájemnosti a respektu, které viděli a slyšeli všichni účastníci této neocenitelné umělecké události.

*******

Foto: Kocianova houslová soutěž / Lukáš Prokeš