„Původně ohlášený Apollon Quartet musel být nahrazen Wihanovým kvartetem.“
„Z toho vycházel Michal Novenko, který skladbu očistil od Janáčkových zásahů, respektoval Martinů pokyn da capo, napsal nový závěr a přepracoval dynamiku a tempa.“
„Nesmírně obtížný klavírní part zvládal Ivo Kahánek s neuvěřitelnou lehkostí, Wihanovci hráli jak z jiné dimense.“
Pražané, milovníci vážné hudby, si skutečně nemohou stěžovat na nedostatek festivalů, specializovaných abonentních cyklů a tematicky zaměřených koncertů. Najít mezi nimi festival, který by vybočoval z řady, není jednoduché. Jedním z nich jsou Dny Bohuslava Martinů, tematicky zaměřený na dílo tohoto skladatele, jeho vrstevníky, přátele i eventuální učitele. Z původních 10 plánovaných koncertů (psali jsme o nich ZDE, ZDE a ZDE) musel být jeden z důvodů onemocnění covidem a karantény orchestru zrušen. Finálový koncert zazněl 17.12., samozřejmě v sále Bohuslava Martinů na pražské HAMU.
V pondělí 22. listopadu se bude v Sukově síni pražského Rudolfina od 19:30 hodin konat komorní koncert k poctě skladatele Vladimíra Sommera, od jehož narození si letos připomínáme sto let. Zaznějí autorovy skladby Sonáta pro dvoje housle z roku 1948, Sedm písní pro mezzosoprán a klavír z roku 1985, o dva roky mladší Smyčcový kvartet č. 2 h moll a na závěr Komorní hudba pro smyčce datovaná rokem 1967. Na provedení Sommerovy hudby se budou podílet houslisté Leoš Čepický a Anna Sommerová, mezzosopranistka Markéta Cukrová s klavíristou Danielem Wiesnerem, Kvarteto Vladimíra Sommera a Komorní orchestr Vladimíra Sommera, který bude řídit Vojtěch Jouza. Koncert je z důvodu koronavirové epidemie přeložen z jara.
Třemi posledními koncerty vyvrcholí od pátku do pondělí letošní dvaatřicátý ročník Dnů soudobé hudby. Festival pořádá Společnost českých skladatelů, jeden ze zakládajících členů Asociace hudebních umělců. Během listopadu přehlídka nabízí skoro sedm desítek skladeb od padesáti pěti autorů, z toho čtyřiačtyřicet premiér, většinou světových. Poslední koncerty se odehrají v Kaiserštejnském paláci na Malostranském náměstí v Praze, vždy od 19:30 hodin.
„Súbor hral bez dirigenta, post koncertného majstra zastával Leoš Čepický.“
„Ansámbel má predovšetkým silnú oporu vo svojej sláčikovej sekcii.“
„Hráči začali v odľahčenom, kultivovanom piane.“
Pražský komorní orchestr vstúpil v nedeľu 17. októbra do svojej jubilejnej, sedemdesiatej sezóny. Oslavy tohto úctyhodného výročia presunulo teleso, kvôli pandemickým opatreniam, až na budúci rok: punc výnimočnosti však nechýbal ani nedeľnému zahajovaciemu koncertu. V priestore veľkej sály paláca Žofín privítal PKO jedného z najuznávanejších českých huslistov dneška, koncertného majstra Českej filharmónie Jiřího Vodičku.
„Jsme asi jediným orchestrem, který v podstatě funguje na privátních zdrojích.“
„Z každého koncertu jim stát bral pětapadesát procent. Byli zaměstnanci, dostávali plat jako všichni ostatní, ale navíc dostávali diety a ty byly násobně vyšší než jejich plat.“
„Ideální počet mezi dvaatřiceti a pětatřiceti hráči dává PKO jeho kompaktní a nádherný zvuk.“
Nedělní koncert na Žofíně, kterým Pražský komorní orchestr bez dirigenta zahajuje další abonentní sezonu, se koná přesně v den, na který připadá sedmdesát let od vzniku tělesa. Vytvořili ho na podzim roku 1951 hráči Symfonického orchestru Československého rozhlasu, kteří se chtěli věnovat stylovější interpretaci starší české hudby. V šedesátých letech se PKO osamostatnil. Získal v české hudební kultuře 20. století naprosto jedinečné, nezastupitelné místo. Míval 150 až 180 koncertů ročně, z toho převážnou část ve světě. Je neoddělitelně spojován s přídomkem „bez dirigenta“. Má právě v té podobě na svém kontě nespočet skvělých nahrávek. Ale neméně dobré jsou ty, které nahrál s dirigenty. Jeho současný majitel a ředitel Vladimír Darjanin v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje nejen o hraní bez dirigenta, ale i nad jubilejní pražskou sezonou a nad zcela jinou situací na mezinárodním hudebním trhu.
Pražský komorní orchestr zahájí svou letošní koncertní sezónu tuto neděli 17. října ve 20 hodin na pražském Žofíně, v den, kdy si připomíná 70 let od vzniku. Sólistou večera bude Jiří Vodička. Zahraje sólové party v Mozartově Koncertu pro housle a orchestr č. 3 G dur, KV 216 a v Koncertu pro housle a orchestr č. 1 g moll, op. 26 Maxe Brucha. Na úvod večera zazní předehra k Mozartově opeře Figarova svatba a během koncertu orchestr s koncertním mistrem Leošem Čepickým přednese také Respighiho Staré tance a zpěvy. Zástupcem Leoše Čepického je Patrik Sedlář. Ten se také bude na projektech podílet. PKO v letošní sezóně v rámci svých abonentních řad vystoupí rovněž ve Dvořákově síni Rudolfina, v kostele svatých Šimona a Judy a v Koncertním sále Pražské konzervatoře. V dalších jedenácti koncertech, které se budou konat průběžně až do června příštího roku, vystoupí sólově či po boku PKO Kinsky Trio Prague, Ladislav Horák – akordeon s Petrem Tomečkem – Panova flétna, kytarista Lubomír Brabec, klavíristé Klára Gibišová a Lukáš Vondráček, Josef Suk Piano Quartet, violoncellisté Jiří Bárta a Alžběta Vlčková, Wihanovo kvarteto a v závěru také houslista Pavel Šporcl.
Česká filharmonie naplánovala několik letních koncertů, a to konkrétně v rámci Českého spolku pro komorní hudbu. V tuto chvíli zve na 23. a 29. července a na 2. srpna. Sukova síň Rudolfina bude v pátek 23. července od 19:30 hodin místem koncertu souboru s názvem Quintetto della Trota, který hraje ve složení Markéta Vokáčová – housle, Ondřej Martinovský – viola, Jan Keller – violoncello, Adam Honzírek – kontrabas a Barbora Prokopová – klavír. Kromě hudby Josepha Haydna, Antonína Dvořáka, Paula Hindemitha a Ástora Piazzolly umělci přednesou Kvintet pro klavír, housle, violu, violoncello a kontrabas A dur, op. 114, „Pstruh“ Franze Schuberta. Houslista Josef Špaček a harfistka Jana Boušková budou protagonisty dalšího koncertu ve Dvořákově síni Rudolfina, a to ve čtvrtek 29. července, také od 19:30 hodin. Zde zazní hudba Camilla Saint-Saënse, Sergeje Prokofjeva, Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany či Maurice Ravela. Některé z nich v úpravě samotné Jany Bouškové. České filharmonické kvarteto s hostem, klarinetistou Janem Machem, se v Sukově síni v pondělí 2. srpna představí se skladbami Josepha Haydna, Ludwiga van Beethovena a Wolfganga Amadea Mozarta. Soubor hraje ve složení Leoš Čepický a Viktor Mazáček – housle, Jiří Poslední – viola a Jakub Dvořák – violoncello. O dalších koncertech budeme informovat průběžně.
„Nevidím jediný důvod k uzavírání se vůči zahraničním vlivům.“
„Za mých studií se na škole konaly dva mistrovské kurzy. To je objektivně velmi málo a vždy jsem to cítil jako slabinu naší školy.“
„Přítomnost zahraničních studentů je známkou skutečného života v akademickém prostředí a pro domácí studenty i kantory permanentní připomínkou, že nemusí být těmi nejlepšími pod sluncem.“
Dnešní díl rozhovorů s kandidáty do Akademického senátu Hudební a taneční fakulty AMU je věnován tématu Mezinárodního rozměru školy. České země vždy umělecky těžily z polohy na křižovatce Evropy, kde se potkávaly a často spolu zápolily vlivy Východu i Západu. Zároveň si i v konkurenci velkých kultur dokázaly zachovat vlastní autentickou tvář a originalitu. Vynikajícím příkladem je třeba Česká filharmonie, která je v současnosti pravidelným hostem prestižních světových pódií a zároveň zřejmě jediným národnostně homogenním tělesem mezi světovými orchestry. O tom, kde leží ideální kombinace mezinárodní otevřenosti a budování české národní školy, jsem si povídal s pianistou a pedagogem Katedry klávesových nástrojů MgA. Janem Bartošem Ph.D., studentkou téže katedry Kateřinou Blažkovou, skladatelem a pedagogem Katedry skladby doc. MgA. Mgr. Michalem Ratajem Ph.D. a houslistou a vedoucím Katedry strunných nástrojů prof. MgA. Leošem Čepickým.
„Wihanovo kvarteto nahradilo původní program zahajovacího koncertu sezóny orchestru PKO, a to opravdu vznešeně.“
„V první větě se znamenitě ukázala zkušenost hráčů Wihanova kvarteta ve výborné vzájemné souhře s rytmickou přesností.“
„Wihanovo kvarteto se dokázalo skvostně popasovat s častými chromatickými postupy a zdůraznilo je tak, aby vyzněly vkusně.“
Pražský komorní orchestr nabídl v uplynulém týdnu svým posluchačům několik koncertů, které zpřístupnil online. Nahradil tímto způsobem dokonce i svůj zahajovací koncert. Úkolu zpětně odstartovat sezónu 2020/2021 v „online době“ se chopilo Wihanovo kvarteto.
„Nikoli náhodou bývá Beethovenovo Trio D dur označováno za „trio duchů“ a mystická nálada volné věty, vytvořená interprety Smetanova tria, to dokonale vystihla.“
„Je zcela zbytečné psát a mluvit i v případě Wihanova kvarteta s Ivanem Klánským o naprosté profesionalitě a precizních výkonech.“
„Schumannova skladba se stala pomyslnou třešničkou, jejíž propracovanost nenechá nikoho na pochybách, proč je třeba se věnovat ušlechtilým komorním dílům.“
Nedílnou součástí Pardubického hudebního jara je série komorních koncertů. Zdá se, že je definitivně pryč doba, kdy tento žánr ve stotisícovém městě živořil na okraji zájmu a úbytek posluchačů vedl svého času i ke zrušení zdejšího Kruhu přátel hudby. Organizátoři festivalu vsadili i letos na opravdu špičkové sólisty či komorní soubory – a ejhle, kapacita auditoria bývá zaplněna takřka do posledního místa a nevadí ani povinné roušky… Jinou věcí je připravenost a kvalita dnes vlastně jediného sálu vhodného pro provozování „komořiny“ v Pardubicích, ale o tom až v závěru.
Komorní filharmonie Pardubice uveřejnila program následující, již 52. sezóny. Posluchači se mohou těšit nejen na koncerty, které musely být kvůli pandemii odloženy, ale na řadu dalších zajímavých titulů i hostů orchestru. Filharmonie se také s novou sezónou vrací do svého sídla, které prošlo rekonstrukcí. Na úvod sezóny uvítá na pódiu absolventa pardubické konzervatoře Petra Nekorance, který patří k nejúspěšnějším mladým tenoristům světové scény, a to pod taktovkou šéfdirigenta Stanislava Vavřínka.
„Pražský komorní orchestr s koncertním mistrem Leošem Čepickým hrál Sinfonii technicky dokonale.“
„Kde se v tak drobounké holčičce bere tolik vitality, schopnosti akcelerovat, vystavět dynamiku, mít vypracovaný úhoz?“
„Jan Schulmeister provedl Preludium z Transcendentálních etud Ference Liszta přímo brilantně.“
Jen den poté, co Václav Hudeček na Svátcích hudby představil dva mladé špičkové sólisty, připravila dramaturgie Pražského komorního orchestru koncert podobného zaměření. Dokonce i s jedním stejným sólistou. U Šimona a Judy se 22. ledna představily naděje naší klavírní hry – Klára Gibišová a Jan Schulmeister. A bylo co poslouchat i obdivovat. Navíc večer byl tematicky zaměřen na skladatele 18. století, takže milovníci klasicismu si skutečně přišli na své.
V neděli začíná 25. ročník festivalu Dny Bohuslava Martinů. Letošní 60. výročí úmrtí skladatele připomene vlastními i spřátelenými koncerty, ve kterých nabídne písňovou, komorní i orchestrální tvorbu. Kromě jednoho koncertu v Rakovníku se přehlídka koná v prestižních pražských sálech od 24. listopadu do 17. prosince.
„Celou Smetanovu hloubku a genialitu jsem si uvědomil až při nahrávání jeho kompletního klavírního díla.“
„Pro některé posluchače je právě komorní hudba tím největším hudebním zážitkem.“
„Talentovaných dětí neubývá, pouze současné společenské poměry bohužel úplně profesi hudebníka nesvědčí.“
Z domoviny – to je podtitul jednoho z očekávaných komorních koncertů na Národním festivalu Smetanova Litomyšl. Ryze smetanovský program přijedou ve čtvrtek 20. června zahrát houslista Leoš Čepický, violoncellista Michal Kaňka a klavírista Ivan Klánský, který před časem nahrál kompletní Smetanovo klavírní dílo a v rozhovoru pro KlasikuPlus se netajil tím, že hudbu litomyšlského rodáka hraje rád.
„Orchestry bez dirigenta vyžadují perfektní hráče s vysokou mírou koncentrace a skvělou technikou.“
„Mozartova Malá noční hudba v podání PKO bylo trochu jiné nokturno, než jsme zvyklí, zaujalo.“
„Ottorino Respighi rád prezentoval starou hudbu v nové formě.“
„Suita pro smyčce ukazuje Janáčka, který si ještě zdaleka nevytvořil svůj typický hudební jazyk.“
Pražský komorní orchestr patří ke čtyřem nejstarším komorním orchestrům světa. Příští rok oslaví 70 let trvání, a i když se obsazení za tu dobu několikrát vyměnilo, vždy patřil mezi nejlepší soubory v Evropě. Že to platí také v současnosti pod vedením koncertního mistra Leoše Čepického, se snažil přesvědčit i ve středu 24. dubna publikum v koncertní síni Šimona a Judy v Praze.
„Koncertní mistr Leoš Čepický svým zápalem pro hru a čitelnými gesty vedl k souhře a zvukové vyváženosti smyčcovou i dechovou složku orchestru.“
„Nejen klavíristé se mohli učit na tom, jak stavět fráze, jak odlišit náladou jednotlivé její podčásti, které dohromady dávaly smysl, a posluchači nezbylo než si říct: „Ano, takto!““
„Křišťálovou jasnost a výstižnost hudebních myšlenek sólisty podporoval citlivě doprovázející orchestr, který si nedovolil udusat pianistovu technicky i barevně bravurní hru.“
Na koncert skladatelů první vídeňské školy si Pražský komorní orchestr pod vedením koncertního mistra Leoše Čepického do Rudolfina přizval jednoho z našich nejvýznačnějších muzikantů, pianistu Ivana Klánského. A protože celý program byl tak trochu jedna velká klasika, volba padla na Mozartův Koncert pro klavír a orchestr č. 20 d moll, K. 466. Ten se stal středem pozornosti, avšak ani na okamžik nebylo cítit, že by si ji uměle vynucoval přehnanými gesty. Mozart je křišťál nebo, chcete-li, diamant. A tak také v podání interpretů zněl. Obklopen byl dalšími drahokamy od Ludwiga van Beethovena a Josepha Haydna.
„Kombinace dvou děl pro smyčce v takto úzkém sousedství je hraniční, ale nebezpečí z dlouhých ploch podobného zvuku se podařilo vyvážit.“
„Mendelssohn se poslouchal příjemně. Není to nijak osobitá hudba, ale je zajímavá tím, jak zůstává na pomezí stylů a epoch.“
„Sólista ve frázování krásně sledoval vývoj a směřování hudby a minuciézně vypracovával drobné kontrasty a malé protiklady.“
Alfred Schnittke, Felix Mendelssohn-Bartholdy, Wolfgang Amadeus Mozart… a Jan Bartoš. Silná sestava osobností v programu Pražského komorního orchestru. Mladý pianista byl jeho magnetem a vrcholem. Přesto, že prostředí a akustika kostela svatých Šimona a Judy nejsou pro klasicistní klavírní koncert ani případné, ani ideální.
„Ne každé těleso je pro Mozartovu hudbu vhodné, Pražský komorní orchestr je ale jedním z těch typických.“
„Mozart svá divertimenta i ostatní komorní skladby tvořil většinou na objednávku pro domácí muzicírování nebo jako dar hostiteli.“
„Celý večer fungoval jako celek a jisté vybočení z obvyklých dramaturgických postupů bylo osvěžující a příjemné.“
Pět titulů z pera Wolfganga Amadea Mozarta naplnilo včerejší večer v Kostele sv. Šimona a Judy v Praze. Pražský komorní orchestr zvolil tento program, aby připomenul a oslavil 27. leden, kdy se v roce 1756 v Salcburku Mozart narodil. Na koncertě zazněla jeho ranější díla, vrcholná skladba ze sklonku života i zralý hornový koncert. Jako sólista se představil Jan Vobořil, provedení řídil koncertní mistr Leoš Čepický.
„Zazní díla, která jsou součástí naší stoleté historie.“
„Komorní hudba nepřináší méně závažná sdělení než hudba orchestrální a pro hráče je očistnou záležitostí.“
„Českou tvorbu bych rád uváděl v konfrontaci s díly světových autorů.“
Mnoho koncertů a inscenací letos akcentuje 100. výročí vzniku Československé republiky. Méně tradiční už jsou ale slavnostní koncerty komorní hudby. A právě takto intimněji se rozhodli zítra oslavit náš stát v Sukově síni Rudolfina přední čeští sólisté: cembalistka Edita Keglerová, houslisté Anna Sommerová a Leoš Čepický, klavíristka Alena Grešlová a soubor Camerata 2018, který povede VOJTĚCH JOUZA. Zazní díla, která jsou součástí naší stoleté historie, a je zajímavé uvědomit si, v jakých souvislostech jejich autoři žili a tvořili. Tento koncert k poctě století naší státnosti je prvním v řadě volného cyklu, ze kterého by v budoucnu měla vzniknout nová abonentní řada. Ještě letos se bude konat Vánoční koncert.
„Klasiky zahrál PKO vedený Leošem Čepickým se zdravou energií, motivovaně.“
„Ženatý působí zdrženlivě. Jeho nástroj je však velmi znělý a jeho hra není tak uzavřeně introvertní.“
„PKO drží značku a smysl své existence.“
Pražský komorní orchestr otevřel svou další abonentní sezónu v Rudolfinu. Hrál bez dirigenta, jak to míval dokonce v názvu, hrál Rejchu, Mozarta a Beethovenova… a hrál s Ivanem Ženatým. Sál sice nebyl stoprocentně zaplněný, ale pochybnosti nejsou na místě. Orchestr je v dobré formě.
