„Dveře s hanebným X stojí varovně v popředí, zatímco poslední Aminin úkryt se nedosažitelně vznáší ve vzduchu.“
„Máme tedy co do činění s příběhem o emancipaci a touze po rozbití okovů, čili o hodnotách, které jsou extrovertnímu režisérovi nepochybně blízké.“
„To je jen skromný výběr ze zástupu slavných zpěvaček, které fascinovala Amina, ústřední hrdinka opery Vincenza Belliniho La sonnambula neboli Náměsíčná.“
Libretista Felice Romani byl často takřka kongeniálním spolupracovníkem Rossiniho, Donizettiho, mladého Verdiho či zmíněného Belliniho. Tím spíše tedy překvapí, že našel roku 1831 zalíbení v prostinké anekdotě o švýcarské venkovance, jejíž svatbu s ctnostným mladíkem Elvinem téměř překazí pikantní skutečnost, že se jednoho dne náhle probudí v posteli jistého hraběte. Zmíněný šlechtic jménem Rudolf ovšem dívčinu čest zachrání, když zjistí, že její noční toulky po cizích ložnicích způsobuje nemoc zvaná somnabulismus čili náměsíčnost. Třikrát sláva, svatba se tedy může konat! Vážně stačí tak chatrná konstrukce pro udržení divácké pozornosti po dobu celých dvou hodin? Nebo že by byly hudební kvality Náměsíčné skutečně natolik fenomenální, aby strčily absentující děj hravě do kapsy? Možnost pokusit se najít na tyto otázky odpovědi mají diváci nově v Semperově opeře v Drážďanech, kde se dne 19. března 2023 konala premiéra nové inscenace opery Vincenza Belliniho La sonnambula.
„Celý recitál doprovázela PKF – Pražská filharmonie pod taktovkou Giacoma Sagripantiho.“
„Pretty Yende a Nadine Sierra si nejprve spolu zazpívaly duet Hraběnky a Zuzanky z Figarovy svatby, následoval duet z Rossiniho opery Alžběta, královna anglická a potom si každá pěvkyně zazpívala árii z komické opery.“
„Z projevu obou umělkyň vyzařovala nelíčená radost ze zpěvu, absolutní znalost zpívaných skladeb i interpretace jejich stylu.“
První březnový večer zpívaly ve Smetanově síni Obecního domu sopranistky Pretty Yende a Nadine Sierra. Do Prahy, města ve středu Evropy, se vždy sjížděli instrumentalisté, dirigenti, skladatelé i pěvci. V Novém německém divadle se pořádaly tzv. Májové cykly, kde vystoupila celá řada světových pěvců včetně Enrica Carusa nebo Lea Slezaka. Mnozí významní pěvci zde byli v angažmá, např. Hans Hotter. Hanuš Thein vzpomínal na hostování legendárního ruského basisty Fjodora Šaljapina v Massenetově opeře Don Quijotte v Národním divadle. V sedmdesátých letech minulého století pozval dr. Pavel Eckstein do Prahy vynikající světové operní pěvce, např. Helen Donath, Hildegard Behrens nebo José Carrerase. Po sametové revoluci se operní domy v Praze nejprve osamostatnily (aby se později zase spojily) a v souborech začala působit řada zahraničních pěvců. Někteří pohostinsky, jiní v angažmá. A tento stav trvá dodnes. Přestože se nikdy nejednalo a dosud nejedná o špičkové operní pěvce s mezinárodní kariérou v prestižních operních domech, nesmazatelnou stopu zde zanechali např. Tamara Kucenko, Galia Ibragimova nebo Valentin Prolat. V současné době převyšuje všechny zahraniční pěvce v Národním divadle angažovaná islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir...
Sólistky oper Národních divadel v Praze a Brně - sopranistka Jana Sibera, loňská držitelka ceny Thálie, a mezzosopranistka Jana Hrochová, uvedou v neděli 5. března písně a cykly významných operních skladatelů. Za klavírem usedne klavírista a skladatel Jan Dušek. Koncert se bude konat v Novoměstské radnici od půl osmé večer. Všechny písně budou předneseny v italských a německých originálech, doplněny promítanými českými titulky.
„Giorgi Guliashvili vládne sympatickým zvučným lyrickým tenorem, který byl publikem kvitován s nadšením.“
„Chiara Polese zpívala populární árii Toscy. Ještě to nebylo na jeviště Metropolitní opery v New Yorku, ale její výrazové nasazení a hlasová přitažlivost byly evidentní. Divino!“
„Dirigent Maurizio Agostini vedl orchestr s grácií a soubor s ním souzněl po celý večer ve všech momentech interpretace.“
Nedělní večer 18. prosince patřil v Rudolfinu Galavečeru staroslavné italské operní scény, která byla otevřena 4. listopadu 1737. Teatro San Carlo v Neapoli je nejstarší nepřetržitě provozovaná veřejná opera na světě, otevřená desítky let před milánským Teatro alla Scala či benátským divadlem Teatro La Fenice. Do Prahy přijelo pěvecké mládí, které vychovává Akademie operního zpěvu zmíněné opery, spolu s divadelním orchestrem a dirigentem Mauriziem Agostinim. Koncert byl součástí oslav výročí sta let Italského kulturního institutu v Praze a uspořádalo ho italské Ministerstvo zahraničních věcí a mezinárodní spolupráce v gesci Generálního ředitelství pro veřejnou a kulturní diplomacii ve spolupráci s Italským velvyslanectvím a Italským kulturním střediskem.
„Premiéra opery Nabucco, uskutečněná na této scéně 9. března 1842, byla Verdiho prvním velkým úspěchem.“
„Spolu s Rossinim, Bellinim a Donizettim, jejichž sochy jsou, podobně jako jeho, ve vstupním foyeru, a spolu s Puccinim, jehož busta je na prvním balkoně, patří Verdi k základním autorům repertoáru La Scaly.“
„Sezóna 2022/2023 má v plánu celkem čtrnáct operních titulů, z nichž jedním je Dvořákova Rusalka v hudebním nastudování Tomáše Hanuse.“
Riccardo Chailly diriguje dnes večer v milánském divadle Teatro alla Scala Musorgského Borise Godunova s Ildarem Abdrazakovem v titulní roli. Nová produkce režiséra Kaspera Holtena není ale pouhou běžnou premiérou. Jako každoročně 7. prosince jde o oficiální zahájení sezóny v La Scale. Datum není vybráno náhodně – svátek má katolický světec Sant'Ambrogio, sv. Ambrož, ve 4. století milánský biskup a dodnes patron města.
„Mohl by ´hrát´ hlasem ještě o dost víc.“
„Bojoval ve finále o cenu nejambicióznějším možným způsobem – árií Nessun dorma.“
„Výkony finalistů v kategorii Junior přesahovaly pouhé školní výkony.“
Soutěž nesoucí jméno Antonína Dvořáka, určená pro mladé pěvce do 35 let a v juniorské kategorii do 24 let, přilákala minulý týden do Karlových Varů devět desítek studentů a začínajících umělců z řady zemí. Absolutním vítězem 56. ročníku je barytonista Robin Červinek, člen Operního studia Slovenského národního divadla v Bratislavě, absolvent JAMU v Brně a student Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Ve finále, na veřejném koncertě doprovázeném v Městském divadle Karlovarským symfonickým orchestrem, zaujal v pátek jako Figaro z Rossiniho Lazebníka sevillského.
„Sopranistka nabídla krásně modulovaný a lehce plynoucí hlas, zralé umění belcanta, přirozené komediální i tragické herectví a skromnou a usměvavou přítomnost na pódiu.“
„Poklonu si zaslouží oba pěvci i s organizátorkou večera. Třemi výstupy z oper Iaina Bella obohatili obvyklý průběh a rozměr operního galakoncertu zajímavě a příjemně, téměř bezprecedentně.“
„Stejně jako Diana Damrau, umí i Petr Nekoranec na koncertě výrazně pracovat s přítomností na pódiu a s potřebným naznačením hereckého výrazu patřícího k právě zpívané roli.“
Společný recitál, který měli v úterý v pražském Obecním domě sopranistka Diana Damrau a tenorista Petr Nekoranec, nabídl špičkové pěvecké umění, vděčný program, výborný orchestrální doprovod a milý kontakt mezi pódiem a hledištěm. Obvyklou sestavu klasických operních árií a duetů, tentokrát výhradně od Donizettiho a Belliniho, tedy z repertoáru italského belcanta, výrazně a jedinečně obohatila tři velká hudební čísla mající původ v současné tvorbě. Autorem byl Brit Iain Bell a prezentovanými díly tři jeho moderní operní tituly, ve kterých se oba sólisté v posledních letech objevili už i v divadlech.
„Od té doby jde Nombulelo od vítězství v jedné mezinárodní soutěži k druhé.“
„Níže položené písně lépe odpovídaly hlasovému fondu pěvkyně, a tak zmizely ostré tóny, soprán se zakulatil, vyniklo frázování.“
„Po přestávce ovšem následoval přímo gejzír belcanta.“
Spolek přátel hudebních talentů představuje každý rok v koncertním cyklu Talenty světové opery vítěze velkých mezinárodních soutěží. Díky tomuto cyklu máme možnost poznat umělce, jejichž kariéra sice teprve začíná, ale kteří už mají jisté mezinárodní renomé. V letošním roce to je obzvlášť zajímavá umělkyně. Vždyť kdy se nám podaří slyšet belcanto z úst pěvkyně z Jihoafrické republiky... V Praze vystoupila 9. října Nombulelo Yende.
„Aleš Nosek je jistým a technicky zdatným hráčem. Byl velice dobře připraven, prokázal pevné nervy a jasný interpretační názor.“
„Svůj program zvolil velmi vhodně k romantickému zvuku svatovítských varhan. A připomněl záslužně u nás trochu opomíjeného Josefa Kličku provedením jeho Legendy.“
„Pavel Svoboda oslnil technicky neomylnou hrou, vynikajícím rytmickým cítěním a v neposlední řadě naprostým přizpůsobením chrámové akustice.“
Na čtvrtém koncertě mezinárodního festivalu „Svatovítské varhanní večery“ vystoupil regenschori a varhaník biskupského kostela v Plzni Aleš Nosek. O týden později, 2. srpna, převzal závěrečný koncert festivalu jeden z nejúspěšnějších varhaníků mladé generace Pavel Svoboda. Ten dělí svoji činnost na koncertní, pedagogickou, organizační – je ředitelem Komorní filharmonie Pardubice – a veřejnou: je poslancem Parlamentu České republiky.
Metropolitní kapitula u svatého Víta v Praze ve spolupráci se Správou Pražského hradu letos pořádá v katedrále svatých Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě už jedenáctý ročník mezinárodního festivalu Svatovítské varhanní večery. V letošním ročníku se představil francouzský varhaník Philippe Lefebvre, který mimo rafinovaně zvoleného repertoáru věhlasných francouzských autorů nabídl posluchačům i vlastní improvizační umění. Dále vystoupila legenda české varhanické školy Jan Hora. Zahrál díla světově proslulých i méně známých autorů z různých období. V dalších dvou koncertech se představili zástupci mladší generace varhaníků – Tomáš Pindór a Aleš Nosek. V úterý 2. srpna od 19 hodin zahraje závěrečný koncert festivalu varhaník Pavel Svoboda, který si k sobě přizval trumpetistu Jiřího Houdka. Zaznějí díla Johna Stanleyho, Alexandra Guilmanta, Jeana Baptisty Loeillet de Ganta, Vincenza Belliniho a našich skladatelů Miloslava Kabeláče a Petra Ebena.
„Dovolím si zmínit zásadní rozdíl v jejím přístupu k výuce zpěvu. Neupozorňuje studenty na všechny nedostatky nebo chyby, kterých se dopouštějí a kterých si bezpochyby okamžitě jakožto zkušená pěvkyně i pedagožka musí všimnout.“
„Studenty se musí nechat zpívat, musí z toho mít radost. Když někoho namotivuju, on se uvolní a začne to fungovat.“
„Se skvělou pěvkyní a pedagožkou Kateřinou Beranovou se zpěv stává něčím zcela jiným než pouhou znalostí pěvecké techniky.“
Pravděpodobně jste už slyšeli o ProART Festivalu, v rámci kterého se už od roku 2005 konají nejrůznější workshopy napříč uměleckými obory, zejména pak tance. Málokdo však ví, že zde probíhají také kurzy operního zpěvu s uznávanou pedagožkou Kateřinou Beranovou, která vyučuje od roku 2007 na Anton Bruckner Privatuniversität v Linci. Ta se během letošního ročníku festivalu ujala šesti studentek a nadšenců zpěvu a společně pak po čtyři dny nejen zdokonalovaly pěveckou techniku, ale pracovaly také na hudebním vyjádření vybraných skladeb. A jak vlastně kurzy z pohledu aktivního účastníka probíhají?
V sobotu 23. července od 18 hodin v Teplicích nad Metují – Kamenci, v kostele Panny Marie Pomocné zaznějí Schubertova Ave Maria, Bachův chorál Wachet auf, ruft uns die Stimme i virtuózní skladby pro trubku s doprovodem varhan. Pořadatelé pozvali předního domácího varhaníka Aleše Bártu a významné české trumpetisty Marka Vaja a Jiřího Houdka. Vstupné na koncert je dobrovolné, výtěžek putuje na obnovu kostelů broumovské skupiny.
Letní kouzlo zámeckého parku v Litni podtrhne v sobotu 18. června v podvečer scénický open air koncert nazvaný „Dotek lásky“. Završí tak devátý ročník zdejších tradičních pěveckých kurzů. Ty jsou výjimečné exkluzivní účastí Operního studia Slovenského národního divadla, jehož členové po dobu pěti dnů v zámeckém areálu studují a při závěrečném vystoupení předvedou, co se za svůj pobyt naučili. Na koncertu v jejich podání zaznějí árie raného romantismu, které budou zpracovány ve scénických obrazech zachycujících lásku v různých podobách. Námět koncertu je inspirován verši Sonetů Williama Shakespeara. Koncert i pěvecké kurzy se konají jako vrcholná událost jedenáctého ročníku Festivalu Jarmily Novotné, který pořádá nezisková organizace Zámek Liteň.
„Villazón svého Lazebníka umístil do skladiště filmových studií, kde si jakýsi správce Arnoldo pouští staré černobílé filmy.“
„Cecilia Bartoli jako Rosina doslova triumfovala. Opět dokázala, že její pěvecká technika a hlasové schopnosti jsou s to odolávat času.“
„Navzdory některým výhradám se jedná o v mnoha směrech výjimečnou produkci, odsouzenou k nezvratnému úspěchu.“
Letošní Salcburský svatodušní festival zvolil slogan „Vítejte v Seville“. Největším tahákem čtyřdenní přehlídky byla jako obvykle premiéra nové operní inscenace, v tomto případě Lazebníka sevillského Gioacchina Rossiniho. V hlavních rolích se představili Cecilia Bartoli a Edgardo Rocha. To vše pod režisérským vedením Rolanda Villazóna.
„Tenorista působil na pódiu Dvořákovy síně směrem k publiku sice trochu nekomunikativně, ale čistě pěvecky nabídl lahodný mladistvý témbr, který nešetří intenzitou.“
„Lada Bočková dala áriím k dispozici pěkný a lehký, ale ne tenký, nepříliš velký, velmi dobře usazený a ovládaný hlas.“
„Tři přídavky potvrdily, že Anduaga má cenu ze soutěže Operalia právem a že Lada Bočková má nenápadně našlápnuto ve svém oboru na moc pěknou dráhu.“
Tenorista Xabier Anduaga a sopranistka Lada Bočková. Dva mladí pěvci, kteří se utkali v Praze v soutěži Operalia, se nyní po třech letech sešli v české metropoli na pódiu Rudolfina jako kolegové, aby ukázali, jak jejich kariéry pokračují. Sedmadvacetiletý Španěl, vítěz z roku 2019, je evidentně na dobré cestě mezi ty nejlepší pohybující se v mezinárodním prostředí. O čtyři roky starší Češka, i když tehdy cenu nezískala, se však teď nenechala ani trochu zahanbit. Využila koncertní příležitost v pátek večer naplno.
„Sopranistka zazářila v Praze zajímavým a zvládnutým hlasem, mladým a jistým, emocionálně probarveným.“
„Mezzosopranistka dala nahlédnout i do skvěle pěvecky i výrazově zvládnuté, virtuózní, ale ani v jednom aspektu nepřehrávané a nepřeháněné role Rosiny z Lazebníka sevillského.“
„Tenorista všechny postavy obdařil mladistvou lyrikou a jejich situace po herecké stránce v dostatečných náznacích přesnou charakteristikou.“
Pod hlavičkou Spolku přátel hudebních talentů, založeného agenturou Nachtigall Artists, se v Rudolfinu v úterý uskutečnil milý a výborný koncert tří mladých pěvců. Jihokorejská sopranistka Hera Hyesang Park, kanadsko-italská mezzosopranistka Emily D'Angelo a tenorista Petr Nekoranec prošli nejen soutěží Operalia, ale také Lindemannovým programem Metropolitní opery. Obě sólistky už v ní také zpívají. Jejich pražský večer příjemně vybočil z hvězdných pěveckých recitálů dramaturgií, hereckými náznaky a hlavně neokázalostí. K jeho zdaru přispěli PKF–Prague Philharmonia a na poslední chvíli zaskakující dirigent Rastislav Štúr.
„V písňovém repertoáru má výhodu: nemusí se omezovat, jeho hlas ani v dozrávání není velký a mohutný.“
„Když začaly přídavky, nadšený ohlas se stupňoval. Na řadu přišly nesmírně jemně zazpívané neapolské písně… To se sólista sám doprovázel na kytaru.“
„Na nevelkého a štíhlého pěvce to byl heroický výkon.“
Juan Diego Flórez byl počtvrté v posledních devíti letech v Praze. Hvězdnému peruánskému tenoristovi, nedostižnému v Rossinim a v italském belcantu, je letos osmačtyřicet. Když před časem zpíval Verdiho nebo něco ještě novějšího, bylo znát, že se rozhlíží ven ze svého nejvlastnějšího oboru. Tentokrát už takový pocit nevyvolával. Hlas mu dál dozrává. Prahu při nedělním koncertě obdařil obdivuhodně vyrovnaným a impozantně širokým rozpětím repertoáru od Schubertových písní až po Pucciniho.
Peruánský tenorista Juan Diego Flórez počtvrté vystoupí v Praze. Na recitálu ho doprovodí renomovaný italský pianista Vincenzo Scalera, který proslul jako klavírní partner mnoha slavných pěvců, například Carla Bergonziho, Andrey Bocelliho, Montserrat Caballé, Josého Carrerase, Vittoria Grigola, Katii Ricciarelli, Sumi Jo, Renaty Scotto, Cesare Siepiho a dalších. Publikum se může těšit na písně a árie Franze Schuberta, Ludwiga van Beethovena, Gioacchina Rossiniho, Vincenza Belliniho, Giuseppe Verdiho, Francesca Paola Tostiho či Giacoma Pucciniho. Flórez poprvé v Praze vystoupil v prosinci roku 2012 právě s klavíristou Vincenzem Scalerou a společně nabídli večer písní a árií italských a francouzských mistrů. O dva roky později pěvec pro Prahu připravil francouzské operní árie za doprovodu PKF – Prague Philharmonia a potřetí přijel v říjnu roku 2017, opět s Vincenzem Scalerou, s italským a francouzským repertoárem. Koncert v Rudolfinu v neděli 5. prosince začne v 19:30 hodin.
Spolek přátel hudebních talentů na svých koncertech v Novoměstské radnici uvádí vítěze prestižních zahraničních soutěží a nejlepší české i zahraniční pěvce mladé generace. Tentokrát, v neděli 28. listopadu, od 19 hodin představí dva sólisty Bavorské státní opery v Mnichově. Americká sopranistka Emily Pogorelc je absolventkou Ryan Opera Center při Lyrické opeře v Chicagu, letos s velkým úspěchem debutovala v mnichovské opeře jako Cherubín ve Figarově svatbě během letního operního festivalu. Basbarytonistu Borise Prýgla i klavíristu Ahmada Hedara už české publikum dobře zná. Tato sezóna pěvci kromě mnichovských závazků přináší role Guglielma z Così fan tutte v Národním divadle v Praze a Dona Giovanniho ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, koncert se sopranistkou Pretty Yende ve Smetanově síni v Praze, roli Hajného z Dvořákovy Rusalky s Českou filharmonií pod taktovkou Semjona Byčkova a další projekty. Klavírista Ahmad Hedar je vyhledávaný klavírní partner mnoha pěvců a nositel ceny za vynikající klavírní doprovod na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Umělci přednesou písně a árie od Griega, Sibelia, Liszta, Williamse, Belliniho, Pucciniho, Gounoda, Donizettiho i našeho Bedřicha Smetany.
„Smyčcový orchestr jen ševelí a nad ním postupně několikrát z pianissima do piana, narůstá tichý zpěv sólových houslí, nekonečně krásný.“
„Nejvíc zpívání, navíc technicky nejtěžšího, má v Belliniho mši tenorista. Jaroslav Březina se partu zhostil excelentně.“
„Chrámové skladby tohoto autora jsou zapomenuty. Přinejmenším v tuzemském koncertním provozu bylo proto olomoucké uvedení Messa di Gloria objevným počinem.“
Podzimní festival duchovní hudby se v Olomouci konal už osmadvacetkrát. Závěrečný koncert letošního ročníku postavil v sobotu vedle sebe ve dvou skladbách dva největší možné kontrasty – jako dva živly, oheň a vodu. Koncert v chrámu Panny Marie Sněžné otevřela současná instrumentální skladba z pera Peterise Vaskse, bez textu, přesto duchovní od první do poslední noty. Druhou položkou byla mešní kompozice italského operního skladatele Vincenza Belliniho, s textem, ale duchovní tak nějak jinak. Dva propastně odlišné přístupy. Ten druhý zůstal na zemi, v kostele, ale ten první ukázal cestu do nebe.
