Alena Sojková

Alena Sojková

Zástupkyně šéfredaktora Týdeníku Rozhlas, publicistka

Hudební publicistikou se zabývá dvacet let. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Tvrdí, že základní profesionální dovednosti si osvojila právě při práci na Staročeském slovníku. Poté několik let působila v časopise Naše rodina, kde se přiučila základům novinařiny. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. Od roku 2010 je redaktorkou Týdeníku Rozhlas, časopisu s širokým kulturním záběrem. Publikuje v Týdeníku Rozhlas, Harmonii, Hudebních rozhledech, Medicíně a umění a na KlasicePlus.  Specializuje se na rozhovory s muzikanty, v poslední době zejména s mladou generací. Myslí si totiž, že je třeba mladé, šikovné a zapálené hudebníky soustavně uvádět do povědomí publika. Klasická hudba je její vášní a potřebuje ji k životu. Zrovna tak ale i rockovou a jazzovou muziku.

015

„U nás se opravdu dře od rána do večera. Já třeba začínám ráno v půl osmé a končím po deváté večer.“

„V neděli bude slavnostní benefiční koncert pro Nadační fond profesora Pavla Pafka, na kterém vystoupí Dagmar Pecková, Miroslav Sekera a Roman Patočka.“

„Jihočeské klavírní kurzy nejsou jen výchovou nadaných adeptů klavírního umění.“

Právě dnes, 29. června, byl zahájen 33. ročník Jihočeských klavírních kurzů. Vznikly z iniciativy prof. Zdeny Janžurové, významné osobnosti české hudební pedagogiky. V roce 1986 ve spolupráci s Českou hudební společností v Praze položila základ Jihočeského hudebního festivalu a hudebních kurzů v Písku pro mladé klavíristy a houslisty. Záhy pak přizvala ke spolupráci prof. Janu Korbelovou, která její práci úspěšně rozvíjí. Po osmadvaceti letech se kurzy přestěhovaly z Písku do Blatné, kde našly i díky podpoře mnoha tamních kulturních institucí a majitelky zámku Jany Germenis-Hildprandt vynikající podmínky. S prof. Janou Korbelovou mluvila KlasikaPlus.cz o historii a současnosti Jihočeských klavírních kurzů.

 
čtvrtek, 27 červen 2019 16:01

Mladí konzervatoristé hrají modernu

002

„Trojan jim svými gesty dodával jistotu, povzbuzoval je, nedopustil, aby se tato náročná kompozice rozpadla.“

„Kvality skladby by měly být upozorněním pro orchestrální dramaturgy, aby jí věnovali pozornost ve svých sezonách.“

„Soubor zahrál Václava Trojana s nakažlivou chutí a radostí, po předcházejících těžkých skladbách působil uvolněněji.“

Prague Conservatory Modern, soubor založený v roce 2014, vystoupil v pondělí 24. června na koncertě v sále Pálffyovského paláce. Vedení ansámblu, který od jeho počátků řídil Chuhei Iwasaki, převzal v roce 2016 Pavel Trojan junior. Soubor, v jehož repertoáru jsou například skladby Viktora Kalabise, Jana Rychlíka či Jiřího Gemrota, uvedl na pondělním koncertě kompozice Eduarda Douši, Ysanga Yuna, Mariose Christoua a Václava Trojana. Dramaturgickým záměrem byl dialog různých hudebních světů – západního, východního (asijského) a byzantského.

 
0

„Večer tentokrát Monteverdiho madrigalům věnován nebyl. Václav Luks se soustředil na postrenesanční vývoj této hudební formy.“

„Způsob, jakým Václav Luks při hře na cembalo pracuje s časem, by mohl být zaznamenán do učebnic.“

„Za ztížených podmínek ve velkém horku, kdy teklo z posluchačů i ze zpěváků, předvedli obdivuhodný výkon.“

Příznivě uspořádané řady na šířku sálu a uprostřed, kde na návštěvníky shlížejí sochy Olbrama Zoubka, prostor pro cembalo, zpěváky a hráče na theorbu. Takové bylo přivítání v úterý 11. června v kostele sv. Anny – Pražská křižovatka na druhém koncertu nového cyklu souboru Collegium Vocale, v rámci něhož se představí členové tohoto souboru i hráči Collegia 1704. Jak říká vedoucí obou ansámblů Václav Luks, „zastesklo se nám po intimitě komorních koncertů“. Posluchači dostali díky tomuto kroku nedocenitelný dárek.

 
3

„Takové ovládnutí všech houslových technik, které Milan nestaví na odiv, ale prostě je „jen“ používá, jsem patrně v jednom večeru neslyšela.“

„Je problém, jak hodnotit celkový zážitek z koncertu. Zárukou působivosti je kontrast. A ten se během nokturna neobjevil.“

„Pro Milana Al-Ashhaba je Adam Skoumal jako hudební partner požehnáním.“

Velkou pozornost přitáhlo první vystoupení Milana Al-Ashhaba - loňského vítěze soutěže Fritze Kreislera ve Vídni a soutěže houslistů do 35 let New York Concert Artists and Associates v New Yorku na Pražském jaru. Poté co v únoru vystoupil v sále Berlínské filharmonie jako vítěz newyorské soutěže, představil se ve středu 29. května v nokturnu ve Dvořákově síni pražského Rudolfina. Přestože koncert začínal o půl desáté, naslouchal mu téměř do posledního místa vyprodaný sál. To svědčí o tom, že Milan Al-Ashhab má nejen své fanoušky, ale jeho jméno je už natolik usazené v povědomí posluchačů, že nelení ani v pozdní hodině přijít na jeho koncert. A nutno zmínit i jméno klavíristy, který ho doprovází a svým uměním dotváří výsledný dojem – Adama Skoumala.

 
02

„Haydn, jakkoli pro posluchače příjemná hudba, je pro interpreta zrádný, může vyznít ploše. Ovšem v podání Matouše Zukala zněl mnoha barvami.!

„Debussy: nejasné obrysy, rozpité tvary, všechno zahrané jemně, s vnímavou poetičností.“

„Na posluchače se v Brahmsově triu valily hudební plochy, před kterými v dobrém slova smyslu nebylo úniku.“

Jistěže tři absolventské koncerty navštívené letos zjara nestačí ke generalizovanému soudu, ale leccos napovědí. Poté co jsem v sále Pražské konzervatoře slyšela ve čtvrtek 23. května sólově hrát klavíristu Matouše Zukala i jeho partnery v triu – houslistku Kláru Leškovou a violoncellistu Filipa Halečku –, si dovolím tvrdit, že zajímavé, poutavé a zralé interpretační výkony se v čase Pražského jara neodehrávají jen ve Dvořákově a Smetanově síni.

 
00

„Pro svůj pražskojarní koncert zvolil Matyáš Novák poměrně zatěžkanou dramaturgii. Hrál pouze skladby Fryderyka Chopina a Ference Liszta.“

„Možná to však klavírista překombinoval a měl se spíše soustředit na to, aby ukázal více svých interpretačních tváří.“

„Takovou oslňující technikou se málokdo z mladých pianistů může chlubit. A to je počinek, na kterém se dá stavět.“

Pro mladého hráče musí být jistě velmi svazující pocit odpovědnosti, který se pojí s prvním vystoupením na Pražském jaru. Možná si to Matyáš Novák nepřipouštěl – alespoň způsob, jakým oslnil svou klavírní technikou, tomu nasvědčoval. Ale leckteré zkušenější ucho postřehlo, že na matiné v Sále Martinů v sobotu 18. května přece jen jeho výkon cosi postrádal.

 
pátek, 17 kvě 2019 10:46

Zralý výkon Kláry Leškové

0

„Půvab spojený s energickou, technicky bezvadnou a promyšlenou interpretací je věru nebezpečná kombinace!“

„To důležité ale přišlo se Sonátou Richarda Strausse. Byl to takřka fyzický zážitek principu napětí a uvolnění.“

„Projevily se nejen výborné technické schopnosti hráčů, ale zřejmé bylo i to, jak dobrou školou komorní hry všichni tři prošli.“

Další z absolventských koncertů studentů Pražské konzervatoře se konal v úterý 14. května v krásném prostředí historického sálu Deylovy konzervatoře. Tentokrát se představila houslistka Klára Lešková ze třídy prof. Jiřího Fišera. A zvolila program, ve kterém předvedla, jakou je zralou interpretkou.

 
1

„Komořina je hodně důležitá nejen pro hráče, ale je to slyšet i v orchestru. Je velkým přínosem, ať pokud jde o ladění, nebo o souhru.“

„My všichni jsme vyrůstali za socialismu a trochu nám ujel vlak v oblasti hudebního managementu.“

„Víme, že tzv. „vážná“ hudba je řadě lidí odcizená. A když dokážeme zaujmout děti, které pak chtějí jít ještě na koncert, je to krásná odměna.“

Původně se sešli v orchestru – tehdejší Pražské komorní filharmonii. Pět hráčů na dechové nástroje – Jan Brabec na klarinet, Jiří Ševčík na flétnu, Vladislav Borovka na hoboj, Václav Fürbach na fagot a Jan Musil na lesní roh – si řeklo, že vedle orchestrální hry by bylo příjemné svůj muzikantský život ještě rozšířit, a založili dechový kvintet. Ani po letech je společné hraní v komorním souboru bavit nepřestalo. Před aktuálním koncertem v břevnovském klášteře v úterý 14. května jsem hovořila s hobojistou Vladislavem Borovkou a flétnistou Jiřím Ševčíkem.

 
001

„Takové hudební večery již v Goethe-Institutu probíhaly a podle pořadatelů je nejvyšší čas je obnovit.“

„Spíše uměřený Dominik Wollenweber jako by nechával prostor pro dramatičnost a vzrušenost Veverkovu partu.“

„Brittenových Šest metamorfóz je hudební skvost, ve kterém hobojista může předvést jak všechny barevné odstíny nástroje, tak své umění.“

V předvečer prvního soutěžního dne hobojistů na Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro vystoupili dva z porotců – Vilém Veverka a jeho učitel a kolega Dominik Wollenweber – na komorním koncertě, který uspořádal Goethe-Institut. Společně tam v úterý zahráli Invence pro dva hoboje Isanga Yuna.  Vilém Veverka se poté představil v Šesti metamorfózách podle Ovidia, opusu op. 49 pro hoboj sólo od Benjamina Brittena.

 
pondělí, 06 kvě 2019 16:06

Druhá tvář Nikolaje Luganského

3552921834e9c7e8913db

„Provedení povýšil na neopakovatelný zážitek, kdy posluchač i notoricky známou skladbu slyší jakoby poprvé, čerstvýma ušima.“

„Zvolený program byl důkazem, jak blízko k sobě mají ruská a francouzská hudba.“

„Atributem zdrženlivosti se dá popsat i Luganského široká škála dynamických úhozů. Nepotřebuje oslňovat ohromujícím forte.“

Není tomu tak dávno (11., 12. a 13. dubna), co Nikolaj Luganskij vystoupil v Praze. S Českou filharmonií a Tomášem Netopilem zahrál Beethovenův Klavírní koncert č. 4 a člověk si povzdychl, kéž by mohl takového klavíristu slyšet v samostatném recitálu. Nešťastné potíže s rukou Vladimira Ashkenazyho zapříčinily, že FOK musel do své řady Světová klavírní tvorba narychlo hledat adekvátní náhradu. A díky šťastné souhře časových náhod se v sobotu 4. května Nikolaj Luganskij objevil na pódiu pražského Rudolfina znovu. V recitálu, kterým znovu vyrazil posluchačům dech.

 
Strana 1 z 4