Alena Sojková

Alena Sojková

Zástupkyně šéfredaktora Týdeníku Rozhlas, publicistka

Hudební publicistikou se zabývá dvacet let. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Tvrdí, že základní profesionální dovednosti si osvojila právě při práci na Staročeském slovníku. Poté několik let působila v časopise Naše rodina, kde se přiučila základům novinařiny. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. Od roku 2010 je redaktorkou Týdeníku Rozhlas, časopisu s širokým kulturním záběrem. Publikuje v Týdeníku Rozhlas, Harmonii, Hudebních rozhledech, Medicíně a umění a na KlasicePlus.  Specializuje se na rozhovory s muzikanty, v poslední době zejména s mladou generací. Myslí si totiž, že je třeba mladé, šikovné a zapálené hudebníky soustavně uvádět do povědomí publika. Klasická hudba je její vášní a potřebuje ji k životu. Zrovna tak ale i rockovou a jazzovou muziku.

neděle, 24 květen 2020 12:10

Mladí hudebníci patří k Pražskému jaru

0

„Ladislav Bilan, jr. elegantně a zaujatě rozprostíral barvy a melodie v širokém spektru, jeho hra zněla až impresionisticky.“

„Jan Čmejla hrál velmi soustředěně, neokázale, ponořený do sebe dokázal předat posluchači veškeré emoce.“

„Být klarinetistkou ve městě Hammeln, jistě by za Annou Paulovou kráčel početný průvod.“

Původně to měly být čtyři samostatné pražskojarní debuty. Vlivem známých okolností se však organizátoři rozhodli představit na prestižní festivalové scéně pozoruhodné mladé interprety alespoň v jednom večeru. Klavírista Jan Čmejla, bicista Ladislav Bilan, jr., klarinetistka Anna Paulová a houslista Eduard Kollert vystoupili v pátek 22. května na pražské HAMU. Vzhledem k vládním opatřením byl koncert streamován – jeho záznam je ke zhlédnutí na stránkách Pražského jara.

 
čtvrtek, 09 duben 2020 10:50

Hudebníci neskládají ruce do klína

4

„Živá interakce s publikem je pro mě podmínkou.“

„Orchestr bez možnosti koncertovat je něco, na co ani nechci pomyslet...“

„Mně má práce a můj orchestr už teď velmi chybí, ale vůbec si nedokážu představit, jak se cítí muzikanti na volné noze, kteří najednou přišli o vše.“

Kulturní život, a to nejen v Česku, doznal v současnosti i v blíže neurčené budoucnosti radikálních změn. Netýká se to jen divadel, kin, galerií či vydávání knih a CD, ale i klasické hudby. Tak jako v jiných oblastech se i aktivity muzikantů přesouvají na internetové platformy, ať už jsou to domácí videa, či streamované plnohodnotné koncerty. Nejde ovšem nevidět, do jakých existenčních problémů se dnes hudebníci – a zejména ti na volné noze – dostávají. KlasikaPlus některé z nich oslovila a zeptala se, jak se se současnou situací vyrovnávají.

 
1

„Hráčky upoutaly svou vysokou zvukovou kulturou a vynikající technikou s citem pro frázování a nenásilné dynamické oblouky.“

„Panovala tu jednotící souhra tří individualit – emocionální houslistky, vřelé violoncellistky a stylové klavíristky.“

„Mladé muzikantky potvrdily, že Smetana hloubkou svých děl oslovuje každou generaci interpretů bez ohledu na životní zkušenosti.“

Absolventské koncerty posluchačů HAMU mají vysokou úroveň a snesou ta nejvyšší měřítka hodnocení. Nejinak tomu bylo v úterý 3. března v Sále Martinů, kde vystoupilo Quasi Trio ve složení Marie Hasoňová (housle), Judita Škodová (violoncello) a Kateřina Ochmanová (klavír). V programu složeném z děl žijících a nežijících autorů hráčky zaujaly svou technickou úrovní i hlubokým vhledem do interpretovaných skladeb.

 
55

„Vedle nezpochybnitelné technické jistoty a virtuozity patří k umění Josefa Špačka hluboká vnitřní přesvědčivost a citovost, doprovázená neokázalostí, až jakousi plachostí.“

„Komorní filharmonikové dali Suitě pro smyčce vše, co Janáčkova hudba žádá: zahloubanost i veselost, melancholii i tanečnost.“

„Mendelssohnův Oktet byl příležitostí uvědomit si, jak bohaté je těleso, které má ve svém středu vynikající sólisty se zkušeností a pokorou orchestrálních hráčů.“

Kdo se rozhodl strávit nedělní odpoledne s hudbou, neprohloupil, když ho 23. února kroky zavedly do pražského Rudolfina, kde v rámci abonentní komorní řady vystoupili sólisté Sebastian Bru a Josef Špaček a Komorní orchestr České filharmonie. I program složený z děl Leoše Janáčka, Josefa Rejchy a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho odpovídal sváteční siestě – ideální pro tento den. A zahraný v té nejvyšší kvalitě.

 
sobota, 22 únor 2020 11:20

ANSemble Duettino v Praze. Konečně

3

„Dva lahodné hlasy – kovovější s uhrančivými jistými výškami Nicoly Proksch a temněji zabarvený, sametovější soprán Simony Mrázové – se k radosti posluchačů krásně pojí.“

„K lyricky procítěné interpretaci Die Meere zazněla v opačné poloze veselá a energická Die Schwestern, v níž zpěvačky prokázaly svůj smysl pro humor a nadsázku.“

„V La Nuit Ernesta Chaussona zaujal svým doprovodem Alexandr Starý, který vytvořil snovou až impresionistickou atmosféru, do níž vplynuly vysoké rejstříky Nicol Proksch a ohebný a tvárný hlas Simony Mrázové.“

Dvě zpěvačky a klavírista. Sopranistky Nicola Proksch a Simona Mrázová a s nimi Alexandr Starý vystupují společně jako ANSemble Duettino od roku 2015. Vedle svých sólových kariér si pěvkyně cílevědomě budují nepřehlédnutelné postavení v oboru vokálních duetů. Že dospěly na své cestě daleko, o tom spolu s klavíristou přesvědčily ve čtvrtek 20. února v Rakouském kulturním fóru v Praze.

 
12

„Své vrcholné umění odevzdali filharmonici ve čtvrtek večer Bartókovi.“

„Hráčská technika a muzikalita Antoina Tamestita a vroucný sametový zvuk jeho violy zapůsobily na posluchače jako roznětka.“

„Klasicistní symfonie si žádá soustředěnější a v detailech propracovanější interpretaci, než tomu bylo během čtvrtečního koncertu.“

Večer s Českou filharmonií v rámci cyklu C2 vyvolal nadšení i otázky. Přínosem koncertů konaných ve dnech 6. až 8. února bylo uvedení skladby Stevea Reicha Hudba pro ansámbl a orchestr (2018) a velkým objevem se stalo vystoupení francouzského violisty Antoina Tamestita v Bartókově Koncertu pro violu a orchestr. Otázky vzbudila dramaturgie koncertu. Po Bartókovi bezprostředně následovala Beethovenova První symfonie, jejíž zařazení mohlo zdánlivě tvořit klasicistní protějšek minimalistickému Reichovi, ale po nespoutaném Bartókovi měly orchestr i obecenstvo co dělat, aby se do vod této uměřenosti vrátily.

 
110

„Možná v leckterých výkonech dosud chybí více jistoty a zralosti, ale není fér porovnávat studenty se zkušenějšími kolegy.“

„Budou mít příležitost se všichni ti talentovaní mladí lidé prosadit v tvrdém konkurenčním světě?“

„V podání Anny Gaálové to byl Beethoven křehký a něžný, zadumaný a přemýšlivý, ale i hravý a jiskřivý.“

Slyšet přehlídku talentovaných mladých pianistů – posluchačů Pražské konzervatoře – je zajímavý zážitek. Nejen kvůli velmi dobrým interpretačním výkonům, ale přináší to i jednu otázku k zamyšlení. Budou mít příležitost se všichni ti talentovaní mladí lidé prosadit v tvrdém konkurenčním světě, otevře se před nimi úspěšná koncertní a nahrávací kariéra? O tom, zda se tak stane, někdy nerozhoduje jen píle a talent. Uvidíme, nechme se překvapit. Jména mladých konzervatoristů je ale dobré si zapamatovat. Ostatně, některá z nich jsou již v hudebním světě známá.

 
1

„Roman Patočka se blýskl svým charakteristickým líbezným, vroucným krásným tónem.“

„Schubertovo Čtyřvěté Grand Duo A dur poskytlo hráčům příležitost ukázat, jak široké dynamické i výrazové rozpětí mají ve svém rejstříku.“

„Posluchač Kreutzerovy sonáty očekává rovnocennost obou partů, jejich dialog, vzájemné doplňování, celistvost.“

V řadě Hudební podvečery Českého spolku pro komorní hudbu se v úterý 14. ledna představili český houslista Roman Patočka a francouzský klavírista Ingmar Lazar v náročném repertoáru. Těžištěm programu byla Sonáta pro klavír a housle č. 9 A dur op. 47 „Kreutzerova“, v první půlce jí předcházely dvě skladby Franze Schuberta: Sonatina pro housle a klavír D dur op. 137 č. 1 D 384 a Grand Duo A dur pro housle a klavír D 574.

 
17

„Výjimeční hráči vytvořili soubor s nezaměnitelným zvukem a hráčským mistrovstvím. Ať hrají sólo, nebo tutti, je vždy co poslouchat.“

„Posluchači vnímali v Mozartově serenádě dokonalé souzvuky, barvy jednotlivých nástrojů, způsob hry, který dává vyznít klasicistní hebkosti a sametovosti.“

„Peter Schöne upoutal měkkým, ale sytým barytonem, uvolněně se pohybujícím v melodiích, rovným tónem bez náznaku forze.“

S novým programem se na abonentním koncertu Českého spolku pro komorní hudbu představil v pondělí 13. ledna v pražském Rudolfinu dechový soubor PhilHarmonia Octet Prague. V první polovině zahrál Serenádu c moll K 388/384a Wolfganga Amadea Mozarta, druhá – s hosty barytonistou Peterem Schönem a kontrabasistou Pavlem Nejtkem – byla věnována dílům Gustava Mahlera – osmi písním z Chlapcova kouzelného rohu v transkripci Tomáše Illeho pro dechový ansámbl a druhé větě z První symfonie v úpravě Václava Vonáška.

 
100

„Daniel Barenboim a Kirill Petrenko s Berlínskými filharmoniky vyprávěli ten večer příběh krásy, smíření a vyrovnanosti, na který se nedá zapomenout.“

„Závažnost, hloubka a nedostižná instrumentace děl Josefa Suka jsou srovnatelné s často uváděnými autory, například s partiturami Gustava Mahlera.“

„Symfonii plnou ran osudu gradující v katarzi ztvárnili Berlínští filharmonikové s Kirillem Petrenkem tak, že závěrečné akordy vehnaly slzy do očí.“

Na abonentních koncertech v druhém lednovém týdnu (v Berlíně je dávají od čtvrtka do soboty) hráli Berlínští filharmonikové dvě velká díla symfonického repertoáru: Klavírní koncert č. 3 c moll op. 37 Ludwiga van Beethovena a Symfonii c moll Asrael op. 27 Josefa Suka. Ve vyprodaném sále Filharmonie v pátek 10. ledna vystoupili šéfdirigent Kirill Petrenko a Daniel Barenboim, pro tento večer v roli klavíristy.

 
Strana 1 z 6