Jana Jarkovská

Jana Jarkovská

Flétnistka a pedagožka.

Studovala na konzervatořích a akademiích v Praze (Jan Riedlbauch, Jiří Válek, Štěpán Koutník), Stockholmu (Tobias Carron) a Miláně (Simona Valsecchi), kde působila rovněž jako odborná asistentka. V současnosti vyučuje flétnu na Konzervatoři Teplice. Na domácích i zahraničních pódiích vystupuje především s klavíristou Bohumírem Stehlíkem, s nímž tvoří mezinárodně úspěšné Duo du Rêve. Spolupracuje rovněž s řadou současných skladatelů a skladatelek, na jejichž premiérách se interpretačně podílí. Pravidelně natáčí pro Český rozhlas. V roce 2018 vyšlo v nakladatelství Radioservis její první CD Pidluke-padluke s hudbou Jiřího Temla, které natočila v rámci svého doktorského studia na HAMU. V roce 2020 vydala album Vlastním hlasem se sólovými flétnovými skladbami současných českých skladatelek (Bodorová, Cílková, Loudová, Švarcová, Vetchá). V září 2021 vychází její nové CD Snow and Stars s tvorbou Sylvie Bodorové.

373A6781-1

„Hudebníci z Please The Trees nejdřív připravili doprovodnou zvukovou složku a výsledná hudební podoba pak vznikala postupně během zkoušení na principu improvizace.“

„Umění obecně je právě o zkoušení různých věcí, posouvání hranic, vystupování z komfortních zón, hledání. Opera díky tomu může být živá.“

„Pro nás jako zpěváky je to setkání dvou odlišných hudebních prostředí ohromně osvěžující. Jsme jinak zvyklí být na sebe hrozně přísní.“

Soubor RUN OPERUN, který před necelým měsícem vzbudil pozornost svou „queer“ Traviatou na Stalinovi, chystá hned na úvod sezóny další premiéru. Věren svému záměru vnášet do operního světa svěží vítr, nové inscenační principy, aktuální témata či humor a přibližovat tak operu i publiku, které by tento žánr ve své tradiční podobě nelákal, se pustil do autorského díla. Jejich nová inscenace Logika chaosu kombinuje původní libreto operní režisérky a zakládající členky souboru Vilmy Bořkovec s autorskou hudbu Kryštofa Kříčka a Václava Havelky z indie rockové kapely Please The Trees a s improvizovanými pěveckými party. Tématem opery jsou psychické poruchy a emoce, které lidi s podobnými problémy denně provázejí. Premiéra představení se koná 1. září 2021 od 19:30 v Divadle NoD. O složité cestě ke vzniku inscenace a „hledání“ jako zásadním principu současného živého umění jsem hovořila s Vilmou Bořkovec a s jednou z interpretek představení, sopranistkou Eliškou Gattringerovou.

 
100

„Drag se často vnímá jako nějaká provokace, ale co chceme, je vlastně jen nějaký respekt k naší existenci.“

„Opeře i dragu je vlastní přehnaná vizualita, přehnané kostýmy, přehnané líčení. Když tyhle dva žánry spojíte, cítí se vedle sebe překvapivě velmi dobře.“

„V tvorbě ráda respektuji osobní odlišnosti jednotlivých lidí. V dnešní době filmu a instagramových lží je potřeba pracovat s tím, co na jevišti skutečně máte. Nevytvářet nějakou iluzi.“

Fakt, že svět není striktně rozdělen jen na modrý – mužský a růžový – ženský, ale že je škála mezi těmito póly mnohem pestřejší a skutečný život tudíž mnohem komplikovanější, ale zároveň barevnější, vystihuje v současném slovníku termín „queer“. Ten je dnes doma především na experimentální umělecké scéně. Jeho spojení s jednou z nejslavnějších Verdiho oper může působit jako kontroverze a prvoplánová provokace. O tom, že jde naopak o harmonickou, inspirativní a mimořádnou symbiózu, která ohromila i je samotné, mě v rozhovoru přesvědčila režijní dvojice Veronika Loulová a Martin Talaga. Umělci reprezentující soubory RUN OPERUN a PLAYboyz s platformou PiNKBUS byli k tomuto konceptu sami nejprve skeptičtí. Dnes však přiznávají, že si nedovedou představit, že by společné aktivity dále nerozvíjeli. Jejich představení „La Traviata na Stalinovi“ přesouvá děj slavné opery právě na queer scénu a operní sbor nahrazuje takzvanými „drag queens“, uměleckými osobnostmi, které svá vystoupení staví právě na relativizaci vlastní genderové identity. Napjatě očekávaná premiéra světově unikátního projektu se uskuteční ve čtvrtek 5. srpna na pražské Letné a je součástí festivalu Prague Pride 2021.

 
146

„Současná hudba ve vysílání rozhlasu v poledne je absolutní rarita!“

„Zkouška sirén získala koncerty krásnou dimenzi, lidi to propojilo. Spoustě z nich už dnes siréna nepřipadá tak nepříjemná.“

„Skladba Petra Hory zaujala kombinací zvuku sirény, vody a lidského hlasu.“

Jako ředitelka Orchestru Berg, který se specializuje na soudobou hudbu, zodpovídá Eva Kesslová především za praktický chod tělesa, jeho financování či personální obsazení jednotlivých koncertů. Projektem Hudba k siréně, který spojil fenomén zkoušky sirén znějící každou první středu v měsíci Českem s tvorbou současných českých skladatelů a skladatelek, však výrazně vstoupila do dramaturgie orchestru. Přes počáteční nedůvěru přesvědčil její nápad ke spolupráci Český rozhlas a probojoval se nesčetnými peripetiemi až k ocenění Prix Italia, jedné z nejvýznamnějších světových rozhlasových cen. O Hudbě k siréně, Prix Italia ale i o dalších plánech Orchestru Berg, který v roce 2020 oslavil svou dvacátou sezónu, jsme si s Evou Kesslovou povídaly v zahrádce jedné z nejútulnějších žižkovských kaváren, kam za mnou ochotně přijela ochutnat zdejší vyhlášené rohlíčky-řepánky. Náš rozhovor tak zvukově doprovázel typický žižkovský kolorit, který by jistě ocenila nejedna současná skladatelka či skladatel.

 
Kom-fil-Pardubice

„Nikdy jsem to úplně nerozděloval, snažil jsem se studovat tak, abych byl co nejschopnější houslista v jakémkoli žánru, v orchestru, v komorní hře, nebo sólově.“

„Uvědomil jsem si díky tomu, jakým způsobem člověk na pódiu funguje. Skutečně tam existuje něco nehmatatelného, co proudí mezi umělcem a publikem.“

„Pomáhat mladým umělcům a předávat jim svoje zkušenosti je podle mě i podstatou naší práce, dává to velký smysl a sami se tím mnoho učíme.“

Houslista Jan Fišer má široký záběr: působí jako koncertní mistr České filharmonie i PKF – Prague Philharmonia, hraje v komorních uskupeních i jako sólista, příležitostně se objevuje také v roli dirigenta. Před pár lety navíc přidal do svého profesního zaměření i působení pedagogické. O tom všem, o svých studiích v USA i o tom, jak prožíval uplynulý rok, se zamýšlí v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

 
2

„Vlastně už na škole často člověk narazí na některé překážky, takže jsme se rozhodly založit studio, které by mohlo hudebníkům pomáhat, vytvořit pro ně přátelské prostředí.“

„Mahu našla na stránkách Skautského institutu program První krok, do kterého se může přihlásit každý, kdo má nějaký svůj projekt, který chce rozjet.“

„Když se Múzu podařilo dostat do povědomí, chceme ji dál rozvíjet. Rády bychom během prázdnin udělaly alespoň jeden dva koncerty.“

KlasikaPlus tentokrát přináší rozhovor s autorkami projektu Studio Múza, který během jara poskytl hudebníkům cvičební prostory v samém středu Prahy. Johana Matunová a Mahulena Vondrášková z HAMU promluvily o sobě, o záměrech svého projektu, o zkušenostech, které nasbíraly v průběhu jeho zkušební verze, i o plánech se Studiem do budoucna.

 
504

„Vždy se snažím, aby kadence hudbu doplnily, ozdobily, podtrhly, aby byly jejím plynulým logickým pokračováním, aby působily, že jsou součástí koncertu odjakživa.“

„Najednou jsem se ocitl v situaci, kdy jsem měl hrát písně Karla Gotta, lidovky, dechovku, pop, filmovou hudbu, swing a tak dále.“

„Mám pocit, že když jsem sám měl takové štěstí na výtečné pedagogy, bylo by hezké to, co mě naučili, předat někomu dalšímu.“

Matyáš Novák je třiadvacetiletý klavírista, vítěz řady domácích i mezinárodních soutěží, student Akademie múzických umění v Praze, který právě vydává své druhé CD a v uplynulých měsících obohatil online koncertní nabídku o dvě řady komponovaných pořadů. Pozornost médií poutají vedle jeho hráčských kvalit i nevšední koníčky, jimž se věnuje se stejným nasazením jako klavíru – jízda vlakem, jízdní řády a chov drůbeže. Jelikož se ale v době pandemie dalo vlakem jezdit jen omezeně a o vejcích, slepicích, husách a perličkách se toho v předchozích rozhovorech napsalo a napovídalo opravdu hodně, věnovali jsme ten náš především Matyášovým hudebním aktivitám.

 
206

„Vzhledem k tomu, že jako instituce jsme významným reprezentantem kulturní sféry, měli bychom posilovat povědomí o tom, jak je kultura důležitá a jak důležitá je umělecká tvorba.“

„Rádi bychom mezioborovou nebo mezifakultní spolupráci podpořili konkrétními programy.“

„Mým přáním je, aby škola vybavila studenty takovými znalostmi a dovednostmi, aby se mohli uplatnit v proměňujícím se světě.“

Od února letošního roku zastává Ingeborg Radok Žádná post rektorky Akademie múzických umění v Praze. Od studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy prošla celou řadou manažerských pozic a později zakotvila na Hudební a taneční fakultě AMU jako vyučující na Katedře hudební produkce. Na akademii působila jako proděkanka HAMU i jako prorektorka pro zahraniční a uměleckou činnost a nyní byla zvolena do funkce nejvyšší. V rozhovoru pro KlasikuPlus hovořila především o dalším směřování akademie a její budoucnosti obecně.

 
KB1-fotoJJarkovsk

„Mým přáním je, aby teplická konzervatoř zůstala školou, která je vidět a slyšet.“

„Našim studentům můžeme poskytnout nadstandardní podmínky pro jejich rozvoj.“

„Mám naši školu ráda, věřím v její budoucnost a doufám, že její kvality budou stále viditelnější.“

V čele Konzervatoře v Teplicích působí Kateřina Boudníková už sedmým rokem a jako ředitelka nyní stojí před velkými výzvami: na jedné straně je to vypořádání se s omezením provozu školy v době koronavirové pandemie, na straně druhé jsou to očekávané oslavy krásného půlstoletí školy, která je nejen jejím působištěm, ale také její almou mater.

 
0

„Housličky jsem si nejdřív pochovala jako panenku… – a ona říkala: nechceš taky zkusit hrát?“

„Jako houslistka musím opravdu cvičit. Jsem v pátém ročníku a to už je vážné.“

„Mám ještě duo s mojí sestrou, což je hobojistka, máme to i na konzervatoři jako předmět.“

Když jsme s úspěšnou mladou českou houslistkou Pavlou Tesařovou hledaly společný termín pro uskutečnění rozhovoru, nebylo to vůbec snadné. Coby studentka pátého ročníku Pražské konzervatoře a vítězka řady mezinárodních soutěží má nebývale nabitý program. Ke každodenním povinnostem a cvičení přibývají zkoušky i koncertní vystoupení ze dne na den. Nakonec jsme společný čas našly a setkaly se v Dobřichovicích, kousek od jejího bydliště, ve vzácný den, kdy měla „úplně volno“.

 
3

„Členové PKF – Prague Philharmonia prokázali, že jsou dobrými komorními hráči v čísle, kde doprovodili Kaspara Zehndera v náročné dvojroli dirigenta-sólisty.“

„Kaspar Zehnder je skvělý flétnista. Jeho hra zaujme především lahodným tónem, kterému nechybí nejjemnější barevné nuance.“

„Celý koncert měl postupně gradující tendenci, jak v dramaturgické, tak v interpretační rovině.“

Po jedenácti letech se jako dirigent PKF – Prague Philharmonia v rámci orchestrální sezony tohoto orchestru v Rudolfinu představil Švýcar Kaspar Zehnder. Jeho návrat zarámoval koncert s originální dramaturgií představující díla skladatelů přelomu 19. a 20. století Ferruccia Busoniho, Maurice Ravela a Richarda Strausse doplněná o skladbu Johanna Sebastiana Bacha v úpravě Antona Weberna.

 
Strana 1 z 3