„Technikou vedení smyčce tvořil Vlček dynamicky pestrý a kvalitní tón.“

„Vervní nástup s podporou pevného a znělého tónu krátkého křídla Steinway, na které hrál Marek Kozák, to byl počátek pěkného večera komorní hudby.“

„Právě v Pendereckého Divertimentu Vlček výrazně demonstroval své sólové ambice a kvality.“

Letošní osmý ročník hudebního festivalu nejen terezínských autorů s názvem Věčná naděje uspořádal svůj čtvrtý koncert v Galerii Beseder na Praze 9. Program ve čtvrtek 6. března naplnili violoncellista Vilém Vlček a pianista Marek Kozák hudbou od Beethovena, Nadii Boulangerové, Pendereckého a Martinů. V sále zároveň doznívala první interaktivní výstava AlefBet izraelských autorů a pro ty, kteří si pospíšili, bylo bezprostředně před koncertem představeno dílo španělského architekta a umělce Pedra Salase Rodrígueze Schindlerův seznam inspirované stejnojmenným filmem Stevena Spielberga. Návštěvníkům se tak dostalo násobného kulturního zážitku. 

Vilém Vlček, violoncellista nejmladší generace, se pro svůj nástroj rozhodl záhy a od šesti let hrál pod vedením Martina a následně Mirka Škampy. Hrával v Kukalově kvartetu a byl stipendistou spolku Akademie komorní hudby. Pravidelně se účastní mistrovských kurzů, doposud navštívil ty, které vedli Yo-Yo Ma, Frans Helmerson, Steven Isserlis, Peter Bruns, Richard Aaron nebo Alisa Weilerstein. Od roku 2018 studoval na Hudební akademii v Basileji ve třídě profesora Danjula Ishizaky a od 2023 působí jako jeho asistent na Univerzitě umění v Berlíně. Mezi vrcholy jeho letošní koncertní sezóny patří debuty s Filharmonií Bohuslava Martinů nebo s Filharmonií polského Gorzowa. Vystoupí opět se Sinfoniettou Cracovia nebo s německým orchestrem Clara Schumann Philharmoniker. Pro vydavatelství Supraphon připravuje nahrávku kompletního díla Bohuslava Martinů pro violoncello a klavír. Ve svém profilu uvádí, že hraje na nástroj z dílny Lorenza Ventapaneho, který byl vyroben mezi lety 1830 a 1850 v Neapoli.

Hrál na něj i na koncertě v Galerii Beseder a po celý koncert jsem slyšel naprosto příjemný, barevně přitažlivý tón nástroje. V akcentech byl nástroj silný, v melodii a prodlevách vláčný. Technikou vedení smyčce tvořil Vlček, v precizním využívání jeho limitů, dynamicky pestrý a kvalitní tón. Přesvědčivě využil nástrojovou bravuru od prvních tónů úvodní skladby programu, kterou byla Sonáta pro violoncello a klavír č. 5 D dur op. 102 č. 2 Ludwiga van Beethovena. Vervní nástup s podporou pevného a znělého tónu krátkého křídla Steinway, na které hrál Marek Kozák – to byl počátek pěkného večera komorní hudby. V pomalé větě zaujal zpěvností svého partu. Duo hrálo Beethovena v pomyslně autentickém tempu s pěkně vypracovanou agogikou.

Druhou skladbou koncertu byly Tři kusy pro violoncello a klavír, které zkomponovala Nadia Boulanger. Průvodní text v programovém letáku, přibližující skladbu francouzské dirigentky, skladatelky a především učitelky mnoha tvůrců 20. století, doprovodil Vlček svým osobitým komentářem. V provedení vtisklo duo hráčů skladbě snivou poetiku, jistou tónovou vypjatost úpěnlivého výrazu ve violoncellu, jakož i zpěvnost i vzrušenější appassionato, působivé pizzicato a uvolňující zklidnění. Marek Kozák byl bravurní i ve výrazném tématu třetí věty, kterou Boulangerová nadepsala Živě a nervózně rytmicky.

Po přestávce koncertu hrál Vlček Divertimento pro sólové violoncello od Krzysztofa Pendereckého. Třívětou skladbu proslulého polského modernisty obdařil mnoha herními efekty. Nechybělo pizzicato, hra odraženým smyčcem, tedy jeho prutem, nejen na struny, ale i na hranu desky nástroje, čímž dodal skladbě energický a drsný výraz, jakož i vděčné glissando až po virtuózní hru v poloze na konci hmatníku. Vlček vystřídal pro druhou a třetí větu nový smyčec a se současně přidanou proměnlivou dynamikou dostala skladba jistou přístupnost, ba přitažlivost. V závěrečné větě Notturno vedl Vlček útěšnou melodii s nádechem nostalgie, z níž přešel do působivé kvílivě vypjaté pasáže a v závěru zeštíhlel zvuk až do flažoletu. Právě v Pendereckého Divertimentu výrazně demonstroval své sólové ambice a kvality.

Závěrečnou skladbou koncertu dua Vlček–Kozák byla Sonáta pro violoncello a klavír č. 3 Bohuslava Martinů. Marek Kozák podstatně přispěl k pocitu zvukové naplněnosti nejen v úvodu Sonáty a také v tempových proměnách, sólových pasážích, reminiscencích na lidové inspirace v rytmu a melodii a působivé appassionato.

Koncert kariérně a generačně nastupující virtuózní dvojice měl zcela příznivý dopad na posluchače a byl uzavřen následnou moderovanou diskuzí, kterou vedl manažer festivalu Juraj Gerbery. Mezi dotazy z publika došlo i na Vlčkův konstrukčně unikátní nástroj, jehož tón převracel zažité představy o shodě ideální konstrukce nástroje a dobrého ozvu. Vrchní deska je oproti standardní formě takřka plochá a Vlček o svém nástroji v nadsázce prohlásil, že by teoreticky vůbec neměl hrát. Doufejme, že tento jev je propagačně spíše kladný než naopak, jak samozřejmě doložila suverénní hra Viléma Vlčka. V přesvědčivém partnerství s Markem Kozákem, absolventem pražské Akademie múzických umění ve třídě Ivana Klánského, kam přišel po studiu na Janáčkově konzervatoři a gymnáziu v Ostravě.

Marek má za sebou mnohé úspěchy v zahraničí i doma. Na soutěži Pražského jara v 2016 získal 2. místo a ocenění za provedení soudobé skladby Kejklíř Adama Skoumala. O rok dříve byl semifinalistou Mezinárodní klavírní soutěže Fryderyka Chopina ve Varšavě, nejlépe obsazeném klavírním klání na světě – po Ivanu Klánském další z českých pianistů. V červnu 2021 se stal laureátem mezinárodní klavírní soutěže Gézy Andy v Curychu, která je považována za jednu nejobtížnějších a nejprestižnějších světových soutěží. V roce 2018 zvítězil na Evropské klavírní soutěži v Brémách, odkud si přivezl také cenu publika. O rok později byl finalistou Busoniho soutěže v Bolzanu. Marek Kozák vydal dva kompaktní disky, jeden klavírní i skladbami sólo a druhý s komerčním titulem Zapomenuté české klavírní koncerty. Vedle své úspěšné kariéry sólisty je prvotřídním partnerem v komorní hře, v níž vystupuje se sopranistkou Simonou Šaturovou, violoncellistou Václavem Petrem a houslistou Janem Novákem. A samozřejmě s Vilémem Vlčkem, s nímž úspěšně vystoupil na koncertě festivalu Věčná naděje v Galerii Beseder.

Foto: Josef Rabara / Věčná naděje