Sbor Národního divadla v Praze čeká samostatný koncert. Těleso připravené sbormistrem Lukášem Kozubíkem nabídne perly české tvorby a vedle zpěvu bude atributem večera 7. března v Národním divadle také klavír Martina Levického a smyčce Marie Kocián Mátlové, Stanislava Rady (housle) a Václava Bendy (viola). Diváci uslyší díla Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a také mladšího tvůrce – mezi pěveckými sbory dobře známého Zdeňka Lukáše.

„Nalaďte se na jaro jedinečným koncertem Sboru Národního divadla! Čeká na vás večer plný sborové tvorby nejhranějších českých skladatelů,“ hlásá produkce pražského divadla. Program koncertu Sboru Národního divadla byl dramaturgem Benem Blachutem sestaven s logickou snahou nechat co nejvíce zaznít zpěv. Proto byly pro koncert Moravské dvojzpěvy a další… vybrány skladby pro sbor s minimálním instrumentálním doprovodem. Úvodní Moravské dvojzpěvy jsou vzpomínkou na přátelství dvou skvělých skladatelů, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka. Z původních Dvořákových dvojzpěvů pro dva ženské hlasy a klavír vybral Janáček šest z nich a upravil je pro smíšený sbor, přičemž zachoval Dvořákův klavírní doprovod.

Janáčkova Vlčí stopa pro ženský sbor a sopránové sólo na text stejnojmenné epické básně českého literáta Jaroslava Vrchlického je dramatickou miniaturou o muži podváděném mladou ženou. Ukvalské písně v úpravě pro sbor reprezentují jednu z významných složek Janáčkova zájmu a tvorby, moravskou lidovou hudbu, jíž se zabýval jako sběratel a inspiroval jako skladatel.

Česká lidová poezie oslovila také jednoho z nejplodnějších, nejhranějších a nejoceňovanějších českých skladatelů druhé poloviny 20. století – Zdeňka Lukáše. Jeho cyklus mužských sborů s průvodem houslí Jaro se otvírá je příležitostí pro efektní přednes zdánlivě prostých písní různých nálad. Vrcholem koncertu bude pak Mikeš z hor, poslední z kantát Bohuslava Martinů na texty Miloslava Bureše inspirovaných Českomoravskou vysočinou. „Pohádková alegorie o chytrém pasáčkovi, který zahnal stádo kozlíků bílých jak jinovatka na kopec, a tak jej zachránil před sněhem a mrazem, bude také pomyslnou tečkou za končící zimou,“ stojí na webových stránkách akce.

Národní divadlo 13. března dále uvádí reprízu Massenetovy opery Werther, která v pražském divadelním domě měla premiéru 7. června 2018. Massenetův kompoziční styl, kterým navázal na svého učitele Thomase a jeho kolegu Gounoda, upoutá pozornost především bohatou melodičností a barevnou orchestrací, v níž byl autorovi vzorem i Richard Wagner. Svojí sugestivní hudební řečí podtrhuje příběh plný vášní, které není hlavním hrdinům dopřáno uspokojit.

Utrpení mladého Werthera, román ve formě dopisů z roku 1774, se stal záhy po svém vydání kultovní knihou, v níž její čtenáři nacházeli sami sebe; řada z nich následovala hlavního hrdinu až k sebevraždě. Dílo reprezentuje německé preromantické literární hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor), které kladlo důraz na lidskou emocionalitu coby odpověď na chladný racionalismus osvícenské doby.

Premiéra prvního nastudování koprodukční pražské inscenace se konala 14. ledna 1996 v Het Muziektheater (Nederlandse Opera) v Amsterdamu, do Národního divadla se pak Werther v roce 2018 vrátil po bezmála osmdesáti letech od inscenace uváděné v letech 1927–1939. Ve čtvrtek 13. března diriguje Sébastien Rouland inscenaci režírovanou Willym Deckerem. V titulní roli účinkuje Alejandro Del Angel. Do 3. května bude dílo uvedeno ještě šestkrát.

Foto/zdroj: archiv ND Praha, Pavel Hejný