„Čím déle orchestr hrál, tím více jsem chápal smysl provedení.“

„Posluchači Klapkův poctivý přístup k nastudování, čistý a nezkažený hlas, skvělou výslovnost německého textu a nadhled nad dílem ocenily dlouhotrvajícím potleskem.“

„Do konce sezóny čekají posluchače v Plzni ještě dva koncerty orchestru Plzeňské filharmonie, kde zazní mimochodem i Houslový koncert Ericha Korngolda v podání vynikajícího Jana Mráčka.“

Koncertní sezóna Plzeňské filharmonie se letos blíží k závěru. Prodej předplatného na příští sezónu je zahájen. Na jeden z posledních koncertů byl jako sólista přizván vynikající pěvec Dominik Klapka, přestože „pouze“ zaskakoval indisponovaného Ivana Kusnjera. Mahlerových Sedmi písní z poslední doby se zhostil vynikajícím způsobem. Orchestr dirigoval 29. května jeho hlavní hostující dirigent Jan Schultsz.

Zaplněný velký sál plzeňské Měšťanské besedy nejprve vyslechl posluchačsky vděčnou, ne příliš rozsáhlou kompozici, koncertní předehru Felixe Mendelssohna Bartholdyho Klid moře a šťastná plavba, op. 27. Jistěževolba mohla padnout i na jinou autorovu předehru pro symfonický orchestr (nejen oblíbené Hebridy, nebo Sen noci svatojánské, ale třeba Předehru C dur pro dechové nástroje, Pohádka o krásné Meluzíně, Předehra c moll Ruy Blas…).

Pominu-li nesouhru orchestru na vstupním akordu a nejednotu vrchních smyčců v první polovině díla, kdy nosné myšlenky vůči výborně znějící dechové sekci nezněly, jak by mohly, čím déle orchestr hrál, tím více jsem chápal smysl provedení. Skvěle vyznělo například sólo fagotu (Lucie Kopecká), nebo sólo tří trubek před koncem skladby (Jaroslav Suchan, Martin Smutný, Ota Paleček).

O čem dílo pojednává, se dočetli posluchači v podrobně zpracovaném programovém slově Lenky Bočanové. Následovalo provedení Sedmi písní z poslední doby Gustava Mahlera. Prvních pět písní je na slova Friedricha Rückerta, poslední dvě jsou ze sbírky Chlapcův kouzelný roh. Posluchači byli informováni o změně sólisty, ale tato změna vůbec nepoznamenala kvalitu provedení písňového cyklu. Dominik Klapka jestudentem z Kusnjerovy třídy na HAMU, ale i v Plzni v Divadle Josefa Kajetána Tyla. Posluchači jeho poctivý přístup k nastudování, čistý a nezkažený hlas, skvělou výslovnost německého textu a nadhled nad dílem ocenily dlouhotrvajícím potleskem.

Rückertova píseň Blicke mir nicht in die Lieder (Do písní mi nenahlížej) jím byla interpretována s vtipem, v písni Ich atmet‘ einen linden Duft (Dýchal jsem něžnou vůni) zněl Klapkův hlas průzračně nad instrumentální hudbou. V písni Ich bin der Welt abhanden gekommen (Já nadobro sešel z očí světu) mne zaujalo vynikajícím způsobem interpretované houslové sólo (koncertní mistr Olga Alicja Osmolińska) a skvěle znějící nově zakoupený nástroj anglického rohu orchestru v rukou Yelyzavety Sukhyny.

V písni Um Mitternacht (O půlnoci) se dirigentu Janu Schultszovi podařilo navodit opravdu klidnou a strašidelnou atmosféru, ostatně instrumentace autora včetně zapojení kontrafagotu mu v tom byla nápomocí. V písni Liebst du um Schönheit (Miluješ-li pro krásu) bohužel orchestr místy překryl sólový hlas, přestože je v partituře zapsána dynamika pouze piano až piano-pianissimo. Píseň Revelge (Budíček) mne připadala interpretací spíše jakýsi vojenský pochod, ostatně i knírek sólisty a německý text mimoděk navozoval jinou, mnohem pozdější a sem nepatřící ilustraci. Ve skvělém tempu brilantně podaná byla poslední píseň Der Tamboursg‘sell (Bubeníček). Hlavní roli měl samozřejmě hráč na bubínek Štěpán Holoubek.

Druhá polovina večera patřila hudbě Wolfganga Amadea Mozarta, jeho poslední, vrcholné Symfonii C dur, „Jupiter“(K. 551). Velké čtyřvěté dílo je Mozartem předepsáno v poměrně úsporné instrumentaci, slyšíme pouze jednu flétnu, pak samozřejmě po páru fagoty, hoboje, trubky, lesní rohy se smyčci a tympány. V dirigentově uchopení jsem možná postrádal v první větě více ploch se slabou dynamikou (předepsaná piana). Naopak ve třetí části menuetu jsem kvitoval nápad interpretovat trio pomaleji, přestože tak není předepsáno. Rovněž skvěle vyšlo odsazení poslední čtvrťové noty před opakováním menuetu.

Čtvrtá věta vyzněla opravdu slavnostně, dirigent přiměl skvěle frázovat smyčce, všiml jsem si skvělého nápadu v jednom opakujícím se místě přidat crescendo. Rovněž zkrácení všech půlových not s tečkou ve smyčcích znělo velmi stylově. Ostatně dirigent má ve svém životopise větu, že se zajímá o „nový pohled na známý repertoár“, což se mu v pojetí Mozartovy symfonie dokonale povedlo. Při srovnání Schultszova v minulosti spíše kapelnického pojetí třeba jedné ze Schubertových symfonií, jsem byl nyní opravdu nadšen.

Do konce sezóny čekají posluchače v Plzni ještě dva koncerty orchestru Plzeňské filharmonie, kde zazní mimochodem i Houslový koncert Ericha Korngolda v podání vynikajícího Jana Mráčka.

foto: Plzeňská filharmonie / Jan Kantor