Orchestr Musica Florea, sólisté a sbor Collegium Floreum připravili dvě světové premiéry. V dobově poučené interpretaci uvedou světské oratorium Proteo sul Reno italského skladatele Giovanniho Bononciniho a anonymní Cantatu, která byla dedikována rodině šlechtického rodu Hartigů. Premiérový program bude poprvé uveden v úterý 24. května v Českém muzeu hudby v Praze od 19:30 hodin. Další reprízy jsou plánovány na 25. a 26. července v Teplicích a Olomouci.

„Šlechtické rody prakticky vždy podporovaly talentované umělce, díky čemuž vznikla nejen v hudební historii celá řada děl dedikovaných daným mecenášům,“ uvádějí pořadatelé. V českých zemích osmnáctého století byla velmi aktivní rodina šlechtického rodu Hartigů, která se pravidelně zapojovala do hudebního života, jak dokládá celá řada dobových zpráv a materiálů. Dnes je jméno jejich rodiny spjato především s Hartigovským palácem na pražském Malostranském náměstí, kde dnes sídlí rektorát Akademie múzických umění či Katedry tance a nonverbálního divadla HAMU.

Hartigové byli díky své podpoře častými příjemci skladeb, přičemž jednou z nich je i anonymní Cantata, kterou v Oddělení zámeckých knihoven Národního muzea v Praze objevila hudební archivářka Romana Hinerová. „Tzv. ‚hartigovská‘ Cantata se vynořila prakticky ze tmy ve fondu, který tvoří archiválie z knihovny zámku Mimoň, kde Hartigové pobývali. V samém závěru fondu byl vložen zcela nezpracovaný notový materiál,“ přibližuje Hinerová, která téměř tři sta kusů rukopisných i tištěných not zpracovala, popsala a katalogizovala.

Anonymní rukopisná Cantata, která zazní, byla napsána u příležitosti narození dcery Terezie v roce 1759, třetího dítěte Adama Franze Hartiga a Marie Tereze Krakowsky z Kolowrat. „Původní rukopis díla byl dobře čitelný, jen v některých partech jsem doplnil horny a klarinety. Hudebně se jedná o raně klasicistní, takřka mozartovský styl,“ doplňuje dirigent orchestru Marek Štryncl.

Druhou skladbou bude světské oratorium z roku 1703 Proteo sul Reno Itala Giovanniho Bononciniho. Ten působil část svého života ve Vídni u dvora císaře Leopolda I., kde se stal oblíbencem následníka trůnu Josefa I. Habsburského. Následně cestoval po Evropě, pobýval a tvořil v Berlíně, Londýně i Paříži, aby se na sklonku života vrátil zpět do rakouské metropole.

„Na dramatickou skladbu Proteo sul Reno, tedy Proteus na Rýně, mě upozornil muzikolog Tomáš Hanzlík, který dílo spartoval spolu s Ondřejem Mackem,“ uvádí Štryncl a doplňuje, že v případě Bononciniho se jedná o čistě barokní hudební styl, který kombinuje koncertantní brilantnost s polyfonií, která je skladatelem využita k extrémnímu zvýraznění emocí, což bylo pro baroko typické a odlišovalo ho to od předcházející renesance.

Byť stylově zcela odlišná, obě díla spojuje téma oslavy panovníků či šlechtických rodů, které měly blízký vztah k Zemím Koruny české. Bononcini totiž své oratorium věnoval Josefovi I. Habsburskému.

Foto: Fb souboru