„Duo Musique Galante si připravilo repertoár, který dokonale korespondoval s geniem loci kostelíka sv. Michaela.“

„Cembalo vynikalo zvonivým témbrem a precizací běhů a ozdob, viola da gamba zase měkkostí tónu i expresivním výrazem v melodiích.“

„Spojením těchto dvou nástrojů vznikal vyvážený a sametový zvuk, který se v menším prostoru dobře nesl.“

V sobotu 16. srpna se v rámci Klášterních hudebních slavností odehrál půvabný a stylový večer v dřevěném kostelíku sv. Michaela v Jeseníkách. Hrálo Duo Musique Galante, tedy Edita Keglerová na cembalo a Hana Fleková na violu da gamba. Umělkyně nabídly repertoár z děl skladatelů 17. století, což se časově ideálně snoubilo se stářím kostela. Vznikla tak dokonalá iluze přenosu do časů galantní hudby na dvoře Ludvíka XIV.

Drsný, ale krásný Olomoucký kraj se na severu pyšní mnoha památkami, které neohromují nádherou, ale svým stářím a skromností. Přesně takový je i kostelík sv. Michaela v Maršíkově nedaleko Velkých Losin, postavený v roce 1609 z dřevěných trámů bez použití hřebíků. Je nejstarší lidovou stavbou na Moravě a je kouzelně stylový. Valbová střecha je šindelová, kostel má kazetový strop a dřevěnou klenbu a varhany z roku 1776 jsou původní. Dokonalý skvost lidové architektury má i původní kostelní lavice, sezení v nich je ale pro dnešního zhýčkaného hříšníka tak trochu za trest. Přesto asi dvě stovky posluchačů seděly trpělivě a okouzleně poslouchaly hudbu, která jako by byla napsána právě pro tento prostor.

Duo Musique Galante si připravilo repertoár, který dokonale korespondoval s geniem loci kostelíka. Edita Keglerová si přivezla vlastní krásné malé cembalo, které v roce 1640 vyrobil nizozemský mistr Andreas Ruckers, a Hana Fleková hrála na violu da gamba, předchůdce violoncella, s měkkým, ušlechtilým tónem. Spojením těchto dvou nástrojů vznikal vyvážený a sametový zvuk, který se v menším prostoru dobře nesl. Cembalo vynikalo zvonivým témbrem a precizací běhů a ozdob, viola da gamba zase měkkostí tónu i expresivním výrazem v melodiích.

Dramaturgickou linkou večera byla vzpomínka na exulanty, kteří se výrazně uplatnili ve své nové domovině. „Jean-Baptiste Lully byl původem Ital, ale byl vřele přijat na dvoře Ludvíka XIV., kde vytvořil principy francouzské opery i baletu a stal se královým blízkým přítelem. Georg Friedrich Händel se zase jako Němec uplatnil v Londýně a stal se tvůrcem anglické opery. Nejzajímavějším pro nás je Gottfried Finger, který se narodil v Olomouci, ale žil a tvořil v Anglii,“ přiblížila výběr autorů Hana Fleková.     

Nejprve zněla hudba Jeana-Baptisty Lullyho, ovšem v netradičním zpracování. Z jeho oper Psyché, Cadmus, nebo Rolland si vypůjčili tehdejší skladatelé Jean-Henri D‘Anglebert a Michael Lambert oblíbené melodie a vytvořili z nich samostatné instrumentální skladby, buď pro cembalo, nebo pro ve své době velmi populární violu da gamba. „Tehdy se neřešilo autorské právo, skladatelé naopak považovali za čest, že si jejich melodie někdo vypůjčil a šířil je ve svých skladbách dál,“ vysvětlovala s úsměvem Edita Keglerová.

Suite imaginaire, která zazněla jako první, je tedy složená z motivů Lullyho oper a baletů: nejprve to byla D‘Anglebertova Ouverture de Cadmus pro sólové cembalo, svižné a perlivé, poté Rochers, vous êtes – Ballet de la Naissance de Vénus od Lamberta pro violu da gamba a cembalo, kdy se jímavá melodie violy emotivně odvíjela měkkým, sametovým tónem. Air d‘Apollon du Triomphe de l´Amour J. H. D‘Angleberta hrálo opět sólové cembalo v klidném tempu s mnohými ozdobami a následné Plainte Italienne – Extraite de Psyché od M. Lamberta zahájilo cembalo hlavním tématem, které následně převzala viola da gamba v expresivní a bolestné pomalé melodii. Poslední částí suity byla Chaconne de Galatée pro cembalo, které se ho ujalo s radostným výrazem, třpytivými trylky a ozdobami, aby ho následovala viola da gamba s ornamentovanou árií. 

„Marin Marais byl Pařížan a nikdy své město neopustil, ale jeho hudba v našem večeru nemůže chybět. Je totiž ikonická pro toto období a zejména pro cembalo s violou da gamba, pro kterou napsal řadu skladeb,“ vysvětlila Edita Kelerová. Následoval výběr částí Suite in A z jeho 3. knihy skladeb, expresivní a vášnivá Fantasie, vyrovnaná Allemande, zvukově vyvážená Courante, toužebná Sarabanda, rozpustilý Gigue, dramatické Prelude a taneční a elegantní Gavotte na závěr suity. 

Georg Friedrich Händel byl v programu zastoupen dvěma skladbami, nejprve zaznělo sólové cembalo ve skladbě Preludio ed Allegro in g minor, HWV 574 pro sólové cembalo, přednesené ve svěžím tempu a radostném výrazu s rychlými precizními běhy a zvonícími trylky. Další byla Sonáta VI in g minor – dobová transkripce pro violu da gamba a basso continuo. Melodické Larghetto, virtuózní Allegro, žalující viola v Adagiu a závěrečné odhodlané a svěží Allegro. Poté se opět vrátilo duo k Marinu Maraisovi a z jeho 2. knihy skladeb předneslo Les voix Humaines. Sólové cembalo následovala viola z hloubky a v pomalém, zpěvném niterném nářku vyprávěla o svém neštěstí. 

Dalším skladatelem byl Louis Couperin, jehož skladby pro sólové cembalo se staly pro tento nástroj kanonickými. Suita in F v podání Edity Keglerové byla zážitkem, nástroj zvonil a její brilantní a precizní přednes udivoval. Prélude zářilo ornamentálními ozdobami, Allemande bylo klidné a vyrovnané, Courante svěží a vylehčené, Sarabanda s pomalou melodií zklidňovala, aby poslední Chaconne v tanečním rytmu neztratila nic na perlivých ozdobách, které zářily z plné harmonie akordových arpeggií. 

Poslední ze skladatelů, Gottfried Finger, rodák z Olomouce tvořící v Anglii, překvapil ve své Arii et variations vzepjatou moravskou melodikou a invenčním zpracováváním jednotlivých variací. Duo mělo se svým programem a zejména díky svému noblesnímu a emotivnímu podání velký úspěch u publika, které uvítalo ještě přídavek. Byla jím skladba Antoina Forqueraye La Du Vaucel, kterou se duo rozloučilo s publikem na dobrou noc. Půvabný a stylový večer, který se skvěle snoubil a interiérem a architekturou, vytvořil neopakovatelný zážitek.

Foto/zdroj: Klášterní hudební slavnosti