„Bylo obdivuhodné, jak k sobě všechny hlasy barevně ladily a byly přesně sezpívané, neboť zpívat janáčkovské úpravy lidových písní není zrovna snadné.“

„Moje žena malučičká byla příležitostí pro tenoristu ke vtipnému přednesu.“

„Devatenáct říkadel, písniček, které Leoš Janáček složil v roce 1925 podle karikatur, které vycházely v dětském koutku Lidových novin, psal jistě nejen pro děti, ale i pro své potěšení.“

Janáček Ensemble a Hlasy regionu, tak se jmenoval pořad, jenž připravila Hudební fakulta JAMU na pondělí 23. června. Na závěr školního roku se tak sešli ve fakultní aule k muzicírování studenti, pedagogové i jejich hosté, aby společně zahráli skladby brněnských autorů, v nichž se odráží melodičnost jižní Moravy. Vedle členů Janáček Ensemble se představili jako hosté již profesionální umělci, s nimi vystoupili i studenti JAMU pod vedením dirigenta Víta Spilky. Generační pestrost i svěží muzikantství se proměnilo v příjemný večer.

Scherzo contrario pro housle, klarinet a xylofon napsal Zdeněk Pololáník nedlouho před svou smrtí v roce 2024. Dialog dvou nástrojů, houslí a klarinetu je úpornou výměnou názorů, kde si každý nástroj vede svou a ostinátně to vše komentoval Petr Hladík na xylofon, až náhle byla tato hádka ostře utnutá. Byla to příležitost pro Katarínu Kožúrikovou na housle a Věru Drápelovou na klarinet, aby změřily své síly – a vyšly z toho s vyrovnaným skóre.

Další na programu byla skladba Jana Nováka Baletti 9 pro noneto. Je z roku 1955, kdy autor působil v Brně a jeho tvorba se ještě mohla rozvíjet. Nonetem byl pro tuto příležitost Janáček Ensemble v obsazení: Václav Kunt na flétnu, Radek Matuš na hoboj, Tomáš Kraus na klarinet, Karel Hofmann na hornu a Roman Novozámský na fagot. Rozšířeno bylo o housle Kataríny Kožúrikové, Ariana Sulejman Shakl hrála na violu, Katarína Madariová na violoncello, Emilia Alžbiete Waleska na kontrabas a malý bubínek obstaral Petr Hladík.

Allegro molto pojal ansámbl ve svěžím tempu ve tříčtvrtečním taktu, rytmizované, kdy se posouvala první doba a nástroje mezi sebou štěbetaly. Moderato znělo pohodově, dřeva si předávala motiv, povídaly si spolu horna s klarinetem. Následovalo střídání nástrojů, ostré akcenty a střídání sólových vstupů vyústilo v accellerandu do tutti závěru. Lento přineslo klidnou kantilénu v houslích a následovaly smyčce spolu s fagotem a střídání melodie v jednotlivých nástrojích za synkopického podkladu. Vivo běželo opět v synkopách, probleskla melodie v houslích a pak se pevně ozvala horna, které odpověděla flétna s hobojem, a dechy se ponořily do hloubek a v akcelerujícím rytmu v crescendu ukončily skladbu všechny nástroje.  

Po přestávce zazněla skladba Leoše Janáčka Říkadla, na které se podíleli studenti kateded dechových a strunných nástrojů a pěvecké katedry. Soprán zpívaly dvě mladé začínající zpěvačky, z nichž Sabina Dospělová teprve na pěveckou katedru nastupuje po prázdninách a Edita Košnárová je studentkou 1. ročníku. Altové party obstaraly Michala Sablíková ze 2. ročníku a Anna Zedníčková ze 3. ročníku. Bylo obdivuhodné, jak k sobě všechny hlasy barevně ladily a byly přesně sezpívané, neboť zpívat janáčkovské úpravy lidových písní není zrovna snadné. Spolu s nimi zpíval tenorový part Dominik Urbánek z 1. ročníku a basový part Dušan Varga, rovněž z 1. ročníku. Chlapci překvapili zvučností hlasů a přesnou artikulací i intonací.

Devatenáct říkadel, písniček, které Leoš Janáček složil v roce 1925 podle karikatur, které vycházely v dětském koutku Lidových novin, psal jistě nejen pro děti, ale i pro své potěšení. Obsazení tvořili František Kantor na flétnu, pikolu a okarínu, Václav Kunt na flétnu, Radek Matuš na hoboj, Tomáš Kraus a Věra Drápelová na klarinety, Roman Novozámský a Teresa Bínová na fagoty, Petr Hladík na xylofon a dětský bubínek doplnily smyčcové nástroje, Katarína Kožúriková na housle, Ariana Suleiman Shakh na violu, Katarína Madariová na violoncello a Emilia Elžbieta Waleska na kontrabas. Největší úkol ovšem měl Martin Nosek, kterému připadl klavírní part. 

Úvodní skladbičku vystřídala písnička Řípa se vdávala v podání dívčího kvartetu, Není lepší jako z jara přednesl tenorista spolu s picolou, píseň Leze krtek v podání dívčího kvartetu doprovodila studentka klarinetu. Karel do pekla zajel patřilo dívčímu kvartetu s doprovodem klavíru a klarinetu. Roztrhané kalhoty si zazpívaly soprány s klavírem a klarinetem, říkadlo Franta Rasů hrál na basu si zazpíval tenorista spolu s klavírem a kontrabasem. 

Náš pes zaujal glizy, zazpívalo dívčí kvarteto s klarinetem a klavírem. Dělám, dělám kázání vyprávělo energicky dívčí kvarteto spolu s klavírem, a klarinetem, Stará bába čarovala zazpívala děvčata v houpavém rytmu s klavírem, flétnou a kontrabasem a v Hó, hó, krávy dó si povídaly soprány společně s alty, klavírem a klarinety. Moje žena malučičká byla příležitostí pro tenoristu ke vtipnému přednesu, Bába leze do bezu si zazpívalo opět kvarteto s fagotem a klavírem, stejně jako Koza bílá hrušky sbírá. 

Němec brouk, hrnce tlouk byla příležitost pro basistu, který ji nepromarnil a ukázal nadějnou barevnost hlasu. Koza leží na seně převzalo zase dívčí kvarteto, stejně jako Vašek pašek, bubeník, což podpořily klavír s klarinetem a bubínkem. Frantíku, Frantíku si opět zazpívalo dívčí kvarteto a poslední říkadlo, Sedeť medviď na kolodi si zazpívali všichni společně za doprovodu všech nástrojů, které se radostně rozeběhly v accellerandu do závěru. Koncert tak ukončila veselá nálada a rozpustilý večer byl jedním z posledních projektů Hudební fakulty JAMU.    

Foto/zdroj: Facebook souboru