Centrum Bořislavka má nakročeno stát se vhodnou alternativou k tradičním místům koncertů. Prosklené atrium v parteru moderních budov v podlaží nad podzemními obchody, za jehož jednou stěnou si vlastním hektickým tempem žije frekventovaná Evropská třída, poskytuje překvapivě klidný prosvětlený prostor se stejně překvapivě příznivou akustikou. Druhý koncert nového cyklu festivalu Dvořákova Praha tam ve čtvrtek prokázal, že i zcela klasický program, nijak nepřizpůsobený civilnímu veřejnému prostředí a zcela neamplifikovaný, má šanci obstát. A navíc – koncert mladých interpretů si přišlo poslechnout určitě víc než sto padesát lidí.

V atriu sídla investiční skupiny KKCG Karla Komárka, mecenáše Dvořákovy Prahy, je pod kompletně proskleným stropem kousek kvetoucích subtropů se zrcadlem mělké vodní plochy. A právě tam, kudy běžně procházejí lidé, se pro koncerty rozestavují průsvitné plastové židle. Muzikanti sedí proti nim obklopeni zelení rostoucí z dlouhých suchých kmenů. Klasika tam zapadá pěkně. Prostor má – díky nezvyklému pódiu před ztichlým auditoriem, klidu oblohy nad hlavou a současnému perifernímu vnímání provozu na ulici – napětí mezi konzervativností a moderností, útulností a otevřeností.

Druhý koncert čtyřdílného cyklu představil v tomto jedinečném prostředí trojici mladých hudebníků. Houslista Kristian Mráček, violoncellista David Pěruška a klavíristka Veronika Jaklová zahráli v duu i triu, pianistka navíc také sama. Mráček i Pěruška jsou konzervatoristé, loni v komorní hře vyhráli soutěž Concertino Praga a každý z nich má už v životopise i další vlastní soutěžní úspěchy. Duo č. 2 od Bohuslava Martinů zahráli suverénně, s plným zvládnutím charakteristické poetiky. Jaklová, rovněž studentka Pražské konzervatoře, krásně kontrastně vytvarovala a s jistotou předala své mnohotvárné pojetí Janáčkovy Sonáty „1. X. 1905“. Když se pak všichni tři sešli při interpretaci Brahmsova Klavírního tria H dur, raného, ale ve zralosti autorem revidovaného díla, podařilo se jim v klasicky strukturovaných a vyprofilovaných částech vytvořit přiměřeně romanticky znějící obraz, který by svou bohatostí a emotivností slušel i pódiu v Rudolfinu. Posluchači byli svědky hodnotné podvečerní hodiny – působivě a poutavě znějící hudby, uměleckých výkonů, které si nezadaly s profesionálními.

*******

Foto: MHF Dvořákova Praha