„Olga Arribas Quintana je rodačka z Prahy pocházející z hudebnické rodiny. Dnes žije s manželem v Mexiku a hraje po celém světě.“ 

„Technické zvládnutí obtížných pasáží i lehkost, s jakou je zvládala, byly umocněny ještě muzikantským prožitkem a výrazem.“

„Velkolepý byl závěr večera…“

Promenáda bez hudby je smutná. Ale hudba s Promenádou, to jsou přece Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského. A spolu s Houslovým č. 2 d moll Henryka Wienawského v podání Olgy Arribas Quintany a se Symfonickými variacemi Witolda Lutoslawského pod taktovkou Roberta Kružíka, to je ta pravá promenádní hudba. Alespoň „staletími“, jak sliboval název koncertu, který se konal v Kongresovém sále ve Zlíně ve čtvrtek 4. prosince. 

Koncert Filharmonie Bohuslava Martinů v adventním čase naladil publikum na slavnostní vlnu a přinesl nejprve nepříliš známé skladby. Úvodem to byly Symfonické variace polského hudebního skladatele 20. století Witolda Lutoslawského,které překvapily svou melodičností a barevností a svěží rytmičností. Autor je psal jako mladý a s bohatou fantazií vytvořil z desetitaktového tématu, které zahájila zářivá flétna Kristiny Vaculové, dvanáct rozmanitých variací s fugatem, ukončeným výraznou codou.

Následoval Koncert pro housle a orchestr č. 2 d moll, op.22 skladatele Henryka Wienawského. Narodil se sice v Polsku, ale studoval v Paříži a velkou část života prožil v Petrohradě. Působil ve druhé polovině 19. století jako koncertní houslista světové pověsti a houslím věnoval svoji činnost skladatelskou. 

Svůj druhý koncert věnoval příteli Pablu de Sarasate a dílo je dodnes oblíbeným kusem pro koncertní houslisty. Ve Zlíně to byla Olga Arribas Quintana, rodačka z Prahy, pocházející z hudebnické rodiny. Vítězka mezinárodních houslových soutěží účinkovala s mnoha světovými orchestry. Dnes žije s manželem v Mexiku a hraje po celém světě.

Koncert Witolda Lutoslawského přednesla s uhrančivým výrazem a s virtuozitou, kterou ohromovala publikum. Technické zvládnutí obtížných pasáží i lehkost, s jakou je zvládala, byly umocněny ještě muzikantským prožitkem a výrazem, který se s jiskrou přenášel do publika. 1. Allegro moderato zahájilo sólo lesního rohu, které následovalo plénum orchestru s romantickou melodickou plochou. Zářivé houslové sólo přešlo do dramatické polohy, načež následovala sladká romantická melodie v dialogu s orchestrem, který se nechal strhnout k citlivému muzicírování. 2. Romance. Andante non troppo bylo nejprve rychlé a dramatické, byla to přehlídka technické zdatnosti, podepřená orchestrem, ústící do široké dramatické plochy. 3. Allegro con fuoco – Allegro moderato à la Zingara je část věnovaná cikánským španělským rytmům na počest Pabla de Sarasate. Housle běžely nejprve v pianu spolu s orchestrem, aby vpluly do tanečního rytmu. Postupně přešlo tempo do emotivní části, housle zněžněly a vítězně šplhaly do výšek, aby vrcholily v kadenci a spolu s orchestrem do energického závěru ve fortissimu. Obecenstvo propuklo v nadšení a houslistka se nenechala dlouho pobízet. Jako přídavek zaznělo Adagio z První sonáty g moll Johanna Sebastiana Bacha. Houslistce se podařilo navodil klidnou, vážnou atmosféru a zklidnit emoce, přesto po doznění Bachova kusu následoval nadšený potlesk. 

Jako poslední zazněla skladba, která dala večeru název. „Promenáda staletími“ se zastavila u programní suity Modesta Petroviče Musorgského. Kartinky aneb Obrázky z výstavy jsou světově proslulým dílem, které autor vytvořil pod vlivem výstavy obrazů zesnulého přítele Viktora Hartmanna. Hudba prochází kolem obrazů, které zhudebňuje a propojuje je Promenádou. Ta celý cyklus také otevírá fanfárou žesťů a je mohutným a efektním obrazem. 1. Skřítek je plný glissů a karikatur, které kontrastují s hlubokými basy. Následující druhou Promenádu zahájil lesní roh Jiřího Hammera, který následovaly dřevěné nástroje. 2. Starý hrad, stojící v italské krajině spolu s trubadúrem, barvily dechové nástroje, kdy dominoval altsaxofon Ester Dvořákové spolu s fagotem Michala Kubáče. Další Promenáda se rozezněla pomalu a důstojně, aby ji rychle vystřídal Park v Tuileries, plný hravosti a neposednosti dřevěných nástrojů. 4. Bydlo je pomalé a zatěžkané díky hutné tubě (Miloslav Žváček) a následovala ho znovu Promenáda s crescendem širokých smyčců, ústících do širokého legata. 5. Tanec kuřátek ve skořápkách, která štěbetají prostřednictvím štiplavých dřevěných nástrojů vystřídali 6. Dva Židé, bohatý a chudý. Spolu se dohadovali prostřednictvím hlubokých smyčců a kvičivé trubky. 7. Trh v Limoges dal příležitost všem nástrojům, aby se energicky přehlušovaly v barevné směsici, kterou přerušily mohutné lesní rohy a trombony, neboť následovala další část 8. Katakomby, Sepulcrum Romanum aneb S mrtvými jazykem mrtvých. Ohlásila je disonantní fanfára, korunovaná sólovou trubkou Pavla Skopala ml. Světlo přinesly hoboje a lehounké housle, pod nimi hluboká violoncella připomínala tajemno. 9. Baba Jaga aneb Domek na kuří nožce vykreslila zlou čarodějnici, tak typickou pro ruské pohádky. Tady je líčena mohutnými energickými akordy ve smyčcích a poté s hutnými vstupy plechů. 9. Velkou bránou kyjevskou vyvrcholila skladba širokou majestátní plochou, umocněnou žesti, tympány, zvony, činely i gongem.

Byl to velkolepý závěr večera, kterému dal dirigent Robert Kružík vzlet i monumentálnost, pečlivou gradaci ploch i orchestrální barevnost. Byl to krásný večer, který ukázal orchestr v celé jeho pestrobarevnosti.

Foto: Filharmonie Bohuslava Martinů / Dominik Bachůrek