„Pro Petra Ebena byl Komenský zcela jasně inspirací jako křesťan.“

„Těžko kdo jiný dokáže dát květnatému textu tak komplexní výraz jako Marek Eben.“

„Nejde zdaleka jen o krásu, potěšení nebo pobavení. Vnímavý posluchač je pohnut, proměněn.“

V málokterém hudebním díle dostává tolik prostoru tak závažné mluvené slovo jako v Labyrintu světa a ráji srdce Petra Ebena. Hodinová varhanní skladba s významným podílem přednášeného textu vznikla před dvěma desetiletími fixací improvizací. Živý snímek z jednoho z mnoha koncertů, při nichž autor vystupoval se synem Markem, zachycuje ještě původní improvizovanou podobu projektu. Snímek z roku 1996 připomínáme v den 350. výročí úmrtí Jana Amose Komenského, jehož život se uzavřel v exilu v Amsterdamu 15. listopadu 1670 a jehož myšlenky toto dílo neobyčejným způsobem prezentuje.

Pro komunistické ateisty byl Komenský pedagogem, dokonce snad učitelem národů. Věhlas opravdu v nekatolické části Evropy ve své době učebnicemi a teoretickými spisy získal. Kulturní lidé intenzivněji vnímající duchovní vrstvy života vědí ovšem o širším kontextu jeho snah a vnímají hlubší motivaci jeho úsilí. Byl nejen myslitelem, filozofem a reformátorem, ale především upřímně věřícím křesťanem, a to osobně i profesionálně – byl teologicky vzdělaným kazatelem a nakonec posledním biskupem Jednoty bratrské, církve, která nedlouho předtím přeložila Bibli do češtiny a v duchu reformace kladla důraz na nezprostředkovaný vztah k Bohu, na svobodný, odpovědný postoj věřícího člověka. Komenského reformní, v mnohém prorocké a novátorské myšlenky o nápravě věcí lidských, o ekumeně, o výchově a vzdělávání, o obnově škol, o výuce jazyků i o vševědě mají inspiraci v jednom jediném. Tím rájem srdcem byl totiž pro něj v labyrintu světa Ježíš a ve svém barvitém, literárně působivém podobenství, asi nejslavnějším česky psaném díle sedmnáctého století, o tom podal naléhavé a upřímné svědectví.

Pro Petra Ebena (1929–2007) byl Komenský zcela jasně inspirací jako křesťan. I on ve svém životě nacházel životní jistoty a nadčasové hodnoty, tedy hlubinu bezpečnosti, v biblické zvěsti a dával to najevo v řadě svých skladeb. Nejen texty, ale hlavně hudebními odkazy vedoucími ke gregoriánskému chorálu a k dalším melodiím provázejícím dějiny církve. Improvizace na látku Labyrintu světa a ráje srdce zazněly v první polovině 90. let v jeho autorském podání v řadě měst a zemí, včetně Austrálie, Británie, Rakouska a Německa. V lednu 1996 měly v Rudolfinu na tamním velkém nástroji skutečnou pražskou koncertní premiéru. Zaznamenal ji Český rozhlas a o rok později vydal Clarton.

Recitátor je poutníkem, který po dlouhém bloudění světem, po zkoumání a „přemyšlování“ úlevně zjišťuje, že smysl spočívá ve srovnání vlastního života s Bohem. Poznává a prožívá pachtění, přetvářku, nástrahy, úzkosti, marnost, pošetilost a směšnost lidského chování, uvědomuje si dobro a zlo. Na mysl mohou přijít apokalyptické výjevy na obrazech Hieronyma Bosche, který sto let před Komenským podobně vizionářsky znázorňoval démony v člověku a hříchy a morální úpadek lidstva.

Třináct improvizačních ploch vykazuje přesně odhadované poměry mezi slovem a hudbou, mezi patosem a intimitou. Někde ohromí plénem, jinde potěší parafrází na písničku Aj lásko, lásko, někde zase mistrovsky rozehranou dvojitě stylizovanou svižnou chorálovou předehrou na melodii kostelní písně. V pohledu na nepokojný svět uplatňuje autor a interpret v jedné osobě staccata, echa, skrumáže a příkrosti, tísnivé nebo burcující přelévání zvuku. Po úžasně vystavěné varhanní gradaci v části Zděšení a mdloba kontrastuje střih do pozitivního projasnění, do prostého, nebesky smírného závěru, duchovně hlubokého.

Petr Eben, mimořádně obdarovaný a disponovaný, profesionálně improvizoval i na jiné básníky a texty a dokonce i na obrazy. V Labyrintu dosahuje zralého mistrovství. Chvílemi zvukově ilustruje slyšená slova, ale zdaleka ne pouze zvukomalebně. Vykresluje náladu, charakter a směřování textu na ryze hudebním půdorysu. V různých vynalézavých formách, zejména v podobě chorálových předeher a volných variací, užívá melodie evangelických písní z Amsterodamského kancionálu, ke kterým napsal Komenský slova. Varhany tak evokují dobu, využívají zřetelně členěné melodické oblouky k poutavému hudebnímu dění, ale skrytým poukazem na incipit nebo celý text písně často sdělují ještě mnohem víc. Ebenova hudba je místy drsná a drasticky názorná, dovede být ironická, často je do krajnosti virtuózní. Jednotlivé části mají svou formu, náboj a vývoj, svůj spád, do určité míry by mohly figurovat i samostatně, ale plný smysl přece jen dostávají až v kontextu střídání se slovem.

Květnatému textu těžko kdo jiný dokáže dát tak komplexní výraz jako Marek Eben. Vystupuje v Labyrintu dodnes, jeho interpretační pojetí samozřejmě zraje, ale už v polovině 90. let byl skvělý. Vystihuje na nahrávce různé polohy mnohovrstevnatého textu, sleduje každý odstín slov, umí v bizarních scénách přiblížit pošetilost a směšnost, zbytečnost, absurdnost a trapnost lidského konání, když není založeno na vztahu k Bohu. Dokáže vyjádřit pobavení i rozhořčení. Vyprávění dramaticky stupňuje. A věříme mu, i když v závěru zjihne.

Jan Amos Komenský je v českých zemích coby duchovní Jednoty bratrské spojen především s Přerovem a Fulnekem. Jako nekatolík, výrazná osobnost, na kterou měli spadeno ti, co prováděli rekatolizaci, se však brzy po Bílé hoře musel začít skrývat. Před definitivním odchodem za hranice, do polského Lešna, pobýval mimo jiné v Bílé Třemešné u Dvora Králové, ale předtím hlavně po několik let v Brandýse nad Orlicí, na jednom z panství Karla Staršího ze Žerotína, ochránce Jednoty bratrské. Právě tam dopsal v roce 1623 „Labyrint světa a lusthaus srdce“. Tiskem vyšel spis o osm let později a pronásledovaní nekatolíci ho přijali jako nejmilejší útěšnou knihu.

Ve službě Bohu, pravdě, člověku i národu Komenský za život zažíval mnohá utrpení, řada jeho knih byla spálena nebo shořela. Kdyby byl katolík, patrně by z něj byl dnes světec. Protestantská kultura je jiná. Právě evangelický teolog mohl – bez liturgických klišé a nánosů tradic, legend a lidové zbožnosti – formulovat s takovou jasností radu a apel a zároveň své vlastní vyznání: vraťte se k podstatnému, obraťte se k Bohu. Zaznívá to od něj s nemenší věrohodností i po třech a půl stoletích. Světcem kvůli tomu nemusí být.

Petr Eben s ním souzní. Na Komenském ho podle jeho vlastních slov fascinovalo, jak neúnavně pracuje na tom, aby byl svět lepší… A tak skladatel k literárně hodnotnému slovu s výrazně křesťanským nábojem přidává moderně znějící a závažnou hudbu, srozumitelnou, krásnou a poctivou, napsanou s velkou představivostí. Nejde ale zdaleka jen o krásu, potěšení nebo pobavení. Vnímavý posluchač je po 75 minutách pohnut, proměněn.

Foto: Wikipedia, Clarton, archiv Lípy Musicy / Festival duchovní hudby Česká Lípa 2000