PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Vídeňská inscenace je oproti pražské především více noblesní.“

„Nositelem charakteristiky inscenace je postava Hofmistra, jediná postava v inscenaci, která mluví prózou.“

„Představitelkou Ariadny byla bulharská sopranistka Krassimira Stoyanova, která dala své Ariadně snivost i dramatickou hloubku.“

Ariadna na Naxu Richarda Strausse je vděčným, často uváděným titulem. Ve Vídeňské státní opeře ji nasadili v sobotu 27. ledna za neuskutečněnou Médeu Ariberta Reimanna, která se měla na jeviště vrátit v nové inscenaci po čtrnácti letech. Straussův titul pod hudebním vedením Michaela Bodera obecenstvo přijalo s nadšenými ovacemi.

„Sawallisch na snímku, který je k dispozici na LP deskách i na CD, neomylně vystihuje mužný smutek.“

„Spolu s nahrávkou Stabat mater jde v diskografii ČF o jedinečnou, trvalou, jen těžko překonatelnou klasickou hodnotu.“

„Dílo nikoli pro liturgii, ale pro soustředěný poslech.“

Dušičky, Památka všech věrných zemřelých… Druhý listopad je v liturgickém kalendáři římskokatolické církve dnem modliteb za zesnulé. Mše za zemřelé, která k této tradici patří, začíná slovy Odpočinutí věčné dejž jim, Pane… Requiem aeternam dona eis, Domine. Díky mimořádně dramatickému zhudebnění části pojednávající o posledním soudu vstoupilo do dějin Requiem od Giuseppe Verdiho, přirovnávané často k jeho operám. Dvořákovo Dies irae si s tím Verdiho nezadá. Ale Requiem českého mistra jako celek přece jen k opeře nikdo nepřirovnává. Je niternější. I v referenční pražské nahrávce Wolfganga Sawallische.