neděle, 12 duben 2020 15:00

Mozartova Velká mše

0

„Mozartova Mše c moll se podle všeho měla stát skutečně velkým, monumentálním slavnostním dílem, v chrámové hudbě označovaným „missa solemnis.“

„Vezme-li se v úvahu, jaký významný mezník představuje Mše c moll v Mozartově skladatelském vývoji, pak v tomto smyslu, i přes její nedokončenost a určitou stylovou nesourodost, jí označení „Velká mše“ náleží plným právem.“

„Prozatím asi k nejodvážnějším (a současně i do jisté míry velmi kontroverzním) náleží rekonstrukce „plně dokončené“ verze díla z pera muzikologa Roberta D. Levina. Prvně zazněla v lednu 2005 v nastudování Helmutha Rillinga.“

Od jedné z nejstarších nahrávek z roku 1955 až po ty nedávné, včetně mnoha historicky poučených s dobovými nástroji, je diskografie Mozartovy Mše c moll mimořádně rozsáhlá. Stejně nepřehledná jako nesčetné pokusy dílo dokomponovat či rekonstruovat. Autorem nedokončenou skladbu popisuje Libor Dřevikovský podrobně z hlediska stylu i okolností. Z nahrávek nevybírá jen jednu, rozhodnutí nechává na uměleckých preferencích posluchače. Z mnoha obalů existujících desek nicméně přece jen jeden zvolil nakonec jako důležitý - ten s nahrávkou Helmutha Rillinga.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
1

„Na konci padesátých let zapůsobil Milan Munclinger na celou tuzemskou hudební veřejnost jako zjevení.“

„Hudbu období baroka a raného klasicismu, doposud tehdy prezentovanou jako každá jiná partitura i z jiných období, zvláště pak romantismu, interpretoval zcela jinak.“

„Je to působivý Bach, důsledně zakotvený v promyšleném rytmickém programu, v oblasti melodické a výrazové naprosto nezatěžkaný, strhující svým energickým nábojem.“

Nahráno v pražském studiu Domovina v měsících únoru až září 1965, čteme v údajích doprovázejících opakovaná vydání dnes už legendárního tuzemského gramofonového snímku Braniborských koncertů, pod nímž je u svého souboru Ars rediviva podepsán Milan Munclinger. Narozeniny Johanna Sebastiana Bacha jsme si připomínali už v sobotu 21. března, ale můžeme znovu i dnes: záleží na tom, podle kterého kalendáře počítáme 335 let od jeho dne narození – jestli podle toho, který platil v roce 1685, nebo podle toho dnešního. Bohuslav Vítek tak v reflexi Munclingerových aktivit činí právě nyní, 31. března.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus