„Uspořádat gratulační koncert přímo v den skladatelových devadesátin byl výborný nápad a je skvělé, že se ho uskutečnit podařilo.“

„Interpretky skvěle pochopily Temlovu hudbu a sebejistě ji předaly posluchačům ve zvukové vyváženosti a v rytmické souhře.“

„Možná jediným nedostatkem jinak moc zajímavé dramaturgie koncertu byla volba pouze kompozic, které Jiří Teml napsal až po své padesátce.“

Oslavit jubilem 90 let je skutečně významná událost. Skladatel a dramaturg Jiří Teml patří k šťastným oslavencům tohoto úctyhodného věku a je chvályhodné, že v letní večer 24. června v 19:30 v Galerii Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze se podařilo zorganizovat koncert připadající přímo na den jeho kulatých narozenin. Gratulační koncert organizačně připravila cembalistka Monika Knoblochová, interpretka mnoha jeho děl, v rámci cyklu svého hudebního salonu Café Crème. Koncert měl také charakter jakési třešničky na dortu – završil totiž několikaměsíční řadu gratulací, které postupně přicházely od několika hudebních těles a institucí.

Upozorňovat na Temlovu osobnost v souvislosti s jeho životním jubileem se začalo již v únoru tohoto roku. Česká filharmonie s dirigentem Tomášem Netopilem premiérovala v Rudolfinu skladatelův Labyrint pamětí. V březnu 2025 uskutečnil festival Smetanovské dny koncert v Plzni s názvem Pocta skladateli Jiřímu Temlovi k 90. narozeninám. V totožném měsíci Jiřímu Temlovi spolu se Zdeňkem Šestákem koncertně gratulovala i Společnost českých skladatelů a Asociace hudebních umělců a vědců. Následně v dubnu se ke gratulantům připojil i Kühnov dětský sbor s koncertem Pocta Jiřímu Temlovi – koncert přípravných oddělení Kühnova dětského sboru. Dne 22. června 2025 skladateli popřála i Společnost českých skladatelů koncertem s názvem Jubilantský koncert: Jiří Teml 90 let. Takto úctyhodné poklony v podobě uskutečňovaných koncertů si skladatel a dramaturg Jiří Teml určitě zaslouží, vždyť jeho přínos české hudební kultuře je nezpochybnitelný. Rolím skladatele a dramaturga věnoval podstatnou část svého života. 

Hudba si Jiřího Temla doslova hledala. Narodil se do nehudební rodiny (narozen 24. 6. 1935 ve Vimperku) a po vystudovaní obchodního oboru začal pracovat v Karlových Varech jako úředník. Tam se spřátelil s varhanami a čekala tu na něj i možnost prvního hudebního vzdělání, a to soukromě u skladatelů Bohumila Duška a Jiřího Jarocha, za kterým dojížděl do Prahy. Své první zkušenosti s aranžováním skladeb získal překvapivě v průběhu vojenské služby v hudebním souboru. 

První skladbu, balet s názvem Kouzelný krámek, napsal v rodném Vimperku, kam se po vojně vrátil a působil zde v Domě osvěty jako hudební metodik. Zlomovým bodem v Temlově kariéře se stal rok 1976, když získal pozici producenta a vedoucího hudební redakce stanice Český rozhlas Plzeň. Později, v roce 1980 nastoupil do Prahy jako producent programů vážné hudby stanice Vltava Českého rozhlasu. Pracoval zde přes 20 let, a přitom vytvořil spoustu hudebních nahrávek. 

Komponování si v životě Jiřího Temla vydobylo skutečně důležité místo, o čem svědčí velké množství opusů, které vytvořil. Hudební literatura charakterizuje Temlovu tvorbu jako velmi nápaditou, hravou a instrumentačně pestrou. Inspiraci nachází skladatel ve víře v Boha nebo v četbě, kterou má velmi rád. Svá díla podle těchto inspirací i pojmenovává, např. Symfonie č. 2 „Válka s mloky“ nebo Symfonie č. 3 „Kafka“. 

V žánrově pestrém díle Jiřího Temla najdeme skladby orchestrální i hudbu komorní, vokální tvorbu (sólový zpěv, sbory, dětskou tvorbu) nebo skladby pro varhany, cembalo či dokonce cimbál. Skladatelovými oblíbenými nástroji jsou flétna, klarinet a housle. V roce 1972 zažil první kompoziční úspěch se skladbou Fantasia appassionata pro varhany, která získala 3. cenu na soutěži Pražského jara. 

V průběhu života si vytvořil pravidelné spolupráce s Kühnovým dětským sborem, pro který napsal opery Kocour v botách nebo Císařovy nové šaty nebo se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu (Symfonie č. 3 „Kafka“). V Temlových kompozicích se odráží syntéza tradičního kompozičního přístupu (důležitý je pro něj kontrast, rytmická složka, práce s motivem) s moderními kompozičními vlivy. Když tvoří, slyší orchestrální barvy. Nejvíc Teml komponuje v tramvaji, u klavíru potom dodělává harmonické detaily. 

Folklórem se inspiroval v Plzni, kde v době svého působení v Českém rozhlase upravil více než 200 lidových písní. Skladatel je stále aktivní, a i přes pokročilejší věk stále komponuje. Jen v roce 2024 napsal díla Koncert pro klarinet a orchestr, Tripartitu pro klarinet, housle a klavír nebo Biblický příběh č. 4 „Mojžíš a Aaron“ pro varhany. V roce 2025 jeho Labyrint paměti interpretovala Česká filharmonie a vznikl i Koncert pro fagot a orchestr či Příběh pro akordeon. Mnoho jeho děl je vydáno tiskem i studiově nahráno. Z těch posledních je třeba zmínit jubilejní CD k osmdesátinám skladatele s názvem Jiří Teml: Symphony No. 3 „Kafka“, Cimbalom Concerto, Organ Concerto No. 3, které vydalo vydavatelství Radioservis v roce 2015 nebo posledně nahrané album v roce 2025 s názvem Jiří Teml: Smyčcové kvartety, na kterém je v podání Sedláčková kvarteta nahráno všech sedm smyčcových kvartetů skladatele.  

Uspořádat gratulační koncert přímo v den skladatelových devadesátin, tedy 24. června 2025, byl výborný nápad a je skvělé, že se ho uskutečnit podařilo. Skutečnost, že se koncertu mohl zúčastnit i samotný skladatel (což se ve věku devadesát let ne vždy podaří), dodala programu ještě větší noblesu. Organizačně se produkce ujala cembalistka Monika Knoblochová, přičemž samotná akce byla pořádána i jako závěrečný koncert jarního cyklu Hudebního salonu Café Crème. 

Tato výborná cembalistka, která s Temlem spolupracuje již dlouhodobě a nahrála celou jeho cembalovou tvorbu ve formě dvojalba v roce 2009 s názvem Skladby pro cembalo, se koncertu ujala také dramaturgicky. Proto není divu, že na program byly zařazeny nejenom komorní skladby s cembalem, ale i sólová cembalová tvorba. 

V podání ostatních nástrojů se představili Clara Nováková s hrou na flétnu a Adéla Štajnochrová s interpretací houslí. Na violoncello hrála Alžběta Vlčková a jedinou vokální složku večera představovala mezzosopranistka Kamila Mazalová. 

Program první poloviny koncertu byl obohacen o různé perkusivní nástroje, jež zajistila také Monika Knoblochová. O žánrové zpestření se postarala druhá polovina koncertu, v niž zazněla scénická tvorba Jiřího Temla v podání souboru Buchty a loutky (Vít Brukner, Zuzana Bruknerová, Marek Bečka, Radek Beran, Lukáš Valiska). Hudební doprovod svěřil Teml klarinetu v interpretaci Karla Dohnala, vokálům v podání Kamily Mazalové a (překvapivě) virginalu opět v rukou Moniky Knoblochové. Možná jediným nedostatkem jinak moc zajímavé dramaturgie koncertu byla volba pouze kompozic, které Jiří Teml napsal po své padesátce (cca po roce 1985). Programovým zařazením kompozic, jenž prezentují chronologický průřez Temlovou tvorbou i tou ranou (cca od roku 1970), by samotný koncert nabyl více reprezentativní charakter.

Jak už jsme zmínili, v první polovině koncertu zazněla Temlova tvorba sólová a komorní, v které figuruje nástroj cembalo. Koncert otevřel cyklus písní Sapientia I pro mezzosoprán, flétnu, housle, violoncello a cembalo z roku 2001. Teml hudebně zpracoval latinské citáty různých autorů (např. Walthera, Cicera, Senecy), přičemž je tematicky rozdělil do pěti částí: I. Amicitia (Přátelství), II. Tempus (Čas), III. Divitiae (Bohatství), IV. Mors (Smrt), V. Gloria (Sláva). Tento písňový cyklus má svá další pokračování (dva písňové cykly a dva sbory). 

Na gratulačním koncertu v komornějším sále Galerie Hudební akademie múzických umění bylo možné obdivovat právě Temlův cit pro komorní obsazení. V cyklu Sapientia I Teml citlivě zpracoval texty básní tak, že zdůrazněná nebo zopakovaná určitá slova mezzosopranistky, později i ve formě frází v nástrojích, se jasně rozezněla v sále. Temlova melodie byla neotřelá a v dobrém smyslu nevyzpytatelná, pořád hledala nějaká nová východiska. Mezzosoprán i jednotlivé nástroje si vzájemně odpovídaly a doplňovaly se v melodii, v rytmu nebo v dynamice. Interpretky tak skvěle pochopily Temlovu hudbu a sebejistě ji předaly posluchačům ve zvukové vyváženosti a v rytmické souhře. 

V sólové skladbě Diptych pro cembalo z roku 1998 předvedla své interpretační umění Monika Knoblochová. V této kompozici, která byla napsána na objednávku mezinárodní cembalové soutěže festivalu Pražské jaro, hudebnice přednesla různé škály hudebního vyjádření díky Temlově práci s kontrasty. V první části s názvem Fantasie Knoblochová krásně přednesla lyrické melodie i dramatické pasáže v repetovaných akordech. Její interpretační umění mohlo vyniknout i v druhé části s názvem Toccata, v které Teml nabídl dostateční prostor pro technickou stránku cembalové hry, např. v rychlých bězích nebo v repetovaných akordech.

Temlovy dlouze klenuté melodie, používání disonantních akordů, bohaté rytmické modely a motivická práce se projevily i ve třetí kompozici s názvem Shakespearovské motivy z roku 1990. V jednotlivých částech s názvy Sen noci svatojánské, Macbeth, Hamlet, Othello, Romeo a Julie a Večer tříkrálový byla evidentní inspirace atmosférou jednotlivých dramatických her, což Teml hudebně vyjádřil svou motivickou prací v jednotlivých nástrojích, vystavěním gradačních ploch díky dynamice, repetováním rytmických a melodických modelů nebo vytvořením polyfonních ploch. Kromě nástrojů flétny, houslí, violoncella a cembala Teml použil i perkuse na navození určité atmosféry. I v této skladbě působili interpretky sehraně a výše zmíněný popis Temlovy hudební řeči dokázaly posluchači předat procítěně i technicky zvládnutě.

Po krátké přestávce nastal prostor pro loutkovou hru z pověstí o Bludném Holanďanovi a Titaniku s názvem Bludný Holanďan, zamrzlý oceán. Jde o nejmladší počin Temlovy tvorby v rámci programu (premiéra v roce 2019), přičemž žánrově se jedná o scénickou hudbu. V podání herců ze souboru Buchty a loutky a hudebního doprovodu klarinetu, virginalu a mezzosopránového zpěvu byl návštěvník programu svědkem odlehčenějšího, a přitom vkusného formátu, ve kterém nechyběly humorní situace. Bylo vidět, že nejenom interprety a herce, ale i publikum představení těšilo, o čem vypovídal nejenom dlouhý potlesk, ale i náhodné propuknutí v smíchy publika jako pozitivní reakce na scénář loutkové hry.

Odevzdáním kytic a vřelým potleskem se zakončil narozeninový dárek pro Jiřího Temla. Ke gratulacím se připojuje i redakce KlasikaPlus a přeje panu skladateli mnoho zdraví a tvůrčích sil. Všechno nejlepší!

Foto/zdroj: Pablo Kornfeld, Hudební salón Café crème