„Arcivévodovi Rudolfu Habsburskému, svému žákovi a mecenáši, Beethoven věnoval řadu svých děl, včetně Missy solemnis.“

„Koncert v kostele Karlskirche, uspořádaný 9. dubna v rámci oslav výročí ustanovení arcivévody olomouckým arcibiskupem, se uvedením Koželuhovy kantáty protne s hudebním projektem Češi ve Vídni.“

„Hrát bude nově vzniklý orchestr Wranitzky Kapelle. Sídlí v Nové Říši – rodišti bratří Vranických, skladatelů, kteří také působili ve Vídni.“

Před dvěma sty lety, na jaře 1819, byl ustanoven olomouckým katolickým arcibiskupem rakouský arcivévoda Rudolf Jan, ve hře na klavír nadaný žák Ludwiga van Beethovena a po léta jeho podporovatel. Ve stejném roce ho pak papež jmenoval kardinálem, přijal postupně jáhenské, kněžské a nakonec i biskupské svěcení a o rok později byl v Olomouci intronizován. Součástí oslav letošního jubilea je i koncert, který  9. dubna v rakouské metropoli zpřítomní druhou stranu téže mince – zapadá totiž do projektu Češi ve Vídni.

Třetí olomoucký arcibiskup pocházel z habsbursko-lotrinského rodu, narodil se ve Florencii jako nejmladší syn budoucího rakouského císaře Leopolda II. Místo předpokládané vojenské kariéry se nakonec věnoval církevní dráze, a to zejména pro své slabé zdraví. Do Olomouce přišel Rudolf Jan (1788-1831) coby čerstvý třicátník plný elánu a vizí. Vedle péče o církevní arcidiecézi obnovil v Olomouci univerzitu, tehdy nazvanou Františkova univerzita na počest jeho bratra císaře Františka I. Zasadil se o stavbu nové divadelní budovy v Olomouci a o zřízení řady olomouckých parků a promenád. Nakonec mimo jiné rovněž založil huť ve Vítkovicích, pozdější významné ostravské železárny. Historici se shodují, že působení Rudolfa Jana se stalo počátkem prosperity a rozkvětu pro město i celý region.

U Beethovena o osmnáct let mladší šlechtic studoval od roku 1804 hru na klavír a kompozici a pro klávesové nástroje sám skládal. Pojilo je přátelství.Některá z jeho děl jsou uchována v archivu na zámku v Kroměříži, který byl letním sídlem olomouckých církevních hodnostářů. Připomíná ho tam busta na vyvýšeném podstavci v Podzámecké zahradě. Arcivévoda Rudolf Habsburský byl sběratelem hudebnin, udržoval styky i s dalšími skladateli. Jednou z jeho nejznámějších kompozic je Čtyřicet variací, věnovaných učiteli. Vyšly tiskem v roce 1819.

Beethoven mu naopak věnoval postupně čtrnáct ze svých děl, včetně Missy solemnis, kterou původně zamýšlel k jeho intronizaci. Předtím i potom to dále byly například čtvrtý a pátý klavírní koncert, několik klavírních sonát, houslová sonáta, klavírní trio a Velká fuga.

Ve Vídni se 9. dubna v kostele Karlskirche uskuteční v rámci letošních oslav dvoustého výročí ustanovení rakouského arcivévody olomouckým arcibiskupem koncert. Protne se zároveň s dlouhodobým hudebním projektem Češi ve Vídni. Jako hlavní bod programu totiž zazní kantáta Leopolda Koželuha s názvem Josef, požehnání lidu. Dílo, věnované na počátku 80. let 18. století císaři Josefu II., arcibiskupovu strýci, se tak v obnovené premiéře vrátí do Vídně po více než 230 letech. Leopold Koželuh patřil k nejvýraznějším hudebním zjevům Vídně té doby, byl jedním z panovníkových oblíbenců.

Provedení řídí Marek Štilec. Na koncertě se vedle dvojice rakouských sólistů – sopranistky Simony Eisingerové a recitátora Wolfganga Klivany – představí Český chlapecký sbor Boni pueri, který už se podílel na české obnovené premiéře skladby i na její nahrávce pro společnost Naxos. Hrát bude nově vzniklý orchestr Wranitzky Kapelle, tvořený předními hráči v oboru historicky poučené interpretace. Sídlí v Nové Říši – rodišti bratří Antonína a Pavla Vranických, skladatelů, kteří také působili ve Vídni a s Beethovenem spjatých přes další mecenáše, rod Lobkowitzů. Těleso se hodlá věnovat především interpretaci hudby vídeňského klasicismu. Vedle Koželuhovy hudby zazní ještě Haydnova symfonie č. 48 C dur „Marie Terezie“ a dvě drobnější duchovní skladby Wolfganga Amadea Mozarta. Koncert akcentuje dvě významné osobnosti habsburského panovnického rodu, jejichž odkaz rezonuje i v české společnosti silně.

Leopold Koželuh je autorem celkem tří kantát oslavujících habsburské panovníky – Marii Terezii, Josefa II. a Leopolda II. První z nich vznikla pod dojmem smrti Marie Terezie. Její textovou předlohou byla smuteční báseň Michaela Denise, profesora filozofie na vídeňském Theresianu. Koželuhovo zhudebnění si získalo pozornost nejen v dobovém tisku, ale i u následníka trůnu a syna Marie Terezie Josefa II. Oslavnou zednářskou kantátu „Joseph der Menschheit Segen“ věnoval Koželuh už přímo Josefovi II. Třetím dílem byla Kantáta ke korunovaci Leopolda II. českým králem, přesněji pro korunovaci královny, jeho manželky. K této události, která se uskutečnila v roce 1791, byla objednána dvě hudební díla. Vedle kantáty to byla také opera – a tou se stala Mozartova korunovační opera La Clemenza di Tito. Triumf Koželuhovy kantáty patrně významně přispěl k jeho jmenování do významné funkce dvorního skladatele a komorního kapelníka.

Arcivévoda a kardinál Rudolf Jan, jehož odkaz vídeňský koncert také připomene, je pohřben v císařské rodinné hrobce Habsburků v kapucínském kostele ve Vídni, ale jeho srdce je dodnes uloženo v kryptě katedrály sv. Václava v Olomouci.

Foto: Češi ve Vídni, Olomoucké arcibiskupství, Karlskirche, Petr Veber